(Rozhovor s písničkářkou Žofií Kabelkovou nad novou deskou Panoptikum)

Myslím, že není příznivce folkové hudby, který by neznal Žofii Kabelkovou, štíhlou dívku, vlastně už musím psát ženu, s nádherným hlasem a s vlastním, velmi osobitým repertoárem.

Žofii Kabelkovou ale nevnímám jen samostatně. Patří k ní například Martina Trchová a Magda Brožková, tedy trio tří osobností, které jen pro své pobavení a pobavení publika, prokázalo smysl pro humor v projektu Ježibabince.

Jenže teď mám v rukou zcela novou desku s názvem Panoptikum. Před rozhovorem s Žofií, který jsem natočil 1. prosince 2005 po jejím hostování na festivalu Notování pod Vyšehradem, jsem si desku  několikrát přehrál.

Na Panoptiku spojily své síly tři výrazné osobnosti. Vedle něžné a křehké Žofie je to Marcel Kříž, osamělý dravý bluesový proud s projevem, při kterém mrazí, a Ivo Cicvárek, skladatel, textař, kytarista, klavírista, akordeonista a šéf kapely OKO.

Panoptikum - Marcel Kříž, Žofie Kabelková a Ivo Cicvárek

foto: Panoptikum ©

Na recenzi desky, která ještě nebyla pokřtěna, je brzy. Ale při prvním poslechu cítím, že se narodilo něco skutečně originálního,  něco velice krásného. Ale na historii vzniku desky, a nejen na tu, je lépe se zeptat přímo Žofie Kabelkové:

Žofie, kdy jste s Marcelem a Ivošem začali uvažovat o projektu Panoptika?

Začalo to zhruba před šesti lety, když jsme se potkali na Zahrádce písničkářů, kde jsme si společně zahráli

a zaimprovizovali. Ale s nápadem natočit desku přišel asi před dvěma roky Marcel. Pak se dali dohromady s Ivošem a společně mě přemluvili. Došlo to tak daleko, že jsme celý letošní rok natáčeli, a před pár dny deska vyšla.

Kdo desku vydal?

Album vydalo brněnské vydavatelství Indies records.

Na desce jsou jen písně nové, nebo i starší?

Jsou tam písně z obou kategorií, které jsi zmínil. Tedy, jak starší, těch je většina, tak i písničky úplně nové, které vznikaly speciálně pro Panoptikum, například píseň Potichu.

Jak se na desce podílíte autorsky?

Nejpočetněji jsou jako autoři zastoupeni Ivoš s Marcelem. Já mám na desce jenom Podivnej valčík a ještě píseň Prostorem, jejíž text napsal Marcel. Docela mi to vyhovovalo, protože jsem si konečně mohla užívat toho, že jsem hlavně zpěvák - interpret, a můžu se soustředit především na zpěv. Deska je taková směska nás tří, ale většina autorství připadá klukům.

Písně aranžovali oba?

Aranžmá vznikalo postupně na zkouškách a potom ve studiu. Můžeme ho proto připsat celé kapele, včetně hostujících muzikantů.

Kteří muzikanti na desce hostují?

Je jich celá řada, ale hlavně bych měla zmínit kapelu, protože Panoptikum je kapela, to nejsou jen samostatní písničkáři. Na bicí hraje Luboš Pavlík, na kontrabas Petr Pospíšil, na flétny Petra Klementová, a když tu Petra náhodou není, zaskakuje Antonín Mühlhansl na saxofon.

Deska mě zaujala i obalem, jeho výtvarným řešením. Kdo to má "na svědomí"?

Autorem temně laděného obalu je Radim Jurda, student FaVU a někdejší student Ivoše Cicvárka (smích). Pěkně se nám to proplítá. Myslím, že se mu obal opravdu vydařil, že se náramně hodí k muzice. Občas mám dokonce pocit, jako by se ty postavy z ilustrací k jednotlivým písničkám začínaly hýbat..

Říkala si, že Panoptikum je kapela. Plánujete nějaké koncerty?

Rádi bychom v budoucnu odehráli víc než jen pár koncertů. V nejbližší době nás čekají tři křty - v Praze, v Brně a v Jihlavě. Přála bych si, aby se nám příští rok podařilo z času na čas někde zahrát. Ale je to trošku komplikovanější, protože jsme každý z jiného koutu republiky. A kromě toho, Marcel žije na samotě u Čáslavi a momentálně je čerstvým tatínkem. Má proto spoustu jiných povinností, starostí a radostí, než je muzika. Ale uvidíme, třeba se ten náš kolos časem nějak rozpohybuje.

Kdy a kde je v Praze nejbližší křest desky?

13. prosince 2005 od 20 hodin v klubu Mlejn v pražských Stodůlkách. Určitě všichni přijďte, protože bez vás to zkrátka nebude ono!

A co ty, jak stíháš školu, Panoptikum, sólová vystoupení?

Sólové hraní pouštím na chvíli k vodě, protože se na téhle scéně pohybuju téměř osm let, a začínám sama na sobě pociťovat už delší dobu stagnaci. A parkování nesnáším u jiných, takže bych ho u sebe taky tolerovat neměla. Akorát je to o to těžší, že člověk musí sám utnout něco, co má rád. Chtěla bych teď hodně poslouchat muziku, chodit na koncerty, výstavy a do divadla, číst nebo hledat inspiraci třeba v jiných žánrech muziky. Momentálně jsem začala zkoušet s jednou jihlavskou jazz - popovou kapelou. Strašně se těším na to, že budu zase začínat od začátku, budeme jezdit po nějakých klubech, po okresních štacích? Zatím mě to hodně baví a doufám, že i s Panoptikem budeme koncertovat. O muziku tedy rozhodně ochuzená nebudu!

Na desce zpíváš i texty Marcela Kříže. Plánuješ s ním nějakou další spolupráci?

Marcel Kříž je takový zvláštně tajuplný živočich. Přestože žije úplně jiný život než já, texty, které píše, ke mně přirostou okamžitě, jakmile si je přečtu. A hudba? Ta je v jeho slovech potají zakódovaná, jen ji rozšifrovat nějakou příhodnou melodií? Pokud Marcel nebude proti, já bych v tom rozšifrovávání pokračovala dál a ráda!

Moc ti děkuji a přeju tobě i Panoptiku - zlomte vaz !