Basileus - Srdce a čas (2006; 54:45 min.)
poetický neohistorický folk

Hned na začátek se musím přiznat, že nebýt shody okolností a upozornění od kamaráda (včetně pozvání na koncert), nevěděl bych o této kapele vůbec nic. Proto také zejména informace o kapele mám získané rozhovorem - resp. kontakty s kapelou a proto ponechám v maximálně možné míře i její původní romanticko-poetický nádech? Hudbu jsem musel velice důkladně "naposlouchat", protože na mne zpočátku působila velice příjemně, ale lidově řečeno "najednobrdo". Když už jsem začal texty znát zpaměti, nastal ten pravý čas k sepsání recenze.

Basileus je kapela, která vznikla kolem roku 1990, ale z původní sestavy zůstali jen dva - téměř výhradní autor, textař a frontman Janek Vyskočil a Filip Dušejovský. Janek je takový renesanční "Jan Nedvěd", píše poměrně snadno a písní má opravdu mnoho. A protože ho nebavilo hrát je pouze sám a později jen ve dvou, tak přibrali dvě kamarádky. V této sestavě si amatérsky natočili demonahrávku Růže do srdcí (1992) a po výměně jedné zpěvačky, nahrazené dvěma dalšími, demo Dálkám (1994). Styl byl stále v podstatě stejný jako dnes.V repertoáru jsou, ale také písně spíš pouze folkové, byť stejně romantické a byly nahrány předchozí sestavou na demu Výlet do jiného soudku (1998).

Hudba je to až na výjimky autorská, až sem tam na nějakou upravenou lidovku (Sluníčko za hory). Sestava se však rozpadla někdy na sklonku minulého století a nastala dlouhá doba ticha. Až se jednoho dne ve zbytcích vychladlého popela objevil nenápadný pohyb. Janek začal nabírat síly k dalším počinům a tehdy začal obcházet domy svých budoucích spoluhráčů a seznámil je se záměrem oživit zašlé tradice s cílem nahrát a tak zachovat budoucím generacím dosud nenahrané skvosty.V této sestavě se tak objevili Míra Švestka, houslista, který má dobrý základ z Lidušky a orchestru a je schopný housle nejen naladit, Pavel Zavadil s praxí v kapele Newkus, která ale hrála více soudobější folk (takový styl trochu jako původní AG flek) a především konzervatoristka a učitelka hudby Linda Pitrmanová, která vnesla do Basilea do té doby nepoznanou kvalitu.

Nahrávka Srdce a čas vznikla po dvou letech zkoušení, které probíhalo obvykle jednou měsíčně. Nahrávka je nahrána z velké většiny živě, takže až na výjimky nahrávali všichni současně v reálném čase a museli tak některé písně nahrávat namnohokrát.Výsledná verze proto není vždy úplně dokonalá, ale byli kolikrát prostě rádi, že to konečně jakžtakž nahráli celé. Možná, že by příště postupovali spíše jinak, tedy nahrát nejdříve základ a pak jednotlivé party, ale byli limitováni finančními prostředky a tedy i časem ve studiu a také to vycházelo z přání, aby zvuk byl prostě živý. Osobně bych byl pro druhý způsob - řekl bych to jinak = na tu bídu je výsledek překvapivě skvělý.

Škoda, že kapela zatím nemá oficiální web - pár fotek z nahrávání lze najít na www.basileus.rajce.net/. CD je proto možné objednávat zatím pouze na emailové adrese Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Nahrávka je určitě to nejlepší, co Basileus kdy nahrál. Je míněna spíše jako demosnímek a záznam pro přátele. Proto ji na koncertech prodávají pouze za symbolických 100,- Kč. A proto asi také není na místě příliš kritizovat, protože třeba booklet bych i v amatérských podmínkách viděl lepší = minimálně písmo bez pixelizace a spojení dvou obrázků vzniklých odlišnou technikou taky nepůsobí příliš profesionálně - leč na demo je to určitě postačující.
Pro koho si myslím, že je CD určeno? Rozhodně by nemělo chybět jako podbarvující či dokreslující muzika na hradech či zámcích. Určitě po něm skočí všechny skupiny historického šermu. Výborně by se hodilo jako podkres pohádek či jako filmová hudba. Nemluvím už o rádiích, protože to bych si začal hrát na manažera kapely a to nechci - mají jistě svůj jasný pohled na věc.

Co bych si ale troufnul poradit je klást důraz více na jiné hlasy, zejména ten ženský. Je to taková Ivetka Bartošová = krásně rozesmátý a příjemný hlásek. Texty neurazí, ale hloubka není jejich typický rys, přesto existují i hlubší místa třeba v písničce Rytíř smutné podoby. Inspiraci čerpají mimo jiné i z mě známé přírodní scenérie = Zvíkov, Semtínská lípa - pěkné, taky mám rád?

Hodno vyzdvižení je také to, že si i troufnou odložit nástroje a čtyřhlasně ukázat příslib skvělých zítřků. A tím bych recenzi rád uzavřel. Je to kapela, která má rozhodně na folkové scéně své místo a najde si (patrně již i má) své posluchače. Já budu určitě jejich fanda i když ne vždy mám náladu na tuhle muziku, ovšem jsou chvíle (a nemyslím tím nějaké depresivní, ale třeba takové ty rozjímavé), kdy právě jejich hudbu budu vyhledávat. Rozhodně bych tedy Basileus jako takový doporučil všem zájemcům o kvalitní hudbu.