Z moudrosti našich předků víme, že Jitrocel je bylinka léčivá. Pomáhá při zraněních, při dýchacích obtížích a proti kašli. Slouží i k výplachu očí. Bylinkáři nebyli žádní šarlatáni. Dobře věděli, nač která rostlinka je a co se jí dá léčit. Z bylinných čajů se linula překrásná vůně přírody. Horké odvary nejen léčily neduhy těla, ale zahřály i u srdce a na duši. Léčivým čajem s překrásnou vůní a ještě lepší chutí je i první nosič čáslavské folkové skupiny JITROCEL s názvem "Vůně čajová".

Prvotina této čáslavské folkové skupiny je tvořena 16 písničkami převážně pseudohistorického ražení. Už při prvním poslechu se přesunete do prastaré říše Fantazie. Emocionální zážitek z poslechu Vás vtáhne do děje a už Vás nepustí. Poznáváte neznámé kraje, drsnou tvář středověku a spoustu zapomenutých lidských osudů. Když už začínáte při této konejšivé muzice pomalu zavírat oči ... když už se Vám začínají texty písniček zdát a nevíte, co je sen a co realita ... když jste natolik vtaženi do děje, že zapomínáte na plynoucí čas ... Tehdy Vás probudí latinský kánon "Signum" (a cappella) od Tielmana Susata. A tehdy si řeknete: "Jak by asi tento skvost zněl v kostele?"

Z vlastní zkušenosti musím říct, že velmi dobře. Neslyšel jsem to sice od Jitrocele, ale v podání jednoho dívčího souboru z Plzeňska. V mladých dívčích hlasech a vynikající chrámové akustice zněla naprosto fantasticky!

Po latinské klasice následují další romantické písně. Velmi pěkná je písnička "Charlie", což je historicky (irsky) znějící hitovka, která přímo burcuje k tanci. Moc by mě zajímal původ této překrásné melodie. V bukletu je stručně uvedeno: "tradicional". Deska pokračuje dál a Vy se oddáváte krásnému pocitu fantazie. Jste v naprostém klidu. V harmonii s melodiemi, myšlenkami a všehomírem. Z tohoto klidu Vás vytrhnou pouze čtyři písničky - pirátská halekačka "Galejnická" od Honzy Koriťáka, odpichovka "Na vysoké hoře" od Jany Bauerové a dvojice tradicionálů: vokální "Vrána" (a cappella) a irsky znějící "Holka na vdávání". Závěr desky se opět odehrává v poklidném duchu. Jedna píseň plynule střídá druhou.

Pěkná je předposlední "Vůně čajová" s výborným sólem Ivana Mezlíka. Je to nevšední pocitovka o lásce, plná básnických metafor. Autorem je Ivan Mezlík, který ji napsal na svůj hlas. Velmi krásné je poslední "Vyznání" od Renaty Koriťákové. Má příjemný a cappella úvod a dobře zaranžované vokály. V jednotlivých slokách se po dvouverších střídá mužský a ženský hlas. Píseň je proložena refrénem, který zpívá kvarteto interpretů. Uprostřed je pěkné sólo na zobcovou flétnu a housle. Konec nahrávky přichází nečekaně. Ani si ho neuvědomíte. Nutí Vás to k opětovnému poslechu.

Pěkné jsou i další písničky!!! Zajímavý je "Sonet" od Ivana Mezlíka. Kromě výrazného textu mě zaujala příjemná zobcová flétna a strojově přesná rytmika. Výborná je též "Vzpomínka" se silným textem a příjemným hlasem Renaty Koriťákové. Pěkným flétnovým sólem a zpěvem mužské části kapely začíná tradicional "Irská píseň o návratu". Zpěv postupně přechází z mužských partů do ženských. V refrénu dochází k harmonickému spojení celého vokálního kvartetu. Hodně smutně na mě působí "Návrat" od Jany Bauerové. Její melancholický sólo zpěv je vystřídán stejně ponurým duetem zpěvaček a plačícími houslemi. Má to nepopsatelný vnitřní náboj! Podobná je i "Richenza", napsaná a nazpívaná Renatou Koriťákovou. Zachycuje nešťastnou lásku královny Elišky Rejčky k mocnému Jindřichu z Lipé. (Stál v popředí české šlechty a rozhodoval o všech důležitých věcech i po vymření Přemyslovců.) Je to hodně smutná píseň oživená dialogem královny se služkou. Opět se zde objevují plačtivé housle. Pěkný je i "Lístek jitrocele", jenž vypráví o lásce mezi ošetřující dívkou a umírajícím vojákem. Vyzrálý text o protikladu lásky a smrti. Za poslech stojí i instrumentálka "Sonet II" od Ivana Mezlíka s výrazným kytarovým sólem Honzy Koriťáka.

Úvodní kytarové vybrnkávání u písničky "Na vysoké hoře" mi připomíná znělku pořadu České televize "Galerie elity národa". Bude to pravděpodobně náhoda. Opakem je nápěv písně "Poselství", který je podobný Plíhalovu "Ráda se miluje, ráda jí" jako vejce vejci. V dnešní době je obtížné napsat něco nepodobného. Říká se, že všechno už bylo jednou napsáno. Je klidně možné, že si autor nevšiml, že Plíhala okopíroval. Možná se mu Plíhalova melodie natolik zalíbila, že ji převzal a trochu upravil. Bůh ví!!! Rozhodně nechci nikoho kritizovat. Nejsem proti přebírání melodií. Ale v případě převzetí by měl být v bukletu uveden původní autor!

Autorsky se na desce angažuje čtveřice výborných textařů a muzikantů: Renata Koriťáková, Jan Koriťák, Jana Bauerová a Ivan Mezlík. Na desce jsou čtyři "tradicionaly", jež mistrně otextovala Jana Bauerová. Prvotina Jitrocele "Vůně čajová" byla natočena ve studiu Benas na Seči na přelomu roku 2000/2001. Album vydal InternetFOLK Records Pavla Rady v roce 2001.

Na nosiči účinkují pouze členové Jitrocele: Renata Koriťáková (zpěv, sólo zpěv, flétna, kytara, rytmika), Jan Koriťák (zpěv, sólo zpěv, kytara, sólo kytara, rytmika), Jana Bauerová (zpěv, sólo zpěv, recitativ, flétny, kytara, rytmika), Ivan Mezlík (zpěv, sólo zpěv, housle, kytara) a Karel Macek (baskytara, zpěv).

Celkově musím podotknout, že se mi tato deska hodně líbí. Značně mi připomněla album "Bída" od Ginevry. Stylem muziky! Obě kapely hrají pseudohistorický folk. Nahrávka má obrovský náboj a velmi silné texty. Myslím, že se bude posluchačům líbit. Alespoň těm, co mají rádi kapely Spirituál kvintet, Asonance, Klíč, Navzájem či Ginevra. Ne nadarmo si Jitrocel odvezl 4. místo ze Zahrady 1999 a 6. místo ze Zahrady 2000!!!