|
Má druhá návštěva Telče byla trochu rozházená. Z důvodů neoblomnosti nadřízených jsem se musel v neděli vrátit a v pondělí ráno zpět do pracovního procesu. Naštěstí bylo šéfstvo rozumné a bylo mi umožněno vypadnout dříve a podruhé během tří dnů vyrazit směr "město šťastných lásek" - Telč. Takřka jarní počasí a vykukující sluníčko mohlo za to, že cesta probíhala v pohodě a víkendových námrazách nebylo ani vidu ani slechu. První cesta v Telči nás zavedla do klubu zajistit potřebné náležitosti a zjistit v kolik bude sál otevřen. Času bylo dost a tak jsme se vrátili na místo sobotního činu, restaurace U zelenýho žížaly. Jiná obsluha a prázdný sál skoro ani nevypadal jako ten z oné noci. Bylo to takové chudší, smutnější a něco tomu chybělo. Program toho večera předurčoval, že o kvalitní hudbu a srandu nebude nouze a to měl Medvěd ještě v rukávu trumfy zvané překvapení. Ale postupně. Jako první hosté předsilvestrovského večera byla na pódium pozvána skupina Devítka. Devítka hrála skladby jak starší ze svých vydaných alb, tak některé dosud ještě nevydané. Veselé historky na sebe nedali dlouho čekat a tak přišlo na přetřes Jindřiščiny řidičské schopnosti, Honzovo odhady délkových jednotek a samozřejmě vánoce. Na to poslala Jindřiška do publika cukroví, bohužel blíže Vám referovat nemohu, protože až dozadu se nedostalo, inu sedět až vzadu má i svá negativa. Několik přídavků bylo v té báječné atmosféře takřka povinností. Před jedním z nich si David Hoffrichter odnesl z pódia kontrabas ve víře, že už ho nebude potřebovat. 
Po Devítce opanoval pódium Medvěd a pokusil se o mystifikaci, jestli někdo viděl Míšu Leichta. K jeho smůle jakýsi sabotér z publika odpověděl, že ano. A tak musel Medvěd rezignovat a pozvat na pódium první překvapení večera.
Byly jím tři písničkářské ježibaby ve složení Žofie Kabelková, Martina Trchová a Magda Brožková
a svým bohužel jediným příspěvkem "Čarodějnickou hymnou". Všem přítomným tak předložili pozvánku na další večer. Je pravda, že to děvčatům "skutečně slušelo" a konat se tento koncert koncem dubna, bylo by co upalovat.
Třetím účinkujícím byl frontman plzeňské kapely Cop - Míša Leicht. Tentokrát zcela osamocen pouze s kytarou předvedl, že je nejen skvělým kapelovým hráčem, moderátorem ať již na festivalech nebo v televizi, ale i písničkářem, který je schopen sám utáhnout celý pořad. Sálem zazněly skladby jak z repertoáru Copu tak i Forehandu.
Musím přiznat, že takto sólo má Míša a jeho neotřelé a značně svérázné průvodní slovo své kouzlo. Míša povídal mimo jiné i o svém bývalém angažmá ve Folkomotivech, o svém pořadu "Odlehčené večery Míšy Leichta" v plzeňském divadélku Jonáš (více viz příspěvek Ireny Motlíkové z 02.01.2003), o nehraní na Silvestra (a vyjádření se o těch kteří hrají), z čehož se mezi ním a Medvědem rozvinula vskutku zajímavá debata a Míša později očividně litoval, že něco takového vůbec vypustil z úst. Všem kteří jste tento sólo projekt dosud neviděli, ho vřele doporučuji, opravdu to stojí za to.
Po přestávce určené na všechny důležité potřeby nastoupilo na pódium liberecké duo Martin Kadlec a Věra Soukupová = Disneyband. Shoda jmen a města není náhodná Martin je skutečně bratrem kapelníka Jarretu, Michala Kadlece. Martin s Věrou spolu hrají od roku 2000 a prošli několika festivaly (Okolo Třeboně, Prázdniny v Telči atd.). V loňském roce se probojovali na Zahradu, kde se v kategorii Písničkáři a dua umístili těsně pod pomyslnou bednou na 4. místě. Martin s Věrou zahráli 4 skladby včetně Noci s inkvizitorem, která byla vydána na CD Zahrada písničkářů. 
Posledním z hostů byla skupina Jarret. Jarret?je starý lehce nesený tanec z Bordeaux a mladá česká poporocková hudební skupina z Liberce. Tolik přebal vloni vydaného alba Unikat. Pro mne jednoznačně objev roku. Ačkoli poprvé jsem měl tu čest je slyšet v listopadu 2000, jako hosty na křtu třetího alba Devítky v Malostranské besedě a vloni několikrát na festivalech, vím že jejich koncert bude potvrzením hudební kvality, spojením živelného humoru Marka Štulíra, poetických textů Bohouše Vašáka a magického zpěvu Hanky Skřivánkové a již zmiňovaného Bohouše Vašáka a excelentního výkonu ostatních členů kapely. Tento koncert byl posledním z projektu unplugged Jarret a je to škoda. Tomu, kdo nenavštívil ani jeden ze tří koncertů (Praha - Klub Lišák, Liberec - Experimentální studio a Vánoční prázdniny v Telči) lze jen říci, že přišel o notnou porci nádherné hudby a zážitek na které se jen tak nezapomíná. Usazeni do židlí jako by nemohli naplno nechat propuknout svůj temperament (Markovi evidentně chybělo ono klasické basácké podupávání po pódiu), nicméně potvrdili punc kapely, která je schopna dokázat, že pokud jde o hudbu, je jedno na co to hrajete, ale jak to hrajete. Přemýšlel jsem jestli sem mám napsat alespoň hrubý seznam písní které toho večera zazněly.
Ne, nemyslím, že by to bylo důležité. Prostě zazněly písně z již vydaných alb a příběhy, které jsem ještě neslyšel (např. o pornosněhulákovi z loňských Vánočních prázdnin). Důležitá je atmosféra a pocit, že brzký ranní návrat a značný spánkový deficit nebyl zbytečný. Na závěr si Jarreti pozvali na pódium své hosty skupinu Kaluže (další z pozvánek na následující večer) a to co se seběhlo na pódiu, lze jen těžko popsat. Reggae ve spojení těchto dvou skupin jako by nebralo konce. Opakovaně diváky požadované přídavky nebraly konce a vypadalo to, že ten večírek jen tak neskončí. Bohužel všechno má svůj konec. Pár vánočních koled zpívaných sborově pod pódiem jen s kytarou a flétnou uzavřeli oficiální část večírku. Na poslední skladbu si Marek Štulír ještě nechal publikem vytleskat Medvěda a přinutit ho ke sborovému zpěvu, což se mu snad i povedlo, na tu dálku nebylo možno rozeznat jestli opravdu zpívá. A to už byl opravdu konec.
Jak řekl Medvěd v průběhu večera: "od tohoto sklepa máme klíče a nikdo nás nevyhodí" a tak začalo všeobecné předsilvestrovské veselí. Popíjelo se, debatovalo, smálo, no prostě všichni si užívali tak jak mohli. Tím oficiální tisková zpráva končí. Kdo jste do Telče nepřijeli, můžete skutečně litovat a všem Vám návštěvu Prázdnin v Telči vřele doporučuji. A být lékařem, tak Vám ji předepíšu povinně.
Medvěde a všichni pořadatelé, díky.
Sdílet na...
|
8-