Sedmdesátá léta. Po opatrných začátcích jsme s FOLK & COUNTRY KLUBEM obsadili v Malostranské besedě všechny večery. Folk, country, bluegrass, trampská píseň (a taky tradiční jazz, na který se chodilo tancovat). Začínal tady kdekdo: Banjo Band Ivana Mládka, Marsyas, Taxmeni, Schovanky, Blátotlačky nebo Pacifik, Chudinkové nebo Toronto.

Na trampské pořady chodilo do Malostranské besedy poměrně specifické publikum: trampové z Brd. Poznali jsme je podle toho, že přicházeli na koncert vzorně trampsky ustrojení a v kanadách a vyznačovali se korálkovou broží. Tahle poznávací věc zřejmě vznikla jako reakce na zákroky Veřejné bezpečnosti, kdy orgáni strhávali trampům na nádraží v Bráníku osadní domovenky. (V tramvaji jste mohli vidět desperády s třemi patentkami na rukávě, na které si domovenku přicvakli až ve vlaku.) Recitály skupiny Toronto (pro neználky – při normalizační štvanici na anglické názvy se musela přejmenovat na Brontosaury) vládla v sále zvláštní atmosféra: Honza Nedvěd byl tehdy pro Brdíky Bůh. A každá mladá osada si zvolila jednu z jeho písní za osadní hymnu. Zazněla píseň a dva stoly vlevo se postavily do pozoru. Brontosauři zpívali další a to už stál zase jiný stůl. A nakonec přišlo několik písní, kdy už stál v pozoru celý sál.
Nemohu to potvrdit, ale říkalo se, že vždy, když to v sobotu začalo na Brdech, stály v pozoru i stromy.