Jednu ze zastávek své koncertní šňůry k nové desce Ideální čas se nezbláznit věnoval 24. října 2023 písničkář Michal Horák Náměšti, malebnému městu nad řekou Oslavou. Ve slušně zaplněném sálu nově zrekonstruované Sokolovny se nacházeli především teenageři a mladí, kteří nedočkavě vyčkávali písničkáře z Vysoké nad Labem. Michal se objevil na jevišti s kapelou a začal zpívat písničku o tom, jak špatně dopadla jeho dosavadní rande. Publikum se chytlo na známá slova a od prvních taktů zpívalo všechny písničky se zpěvákem. A to nejen ty ze starších desek, ale i novinky z alba, které bylo v tu dobu asi pouhý měsíc na světě. Tento mohutný sbor zvládal s přehledem všechny písně i s jejich složitou strukturou, dlouhými texty i rychlou kadencí slov, která je ve tvorbě Michala Horáka typická.

Sám interpret střídal kytaru a klávesy a určitý komfort mu poskytovala i jeho dobře šlapající kapela, která dodávala písním řád, tempo a energii. V playlistu se umně střídaly písně staré a osvědčené s novinkami, ale jak jsem se už zmínil, publikum ve velké míře novou tvorbu už znalo.

S Michalem Horákem a jeho tvorbou jsem se setkal už někdy v roce 2014, kdy vyhrál soutěž Folkový kvítek. Už tehdy jsem obdivoval jeho texty, slovní zásobu a schopnost vtáhnout posluchače do děje svojí písničky. Jako vzácný kámen a drahokam se svojí pílí obrušoval a leštil a jeho tvorba byla stále kvalitnější. Ten proces nebyl nějaký náhlý, ale postupný, lineární a cítím za ním velké množství práce, kterou Michal na sobě odvedl. A teď sklízí zasloužené tvrdě odpracované plody. Michalovi tento úspěch přeju a doufám, že neusne na vavřínech, ale posune české písničkářství o notný kus dál.

Takové myšlenky mi běžely hlavou, když zněla titulní písnička z nového alba Ideální čas se nezbláznit, kde se zpívá o vyhoření. Jak se bude asi čerstvému absolventovi vysoké školy zpívat poté, co vypadne z inspirujícího školního prostředí? Velkou část repertoáru tvořily právě písně o studentském životě – Pátý kafe, Netuším, Po státnicích.

Co se týká textů, je Michal Horák asi nejpozitivnějším textařem z těch, které máme, ostatně kdysi povídal, že skládá, když má dobrou náladu. Dokáže vypointovat své příběhy a předat je svým posluchačům. A přestože je mnohými posluchači hudební stránka písničkáře považována za druhořadou, ocenil bych jednak dobře zpívatelné melodie a občas nějaký hudební harmonický nebo rytmický bonbónek, kdy je jednoduchá melodie harmonizována docela sofistikovaným způsobem. A nutno říct, že kapela si tato místa umí užít.

Ve velkém množství písniček volí Michal Horák formu dialogu, přičemž na koncertu hraje v dialogu všechny role sám. Je jasné, že s sebou nebude na koncerty vozit původní interprety – Pokáče, Pavla Čadka, Bena Levíčka a další. Ale těmto písničkám by prospělo, kdyby zůstaly ve formě dialogu. Členové kapely se projevili jako dobří vokalisté, kteří dokážou střihnout ladící vícehlasy. Nemohl by třeba někdo z kapely hrát roli Michalova partnera v dialozích? Nebo vzhledem k tomu, jak diváci zpívali písničky spolu s interpretem, nemohl by třeba někdo z diváků být vybrán na pódium a zazpívat si některou z písniček? Vzhledem k tomu, jak je Michal aktivní na sociálních sítích, třeba by se mohlo podařit domluvit si s některým fanouškem či fanynkou podobné vystoupení.

Večer s Michalem Horákem byl energický, plný pohody a úsměvů, zakončený mohutným aplausem. Zpěvák dobře komunikoval s publikem a přesvědčil ho, že pokud se někdo chce zrovna zbláznit, tak teď na to není určitě ideální čas!

A co mi řekl Michal Horák v krátkém rozhovoru po koncertu?

Ty písničky vznikaly během posledního roku, čili mám od nich už nějaký odstup. Nahrávali jsme je přes léto a album vyšlo na konci září. A s tím odstupem se mi ty písničky líbí víc a víc. Ve studiu jsme se to snažili vylepšit a vyšperkovat do co nejlepšího tvaru, ale teď, když to hrajeme na koncertech, sklízíme to příjemné, co jsme na jaře zaseli.

Teď si dávám zdravotní pauzu, ale třeba v den vydání jsem si to pustil celé od A do Z, třeba ze zvědavosti, jestli tam nenajdu nějakou chybu, s čím bych asi už nic nenadělal, ale musím říct, že jsem tam chybu nenašel a album se mi líbí.

Je to v něčem velké odlehčení, protože ty písničky o něco víc šlapou a nemusím se tolik starat o rytmus a frázování, mám jako instrumentalista větší volnost. A mám prostor se víc soustředit na posluchače. Nicméně koncertuju s kapelou, ale i sám, takže je to pro mě takové vyvážené a díky tomu mě to taky víc baví.

Ti hosté z toho vyplývají celkem přirozeně. Třeba písničku Rande naslepo jsem psal přímo pro nevidomého zpěváka Bena Levíčka, potom jsou tam kamarádi z kapely Trocha klidu, se kterými jsem byl kdysi na nějaké akci a během večera tam vznikla písnička. S Kubou Rybou jsme natočili písničku Ideální čas se nezbláznit, která vznikla po jedné rozpravě, kdy jsem se právě s ním bavil o syndromu vyhoření. A tak bych mohl pokračovat, spolupráce většinou vznikla naprosto přirozeně a vyplynula z nějaké předchozí spolupráce nebo interakce s těmi hosty.

Já věřím, že snad nikdy a doufám, že i poslech toho nového alba pomůže lidem se nezbláznit.

Úžasně, atmosféra byla moc fajn, klukům z kapely se to moc líbilo. My rádi jezdíme na Moravu, kde jsou posluchači milí, vstřícní, příjemní. Ne, že by jinde nebyli, ale tady to platí obzvlášť!