Hodnocení desek

Marod: Půl na půl

Rok vydání: 2014

Vydavatel: vlastním nákladem

Průměr bodů:

O: 5,13/10
V(1): -/10

Rok hodnoceni: 2014

Seznam písní:

Údolí medvědů • Krvavý Joe • Jantarová stezka • Mamince • Havraní • Mám Tě rád • Osmikráska • Afrodita • Klimbam • Pán sedmi moří • Vrať se mi táto • Stodolni • Vůle žít • Slivky • Chci lásku znát • Podzimní noci • Sestřička • Pod zemí • Pohled poslední • U řeky Zambezi

Hodnotit

Hodnocení odborné:

Milan Tesař (17.06.2014 14:24:19)	body: 5
Marod je mi sympatický. Obdivuji jejich nadšení, pohodu… Některé písně se mi i po opakovaném poslechu líbí velmi, jiné jsou i v rámci žánru průměrné, další bych možná oželel úplně. Ale o to nejde. Důležitější je, že Marod má co říct a že vedle Reného Matláška-otce vyrůstá jako další schopný autor jeho syn.

Tomáš Doug Machalík (25.06.2014 15:00:50)	body: 6
Sympatická rodinná kapela, kterou společná muzika viditelně a slyšitelně baví. Žánrově se jedná o dobře sehraný tramp-folk s vlastní tvorbou (až na dvě převzaté „historické“ skladby). Nůžky kvality textů jsou sice hodně rozevřeny a na první poslech je znát, kterou píseň psal táta a kterou syn, ale kapela nepochybně má značnou perspektivu i v této oblasti.

Milan Belmondo Plch (05.07.2014 13:31:38)	body: 6
Hodnotitel nenapsal komentář...

Dušan Trličík (23.07.2014 22:41:40)	body: 4
Hodnotitel nenapsal komentář...

Pavel Rada (08.08.2014 21:57:22)	body: 5
Děti v dospělé kapele, nebo dospělí v dětské? Dohromady trošku guláš. Dospělá půlka na 7 bodů, dětská na 3...

Miloš Keller (24.08.2014 19:35:39)	body: 5
Když půl na půl, tak za půl. Zejména Tesákovi ještě některá témata prostě nevěřím. Někdy to vypadá, jako když je autorství obráceně (Klimbám, Stodolní a Krvavý Joe například)

Vít Školník Urban (05.10.2014 19:23:49)	body: 5
Hodnotitel nenapsal komentář...

Jana Tippmanová (11.01.2015 22:54:24)	body: 5
Hodnotitel nenapsal komentář...

Hodnocení veřejné:

Walter Bobr Matlášek (25.06.2014 10:18:50)

body: 9

Milí přátelé a kamarádi! Už jste slyšeli CD Marodů „Půl na půl“? Já ano a musím říci, že na mně zapůsobilo. Nakonec posuďte sami. Loudám se podzimní nocí jantarovou stezkou až k rozednění. Nad hlavou se s rozbřeskem obleví tisíce havranů a u cesty cosi zasvítí. Drobný květ osmikrásky mně vítá s jarním povětřím. Přede mnou se otevírá údolí medvědů, kam už nikdo nechodí. Není zde velký dům jen chajda a na jejím zápraží se utrmácen ukládám a klimbám. Sním a vzpomínám, jak jsme ve Stodolní tančili slivkové tango a u Karolíny naslouchali v hluboké noci tichu kolejí zamčených hluboko pod Ostravou. Nejsem sám, krom Racka jde se mnou i Tesák a jeho vůle žít. Do snů se vkrádá romantická spravedlnost Krvavého Joe. Jeho maminka i sestřička jsou svědectvím toho, že každý člověk chce znát svou lásku, mít rád, vrhat poslední pohled na svou Afroditu a těžce se smiřovat s životními ztrátami v touze vrátit nenávratné. Díla našich otců tohle snění nikterak neruší. Děkuji Marodu jako kapele, jako rodině, jako kamarádům a děkuji Lubošově rodině, bez jejíž podpory by nebyl Marod takovým, jaký je. Přeji všem posluchačům příjemné a nikým nerušené toulky jantarovou stezkou až do údolí medvědů. Walter Bobr Matlášek