Protože něco jiného je hrát v baru a něco jiného na koncertě, kde tě opravdu někdo poslouchá?

No to jo. Třeba dneska - jak vidíš, není to právě k popukání, atmosféra nestojí za moc. Taky je tady hodně mladých lidí, já jsem starší a hraju tradičnější muziku, spíš k poslechu. Ale víš co, hraju tady každý čtvrtek, pátek a sobotu, jsou z toho slušné peníze, které zkrátka potřebuju.
Ale teď budu hrát 21. listopadu v Blues Sklepu v Liliové ulici na Starém Městě. Anebo 15. listopadu v Café Globe, to je taky v centru, v Pštrossově ulici. A to jsou trochu jiná hraní.

Kdy jsi s muzikou vůbec začal?

V devíti letech. Nejdřív jsem hrál na piano, pak jsem ale rychle přešel k bicím. Teprve později jsem se naučil hrát na kytaru. Celý svůj život jsem se ale živil hlavně jako bubeník. Hrál jsem blues, folk, rock.

Kolika skupinami jsi během té doby prošel, víš to?

Eh, mnoha mnoha mnoha.

Je mezi nimi nějaké jméno, které bych mohl znát?

Bubnoval jsem s Chuckem Berrym nebo s Bo Diddleym. To bylo v 80. letech. Pak jsem taky pracoval s En Vogue, ty znáš?

Ne.

Ne? (zpívá:) My lovin' - never gonna get it, uh, my lovin' - never gonna get it! Nebo tahle: Free your mind, tu du tu?

No, tu jsem možná slyšel v radiu.

Jsou to čtyři černé soulové zpěvačky. Produkoval to jeden můj kamarád. Ale jinak jsem většinou hrál po hudebních a tanečních klubech po celých Státech. Často pět koncertů týdně, jedno město za druhým, kupa zážitků a nejrůznějších zkušeností. To víš, taky nejsem nejmladší.

Kolik ti je?

Jedenapadesát

Řekni mi, co tě přivedlo sem do Evropy?

Seznámil jsem se s Češkou, pracovala tehdy v USA. Chtěla, abych s ní šel do Prahy. A tak jsem šel.

Aha, takže zamilován?

No jo. Asi rok jsme spolu žili v Praze, pak dostala práci v Budapešti, tak jsme se na nějaký čas přestěhovali tam. No - a pak jsme spolu skončili.

Ale ty už jsi tu zůstal.

Vrátil jsem se zpátky do Prahy, protože jsem tady měl ten prima kšeft u Kristiana...

?a našel si novou ženu?

Přesně tak.

Když jsi odcházel z USA, musel jsi jistě nechat plavat všechny své projekty. Věřil jsi, že se tady chytíš?

Neměl jsem vůbec tušení! Prostě jsem sem přijel a - pomalu se rozkoukal.

Hm.

V Evropě hraju rád. Evropanům, a nemyslím jenom Čechy, ale vůbec všechny posluchače, které jsem tady potkal, těm všem se moje hudba líbí. Je to pro ně zajímavé, slyšet původní americkou hudbu.

To asi ano. Média jsou sice plná americké hudby, ale přesto není úplně běžné, slýchat ji živě.

Přesně tak. Je tam to autentické cítění, emoce.

A poznal jsi naopak ty, za tu dobu, co tu jsi, nějaké české hudebníky?

Hm? Jo. Znám Petra Hapku. Jednou jsem pro něho hrál, a pak jsme spolu povečeřeli, to bylo milé setkání. A teď jsem se seznámil s jedním skladatelem, který napsal hudbu k mnoha písním Karla Gotta. Teď si ale nevzpomenu, jak se jmenuje. Ale budem spolu dělat. Ještě teda nevím, co to bude, ale příští týden máme schůzku, tak uvidíme. Jinak často vystupuju společně s Jaromírem Hůlou. To mě moc baví.

Dokážeš říct, na kolika nahrávkách ses podílel?

Na bicí jsem hrál všude možně. Tady jsem ale žádný samostatný, vlastní projekt nedokončil. Moc dobré cd jsem dělal v Amsterdamu, to bylo před 15 lety - přijeli jsme tam tehdy ještě s jedním výborným newyorským kytaristou a nahráli jsme takovou moderní desku. Jazz, fusion. Takový raný techno-hip-hop. Acid jazz. V roce 1992!

A máš nějakou sólovou nahrávku, kde by bylo zachycené, jak hraješ sám s kytarou?

Jo, jo. Mám tam osm vlastních písní: čtyři jsem nahrával ještě v Coloradu, čtyři tady na Vyšehradě v kuchyni?

Hodně štěstí.

Zaznamenáno 11. listopadu 2006 v hostelu Czech Inn. S Bradem Huffem si povídal Jan Řepka.

Brad Huff bydlí v Praze na Žižkově. Dlouhá desetiletí se živil ve Spojených státech jako bubeník; momentálně účinkuje v Praze, doprovází se na akustickou kytaru a harmoniku. Hraje a zpívá rock, folk, pop, blues, Cajun, funk, jazz. Často při tom využívá techniky live loop sampling, výsledný zvuk je tak hutnější a barevnější.

V současné době hraje Brad Huff pravidelně ve vršovickém hostelu Czech Inn (Francouzská  76), a to každý čtvrtek, pátek a sobotu od 20:30 do 00:30. Krom toho vystupuje příležitostně s Jaromírem Hůlou v Salmovské literární kavárně, v Blues Sklepu, ve smíchovské hospodě Špajz nebo sám v Café Globe.

Ve středu 22. listopadu 2006 vystoupí Brad Huff jako host kytarového dua Nestíháme v karlínské Kavárně pod Vesuvem (Šaldova 34). Lístky doporučejeme zakoupit v předprodeji v pizzerii Vesuv, kapacita 50 míst. Buďte srdečně zváni