Zpívání mezi paneláky

Reportáže

V sobotu 5. října se v KD Opatov na pražském Jižním městě konal jubilejní, již pátý ročník festivalu "Zpívání mezi paneláky". Pozvánka slibovala pět kapel - Bezefšeho, Sekvoj, Jakub Šafr Quartet, Formát a Jarret a šest hodin hudby. To vypadalo více než dobře. Bezefšeho a Jarret jsem letos již párkrát slyšel, Sekvoj naposled bez zpěvačky, ale zbylé dvě mi neříkaly vůbec nic. Bohužel kapela Formát své vystoupení zrušila a tak úplná novinka pro mne byla pouze Jakub Šafr Quartet. Ale postupně.

Vše zahájila krátce po 15,00 spolupořádající skupina Bezefšeho. Ta se představila s novým kytaristou Petrem Belešem (chvílemi na pódiu vládla zajímavá gestikulace, která znamenala na který pražec posunout kapodastr - inu nováčkovská daň), jednou zpěvačkou Radkou Geigerovou a příslibem, že druhá by měla být již brzy. Kapela hrála svým klasickým, pohodovým stylem a sál se postupně plnil (nakonec si cestu na Opatov našlo přibližně šedesát návštěvníků.)

Druhá v pořadí byla Sekvoj (jak upozornil Pavel Hurt je to "ta" Sekvoj, nikoli ten Sekvoj!) se zpěvačkou, flétnistkou a saxofonistkou v jedné osobě - Karolínou Skalníkovou. Příčná flétna a saxofon v trampské hudbě? Nevěděl jsem co od toho očekávat, ale byl jsem skutečně příjemně překvapen. V průběhu koncertu nastala pravděpodobně ne zcela neobvyklá situace a to, že Oldovi Dolejšovi praskla struna. Na to celá kapela odešla a na pódiu osaměl Pavel Hurt a zahrál pro tyto chvíle připravenou skladbu Zrcadla. Jak přiznal, skladba může trvat libovolně dlouho, závisí to pouze na tom, za jak dlouho je Olda schopen novou strunu sehnat a naladit. Poté se Pavel domáhal dopsání na seznam účinkujících jako písničkář. A jak vystoupení příjemně plynulo, stala se situace tentokrát zřejmě opravdu neobvyklá - praskla struna pro změnu Pavlovi. To zbytek kapely evidentně zaskočilo (a pobavilo) a jala se dohadovat, co zahrát. Nakonec z toho "vybruslili" s písní Pramínek vlasů. Jakub Šafr Quartet. Co očekávat? Vážnou hudbu, jazz, či něco úplně jiného? Jelikož mé hudební vzdělání v teoretické oblasti není příliš valné, nemohu bohužel přesně definovat styl. Byl to jazz nebo swing? Opravdu nevím, jediné co k tomu mohu říct, že se mi to opravdu líbilo. Příjemná hudba, vtipné průvodní slovo a výborné instrumentální výkony. Co víc si přát? Jediné negativum během tohoto vystoupení, však neměli na svědomí účinkující, ale pořadatelé. To když si v šatně, kterou od sálu dělí pouze dveře (a ke všemu ještě otevřené), začali místní (pravděpodobně) civilkáři hrát ping pong.

Jak postupovalo odpoledne a blížil se večer, přicházel čas i pro posledního hosta liberecký Jarret. Po krátké pauze, při které z pódia zmizelo piano a přibyly bicí, nastoupil pro mne zlatý hřeb. Během vystoupení zazněly nejen písně z obou alb, ale i skladby Suzanne Vega. Ačkoli tato kapela pronikla na výslunní teprve nedávno, mohu sám za sebe potvrdit, že koncert Jarretu se pro mne stává značkou kvality a výborně odvedené práce jako u starších a léty protřelých kapel. Jak je známo, neštěstí druhých vždy potěší a tyto příběhy ze života mají zaručený úspěch. Zřejmě proto měly kromě vtipů úspěch u diváků i příběhy Marka Štulíra s nahnilým prknem a pádem z pódia po hlavě s následným otřesem mozku.

Večer gradoval a čas vymezený pro tento koncert a celý festival se neúprosně blížil ke svému konci. Je snad zbytečné dodávat, že výkony všech účinkujících byly vždy ohodnoceny neutuchajícím potleskem a přídavky byly samozřejmostí.

Na závěr se sluší poděkovat jak účinkujícím, tak i pořadatelům za pěkný festival a nádherně strávené sobotní odpoledne a těšit se na přicházející zimní klubovou sezónu a příští ročník.

Zpívání mezi paneláky - KD Opatov
5.10.2002

Sdílet na...

| Více...