Jarret a POL v Lišáku

Reportáže

Letos v pořadí již třetí pořad se uskutečnil v pražském klubu Lišák na Novodvorské. Po Samsonovi, Lístku, Pavlíně Jíšové, Žofce Kabelkové a Martině Trchové, si do dřevem vonícího a na jaře znovuotevřeného sálu našli cestu i zástupci severočechů, liberečtí Jarret a POL.

Jako první uvítal průvodce večerem Šaolín, Miroslava Ošance a jeho doprovodnou kapelu. Ta v létě hrála pokaždé s jinou zpěvačkou a v tomto složení byla založena teprve v neděli. Tato kapela byla na plakátech uvedena jako POL, ale jelikož POL již neexistuje, musel Mirek Ošanec vymyslet nový název. Kapela ze tří pětin byla pražská a skládala se ze členů skupiny Mrakoplaš (Pavel Lipták- kytara, Jakub Kupčík - baskytara a Petr Vrabec - foukací harmonika), zbylé dvě pětiny byly liberecké (Mirek Ošanec a Hanka Skřivánková z Jarretu). Tudíž byl pro tento koncert zvolen název Polomrak. Před každou skladbou zazněl název skladby, ale jak uvedl lídr kapely uvedl, ne pro diváky, ale pro kapelu, aby věděla co hrát a jaké si vzít nástroje. Polomrak hrál asi hodinu a střídal skladby rychlé ale i pomalé bluesové. V jedné skladbě si Mirek Ošanec vyměnil kytaru za saxofon. Potlesk, který přivedl účinkující zpět na pódiíčko umělce pravděpodobně zaskočil (nebo se tak alespoň tvářili), protože jak Mirek Ošanec řekl: "za normálních okolností byste nám udělali radost, ale?". Po prvním přídavku přišel nášup ještě druhý a to už byl opravdu konec první půle.

Přestávky bylo možno využít nejen k návštěvě přilehlé cukrárny (mají tam i pivo), ale i k vyplnění Lišáckého dotazníku se slosovatelným kuponem. Ty rozdávala jak řekl Šaolín: "sličná asistentka Lenka, ale protože jezdí s Pájou, říkáme jí Jája". Výhry byly lákavé dvě vstupenky na příští pořad (14/01/03 Asonance a Czeltic) a CD Jarretu Unikat.

Po přestávce přišel na řadu zlatý hřeb večera, Unplugged koncert Jarretu. Jak uvedl Marek Štulír tento večer byl jednou ze tří světových premiér a derniér a pokud diváci přišli na Jarret tak jak ho znají normálně, tak že se jim omlouvají. A bylo to skutečně jiné. Jak se na klidné klubové unplugged vystoupení sluší, všichni účinkující spořádaně usedli za své nástroje. Marek Štulír za akustickou baskytaru (laskavě zapůjčenou Petrem Klokanem Vratným z Hlubokého nedorozumění) a Michal Vlasta Třešňák vyměnil klávesy za klavír. Občas koncert narušilo "zavytí" Bohouše Vašáka, které omlouval tím že: "má malého jacka a velkou samici", což nemohlo zůstat a nezůstalo bez poznámek ostatních a hlavně vedle sedící Hanky Skřivánkové. Každá píseň končila aplausem a dobrá nálada vládla jak v hledišti, tak i na pódiu. Jarret jsem letos viděl poněkolikáté a pokaždé mne nadchl, nejvíc asi v létě na Zahradě, ale tohle to bylo úplně něco jiného. Písničky, jindy tolik elektrizující a nadupané, byly najednou klidnější a pohodovější což, ale vůbec neznamená, že by ztratili kouzlo a náboj, byly prostě kouzelné něčím jiným a Jarret potvrdil, že není důležité jaké má nástroje, ale že to co dělá opravdu umí. Kvapem blížící se vánoce v sále neavizoval pouze ozdobený stromeček v rohu, ale i koledy v podání pouze s kytarou a akordeonem. To už byl několikátý přídavek, na který účinkující opustili svá vyhřátá místečka za mikrofony a předstoupili v jedné řadě před diváky.

Pokud se někdo chystáte na Vánoční prázdniny v Telči, tak Vám tento koncert vřele doporučuji. Je to opravdu zážitek a myslím, že všichni (alespoň já určitě) odcházeli do mrazivého večera uspokojeni hudbou.

Sdílet na...

| Více...