Pátecní odpoledne aneb na ceskú aj slovenskú notecku

Douda band

foto: Jana Condíková ©

aždé město má radnici.Tu v Náměšti najdete překvapivě na náměstí, a když projdete průchodem a nezapadnete do restaurace či občerstvení, ocitnete se na zelené louce s malým pódiem. Zde nás přivítal Mirek Ošanec, průvodce Pátečním odpolednem Zahrady na Radnici a představil několik mladých kapel.

Sluníčko svítilo, nabízela se odpolední siesta, ale na spánek nebylo pomyšlení. Přehlídku zahájil Douda Band z Ostravy a za bicí usedl hostující Ivo Batoušek (Happy to Meet, Jumping Drums). Pánové hrají v obsazení housle, 2 kytary (nebo el. kytara), baskytara vlastní konstrukce (s obrovským otvorem v korpusu, až se jeden diví, že se nepřelomí). Představili vlastní folkrockovou tvorbu, například melodickou Na jabloni s prvky skočné, zhudebněné básně Skácelovy, Mikoláškovo Žebro Adamovo, U kašny, Netopýr. Po rytmicky velmi podobných písních zařadili romskou Joj, mamo, bez syrovosti v učesaném provedení, zde se ovšem blýskl Batoušek sólem na bicí.

Keby som vedela dobre hovoriť po slovensky, zišlo by sa pokračovať v tomto spriatelenom jazyku. Lebo teraz prichádzajú na rad naši východní susedia. Bohužiaľ, slovenčina sa mi darí iba po borovičke. A to teraz nemôžem riskovať. Radšej budem ďalej písať po česky.

Bobova diéta z Košic nedorazila kompletní. Bongista se jim zatoulal do světa, tak si vypůjčili pro tentokrát perkusistu táborského Telegrafu. Síla této mladé folkrockové formace tkví především v pěveckých partech zpěvaček Sylvie Sokolové a Tinušky Rinkové ("jediný mužský hlas našej kapely"). V obsazení kytara, baskytara a perkuse nabízeli vlastní skladby, např. Hriechy, Bez vôle (český překlad Běž vole) se zářivě jasným zpěvem Sylvie, Do dažďa, rytmicky svižnou Oheň a tma, v níž Tinuška použila místo rumba koulí dětské chrastítko, ve 3 taktu Odomykám, či variaci na lidovou píseň Jablko, která se

Bobova Dieta zkoušela s vypůjčným perkusistou na poslední chvili na poli

foto: Jana Condíková ©

nejvíce zalíbila i divákům.

Náhodní pocestní z Martina (čti Martyna) se představili se zpěvačkou a navíc saxofonem, klarinetem a bicími. Jména umělců nám zůstala utajená ("mená si nikto nezapamätá"), jejich muzika nikoliv. Hrají svižný energický folkrock (zase!) suverénně jako zkušení a vyzrálí muzikanti. Ve skladbě Túlavé mačky zaujal tvárný saxofon, v Tušeniu sólo na klarinet, ale jejich instrumentální cítění a pěvecké výkony nejlépe vyzněly v přídavku od Nerezu. "Co my dva z lásky vlastně máme..." si s nimi zazpívali i posluchači a odměnili je zaslouženým potleskem.

Maroš na kytaru, Adrika s baskytarou a Robin s kytarou a flétnou přivezli tramp-folkovou muziku od Kremnice. Přesněji ze Sklenných Teplic, odkud kapelka Jasoň pochází. Příjemná žánrová změna v pátečním odpoledni. Myslím, že ji rádi přivítali i diváci oslovovaní "Kamaráti". Z písní na nás pomrkávalo Slnko, v Tohoročnej zahoukal vlak, v Lete nás lákala voda, prošli jsme se Jednou stopou. Jasoň se ponořil i do studnice lidových písní a vylovil Zbojníčka. Rozloučil se romantikou v písní Svítá a myslím, že byl po zásluze publikem nejvíce odměněn.

Než se nachystala kapela Šmehydlo, mohli jsme se zúčastnit soutěže o vznik jejího názvu. "Název je složen z počátečních písmen členů kapely," pravila mladá výherkyně. Byla Mirkem Ošancem pochválena a za odměnu mohla dál Páteční odpoledne sledovat. Sedmičlenná kapela z Chrástu u Chrudimi, v níž vyniká zpěv čtyř dam s příjmením Šmejdová (pan kapelník se jmenuje Šmejda!), převedla příjemnou folkovou i trampskou muziku obohacenou o flétny, a vlastní tvorbu například v písni Smutné pohlazení. Ve skladbě Nálada lehce připomínala pardubická Poupata, perkusemi zase brněnský Kamelot. Obecenstvo spokojeně tleskalo a došlo i na přídavky.

Vokální kapela Mošny z Brna už není na naší folkové scéně žádným nováčkem. Vydává cédéčka, je držitelem Krtečka a měla být lahodnou malinou na odpoledním zákusku. Sledování jejich vystoupení jsem musela odložit až na sobotní Druhý večer v Amfiteátru. Určitě se o nich zmíním.

Co říci závěrem? V pátečním odpoledni na Radnici jsme slyšeli vzácně vyrovnané výkony všech účinkujících. Je třeba vyzdvihnout výbornou instrumentální úroveň muzikantů, pěvecky, po stránce barvy hlasu a výrazu zaujaly více zpěvačky, Za nejmelodičtější a nejzpěvnější písně ráda pochválím a poděkuji trampským kapelám. A Mirkovi Ošancovi zvláštní dík za vtipné a zasvěcené průvodní slovo.

Sdílet na...

| Více...