Báru Zmekovou můžeme pořád, a možná ještě intenzivněji vnímat jako symbol moderního ženského písničkářství - neokázalého, nestrhávajícího na první poslech a úlevně zbaveného všeho toho běžného domácího folkaření. Se skladbami z nového alba Jediní na světě nám představí svůj pochroumaný šanson, jak písničkám na pomezí folku, klasiky, jazzu a elektroniky říká.
Radost z jakéhokoliv vystoupení Ivy Bittové na Folkovkách se násobí tím, že pokaždé přiveze jinou hudbu, a i když ji třeba známe, dostane se nám její úplně nové podoby, protože ji obvykle nechá projít filtry svých nevšedních přístupů a zkušeností a potřeby nahlédnout na ni z odlišného úhlu. Zkrátka Iva Bittová. Tentokrát půjde o zapomenuté romské písně z Horňácka, převzaté ze sbírky romského hudce Pavla Kubíka, které zazpívá a zahraje s cimbalistou Petrem Pavlincem za doprovodu dětského sboru.
Odezva na Originální pražský synkopický orchestr patřící svého času k těm málo na světě hrajícím raný jazz, blues a swing tím nejautentičtějším způsobem, jakého bylo možné docílit, je dodnes všude stejná: starší ročníky nostalgicky zavzpomínají na černobílé filmy pro pamětníky a mládeži dojde, na jakou hudbu se jejich prarodiče „šoupali“ po tanečním parketu, a když se nikdo nedívá, vytáhne mobily a zjišťuje, co je to melafon, kornet nebo suzafon a možná taky, kde leží New Orleans, kde tahle hudba ve 20. letech minulého století přišla na svět.
Třicet pět let na scéně a sedmdesátka na krku mohou být dobrý důvod si užít společný koncert. Navíc legendární kapela Druhá tráva s Robertem Křesťanem plus legendární kytarista Michal Pavlíček rovná se zážitek na druhou. Dávný údiv nad setkáním klasiků americany a moderního bluegrassu s rockovou hvězdou sice upadl, z nadšení, že u něho znovu můžeme být, to ale nic neubírá, to si snad ani nemusíme vysvětlovat. Tak často spolu zase nehrají.

Málokdo už asi spočítá, kolikrát Jiří Pavlica s Hradišťanem na Folkovkách hrál, za to dobře ví, že jejich vystoupení bude mít své obvyklé kouzlo.
Tak dlouho jsme zpěvačku, violoncellistku a skladatelku Dorotu Barovou měli spojenou s libozvučnou polštinou, až jsme si nedokázali představit, že ji v písních vyrůstajících z intimní komornosti nahradí češtinou. A kdyby k tomu přece jenom došlo, jak by nově zněly, zajímalo nás; po tolika letech možná i s drobnými obavami. Zbytečně, a vlastně nepatřičně, vždyť se přece bavíme o Dorotě, tykající si s hudební krásou v jakémkoliv jazyku. Pro zpívání v češtině ji navíc na albu Píseň pro Mi vedl odchod její blízké kamarádky, výtvarnice a básnířky Michaely Vejnarové (1979–2023), které tím chtěla vzdát úctu a přišlo ji vhodné, abychom jejímu smutku rozuměli.
Osobitá písničkářka Beata Bocek vydala dost alb na to, abyste už dávno věděli, že polštinu střídá s češtinou, s doprovodem si většinou vystačí sama a skládá podmanivé, výrazně melodické, vokálně košaté a osobně laděné skladby, o kterých říká, že jsou ovlivněné životními příběhy, Slezskem i Valašskem, objevováním svých hodnot, cest a pocitů - mezi nebem i zemí. Zkrátka hraje sebe, od začátku až do konce. I na novém, dlouho očekávaném albu Bílo.

Jaké bude nové album Vladimíra Javorského nevíme, o tom, že bude jako to předešlé skvělé, ale nepochybujeme. Bude se jmenovat Bočemuni a produkce se znovu ujal Marian Friedl. Na koncertu uslyšíme písně z obou desek, tj. Ještě je (Indies Scope 2023) a Bočemuni (Indies Scope 2026). Sestava bude tato: Vladimír Javorský (zpěv, kytara), Petra Jelénková (zpěv), Marian Friedl (klarinet, lidové flétny), Štěpán Flagar (piano), Martin Kocián (kontrabas), Michal Wierzgoń (bicí).
Na otázku, co děláš se svým životem, odpověděl osobitý písničkář Jan Běťák druhým albem Jazykem květin, podtrhujícím, že nadále zůstává svébytným melancholickým poetikem. A ještě jedna věc na vydařeném albu trkne: plejáda spolupracovníků, shodou okolností festivalovým návštěvníkům dobře známým: Broněk Šmid, Marie Puttnerová, Beata Bocek, Vladimír Javorský nebo Martin Novák. Ano, i takhle Folkovky fungují.

Folkové prázdniny
Náměšť nad Oslavou 25. července – 1. srpna 2026

www.folkoveprazdniny.cz