Do druhé desítky vstoupil festival v Bystřičce u Vsetína či Valmezu ve dnech 7. - 8. 8. 2009. I letos trval dva dny, i letos měl dvě scény. V pátek se hrálo jen v letním kině, zpočátku spíše poslechově, to vystoupili např. Poutníci nebo František Nedvěd se skupinou, pak už k tanci hráli místní a pořádající Gympleři.
Sobota probíhala na dvou scénách, ta druhá, menší, komorní a neustále se stěhující byla tentokrát v restauraci na druhém břehu nádrže a vypadala velmi příjemně a pohostinně – protože jsem moderoval velkou scénu, zastihl jsem tam jen Nestíháme, opět se snažící donutit publikum ke spolupráci a ke spoluzpívání. Program na ní probíhal od 13 do 19 hodin a zahrnoval např. Petr Brandejs Band, Flashback nebo ICQ. Na velké scéně se tentokrát začínalo hodně brzo, už v 10 hodin, a publikum bylo od začátku takřka v plném počtu. Bohužel, dva z účinkujících odřekli a tak nebyl Žalman (místo něj přijela tedy Devítka) a slovenský The Colt. Ale teď tedy k tomu, co bylo: festival je tradičně orientován countryově či bluegrassově a dává prostor vedle hvězd i místním, či méně slavným kapelám, v poslední době se pak i vydává na výlety do jiných žánrů. Co a jak se hraje „v okolí“ předvedli např. Jižané z Uherského Hradiště, Špunt z Přerova, Taverna z Prostějova, Podjezd ze Zlína – příjemná, poctivě dělaná country pro praktické účely, se snahou o vlastní autorství. Z větší dálky, ze Slaného, přijel bluegrassový Minaret. Prvním vrcholem byl těsně popolední Sváťa Kotas Band a po něm za Žalmana zaskakující Devítka. Trochu se báli, ale nakonec si publikum zcela získali a přidávali dvakrát. Kolem 15,00 nastupoval Cop a Míša Leicht byl upřímně vyděšen/potěšen, když mu akademie hlavního proudu country předala certifikát, oceňující jeho zásluhy o country. Téhož se o něco později dostalo ještě Vráťovi Vyskočilovi z Taxmenů. Příjemnou změnou byli Roháči z Lokte – hráli klasiku svoji i Kiďákovu a byl to moc a moc příjemný návrat desítky let zpět k moderní trampské muzice. Roháče vystřídali Grasscountry a Blueground – druzí jmenovaní přinesli dynamickou moderní country, jen kdyby se dvacet minut nezvučili. Netroufám si odhadnout, na čí straně byl větší podíl, ale faktem je, že místy i v jiných pauzách moderátorské dvojici ve složení moje maličkost a Martin Juřík i ve dvou docházel nejen dech a informace, ale i takové ty obyčejné řeči.… Gympleři otevírali večer a pokřtili také svou zbrusu novou desku, kapela už pevně zakotvila v univerzálním proudu country. „Předskokankou“ hlavních hvězd pak byla Pavlína Jíšová, podobně jako Roháči nebo Devítka byla jakýmsi žánrovým výletem v záplavě okolních countryových či bluegrassových kapel a také si publikum naprosto podmanila. Nu, a pak už přišla Druhá tráva, aby v takřka tříhodinovém pobytu na pódiu doprovodila Roberta Křesťana (klasika), Charlieho McCoye (neuvěřitelný drive a nasazení, všichni muzikanti se v zákulisí seběhli a sledovali školu country) a nakonec Pavla Bobka. Zpíval vsedě, ale na ohlasu publika bylo znát, že jeho písničky nestárnou. Celá akce končila kolem jedné hodiny po půlnoci. V průběhu dne byla doprovázena ukázkami country tanců a westernového umění.
Všichni pořadatelé, vesměs přátelé Gymplerů či místní, si zaslouží opět pochvalu, protože festival byl zas o něco větší a náročnější. Pochvalu zaslouží tentokrát i počasí. Berte to tedy jako pozvánku na XII.ročník, zřejmě opět první srpnový víkend.
|
|
Petr Brandejs Band |
Devítka |
|
|
Vráťa Vyskočil |
Gympleři křtící |
|
|
Pavlína Jíšová a přátelé |
Charlie McCoy doprovázen Druhou Trávou |
|
|
Tanečníci profesionální |
a ti amatérští |
|
|
Lasování |
Příjemně zaplněný areál |
foto: Lucy Nováková Sdílet na...
|