Cím žije Vít Tronícek?

Rozhovory

Nespím a nejím kvůli nové práci, respektive trochu poupravené formě práce, protože jsem přestal dělat pro hradecké studio Českého Rozhlasu a pomáhám rozjíždět rozhlasové studio v Pardubicích. Byl jsem osloven a splnil se mi takový můj malý sen, vybírám tam muziku a dělám hudebního dramaturga. Kdo si k tomu někdy jen trochu čuchnul, tak ví, že to je úvazek na čtyřiadvacet hodin denně, kdy chodím nevnímaje okolí a zdá se mi o hudbě, kterou bych tam měl dát, aby to nějak vypadalo. V tom regionu je navíc poptávka po folku a country, jak se ukázalo v průzkumu, zkrátka po takové té fajnové hudbě od srdíčka. I kvůli tomu jsem byl právě já osloven, takže se hrabu v muzice, kterou mám rád, a plním rozjíždějící se rádio, které bude už na podzim v plném vysílání.

Do toho se motá desetiletí Poupat. Nikdo neví, co bude dál, za těch deset let jsme to nikdy nevěděli. Jsem velice rád, že jsme se toho výročí dočkali v takové sestavě, v jaké jsme s tím začínali, bez jakékoliv změny. Jsme opravdu asi takovým důkazem, že kapela nemusí být postavená jen ze super muzikantů, ale že může spolu táhnout jako banda za jeden provaz, a že se pak najde pár lidiček, kteří se tím nechají oslovit. Samozřejmě nás to naplňuje a docela jsme se v tom našli, ale i tohle považuji za náhodu. Byl bych nesmírně rád, kdyby to takhle ještě nějaký čas vydrželo. Připravujeme s Poupaty k tomu desetiletí takovou oslavu, chceme dát do kupy takový zvláštní koncertík v divadle. Pozveme na něj naše nejbližší kapely, nejbližší lidi, kromě mnoha jiných hlavně Lokálku, Rolničky, Petra Novotného a samozřejmě Františka Linhárka, kterému jsme teď vlezli pod ochranná křídla. A každopádně žiji také svým soukromím, ale to se sem nehodí, že?