Husitský vojevůdce Jan Žižka asi miluje trampskou muziku. Letos už posedmnácté se ponesou libé tóny kytar, na jednu bude hrát i Štěpán Rak, od ohně přes louku až k uším majestátní sochy slavného vojevůdce v areálu Žižkova rodiště v Trocnově u Borovan. V novém termínu v předposledním květnovém víkendu se stává festival Jihočeské zpívání jednou z prvních příležitostí prožít naplno pohodu letních akcí pod širým nebem.
„Jediné co nedokážeme ovlivnit je počasí, všechno ostatní jsme se za těch sedmnáct let pořádání festivalu naučili,“ říká s úsměvem zjemňujícím odvážné prohlášení kapelník pořádající skupiny Rybníkáři Jiří Krška Kolumbus. Nutno však přiznat, že v tomto případě se nejedná o nějaké chvástání. Program festivalu má ustálenou a léty prověřenou formu. Vše začíná už v pátek večer komponovaným programem tematicky zaměřeným. „Letošní téma je Havaj. Sám se těším, k jakým kostýmům a nápadům to návštěvníky bude inspirovat,“ poznamenává Jiří Krška a přidává důležitou poznámku: „Kdo se na páteční večer dostaví v kostýmu tentokrát Havajském, získá krom našeho uznání i slevu na vstupné.“
Páteční večer na Trocnově nekončí karnevalovým programem a přehlídkou kostýmů. Naopak to je teprve začátek. Těsně před setměním zahraje představení pro děti i dospělé divadlo Mrak a následující společný jam-session obvykle trvá až do rána. Sobotní program nabízí odpolední koncertní šňůru, ve které se přestaví Štěpán Rak, Rybníkáři, Votvíráci, Alternativa a další kapely, ale nebude ochuzen ani o dopolední pohádku divadla Xaver ani o ježdění na koních ze Stáje POHODA nebo o ukázky řemesel. „Letošním ozvláštněním koncertního programu bude vystoupení Furiantské muziky,“ připomíná Jiří Krška.

Ovšem pravou perlou letošního programu Jihočeského zpívání je malý recitál Štěpána Raka. Získání kytarového virtuosa a jeho další návraty na Trocnov je jeden ze splněných dramaturgických snů Jiřího Kršky. „Od chvíle, co se mi před šestnácti lety dostala do rukou deska Teskně hučí Niagara, na které Štěpán Rak pojal svým virtuózním způsobem klasické trampské písničky, začal jsem snít. O tom, že jednou Štěpán Rak zahraje na Trocnově, kde jsme tenkrát začínali s festivalem Jihočeské zpívání,“ svěřil se zakladatel festivalu. „V prvních ročnících jsem neměl odvahu mistra oslovit, a přiznám se, že i později, když jsem Štěpánovi Rakovi poprvé telefonoval, byla ve mně malá dušička. Věděl jsem, že Štěpán sám sebe považuje za ortodoxního trampa a kamarádi mu říkají přezdívkou Brabouk, ale přesto mě překvapilo, že se příležitosti zahrát jihočeskému publiku v lůně přírody ve stínu sochy velkého vojevůdce chopil s chutí a nehraným nadšením. A pak se z toho stala taková ne sice pravidelná, ale tradice. Letos zahraje Štěpán Rak na Jihočeském zpívání počtvrté,“ dodal Jiří Krška, který Štěpána Raka uznává jako svůj kytarový vzor, byť prý těžko dostihnutelný.

Program a atmosféru Jihočeského zpívání si pochvalují muzikanti, kteří se rádi vracejí nejen jako účinkující, ale i co by prostí diváci. „Noci v Trocnově bývají dlouhé s ranní diagnózou unavených hlasivek,“ vysvětluje Petr Vratný z kapely Hluboké nedorozumění, který je pravidelným návštěvníkem i účinkujícím na Jihočeském zpívání. Jeho postřeh potvrzuje i vzpomínka Lukáše Kazíka z kapely Epy de Mye: “Ani nevím jak, skončili jsme všichni u jednoho ohně, kde to opravdu žilo. Na prstech jedné ruky jsem napočítal pět kytar, na prstech druhé ruky dalších pět a nebýt toho, že jsem měl ponožky a neviděl si na prsty u nohou, mohl jsem klidně počítat dál. A tak se zpívalo a hrálo a zpívalo a hrálo, no prostě až do rána - co si přát víc,“ rozjímá Lukáš Kazík.