gototop
26.03.2018 Honza Krisťák Čapek (Michal Jupp Konečný)    Tisk
Historie a historky

Krisťákova skupina Mohykáni mě minula, protože když jim aplaudovala celá ústecká Porta, naše kapela teprve vznikala. Ale Porta (zatím) běžela dál a v Praze se pod hlavičkou Tábornické unie konaly večery Trail Songs. Na Staroměstském náměstí v sále Ministerstva obchodu se střídaly trampské, folkové i bluegrassové kapely. Běželo to asi dva roky, než někdo napsal zezadu na portál křídou „Běž domů Ivane“, snaživý fízl si všiml, a pořady skončily.

Tam někde nás s Krisťákem seznámil Wabi Ryvola nebo jsme se prostě potkali. Tramp hlavou i srdcem, milovník country a sběratel hudebních nástrojů. Ty přeplňovaly nejmenší byt na Smíchově, který s Jarkou obývali, a přesto se tam občas ještě vešlo pár kamarádů.

Smíchovský Čapkovic byt, zkušebna i sklad se všemi Schovankami při zkoušce
Smíchovský Čapkovic byt, zkušebna i sklad se všemi Schovankami při zkoušce
foto: archiv
Já s několika přáteli jsem tenkrát objížděl republiku a hledali jsme místo, kam by se mohla uchýlit v Ústí zakázaná Porta. Krisťák zatím naplňoval svůj velký country sen – kapelu ze samých holek. V jazzu se takové věci objevovaly (kdo by si nevzpomněl na film Někdo to rád horké), ale v country a u nás? Podezírám ho, že Jarce už dávno předtím vnutil banjo, protože houslistky nebo kytaristky se sehnat daly, ale banjo v holčičích rukou? Mezi kamarády nápad trochu vyvolával skepsi. Ale když v létě 1971 tvrdil, že projekt je v podstatě hotov, zvědavost zvítězila. Tehdy končil náš seriál koncertů v Divadle Ateliér ve Spálené ulici, pozval jsem je na čtyři písničky. Krisťákovy schovanky. Doufal jsem, že to nebude moc velký průser, ale byla to bomba. Žádné holčičí cukrbliky, ale sehraná parta s dobře zvládnutým repertoárem. Zaujalo mě to natolik, že jsem jim přidělil místo ve vůbec prvním pořadu Písně dlouhých cest v Malostranské besedě (zlé jazyky tvrdily, že jsem ten cyklus trvající potom dalších devatenáct let vymyslel kvůli nim). Schovanky se rozjely a brzy už měly nabídky samostatných koncertů. Taky jsem potom pro ně napsal i pár textů.

Krisťák zakladatel, dramaturg, impresário a manažer vydupal ze země něco, co mělo nejen vysokou hudební laťku, ale co se za éry JEHO Schovanek mělo také čistou a kultivovanou podobu. Jak tomu bylo dál, si už raději nepamatuji. Ten projekt byl natolik zajímavý, že se našlo dost vykuků, až Krisťák s Jarkou zůstali zase sami.

Ale takhle smutně bych končit nechtěl, protože Krisťák byl nádherný, člověk, společenský a hlavně zapálený do všeho, co čeho se ponořil. Taky zplodil syna, dnes světoznámého výrobce hudebních nástrojů.

Že už dvaadvacet let není mezi námi? Moc se mi to nezdá. Jako bychom seděli v hospodě včera a vymýšleli nápady, které zdánlivě nešly nikdy zrealizovat. A ono se to dařilo.

P.S. Zajímalo by mě, kolik je mezi čtenáři Folktime pamětníků Krisťáka nebo těch nejstarších Schovanek.


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
davy   |Registered |26.03.2018 18:14:22
Klasické Schovanky jsem naživo slyšel několikrát, poprvé to bylo na podzim 1976. Byla to ta zřejmě nejslavnější sestava již s houslistkou Věrou Barešovou, později Kočišovou, která ovšem nebyla zakládající členkou Schovanek a později si zahrála nejen s Michalem Tučným, ale i s Josefem Abrhámem alias miláčkem publika Daliborem Vránou. Právě na tom koncertě jsem poprvé v reálu viděl dobro, které údajně pocházelo přímo od bratří Dopyerů.
Vystoupení Schovanek mělo specifickou atmosféru, o kterou se staral právě Krisťák svým poučným a přitom vtipným průvodním slovem. Leccos zajímavého jsem se na těch koncertech dozvěděl.
Jedna z mnoha nezapomenutelných hlášek: "Autoharfa je harfa, která se vejde do auta."
Slávka -vy-  - vzpomínka na chmel   |82.142.90.xxx |29.03.2018 11:51:42
Z šerého dávnověku se mi noří vzpomínka na chmelovou brigádu, kousek ode mě se mezi študáky z několika středních škol baví partička muzikantů, která blahopřeje muži uprostřed - "tátovi" nové kapely. Muselo to být asi jedno z jejich prvních vystoupení, podle toho, jak Schovanky, hrající na valníku, uváděl spíkr. Nejsem asi sdostatek kompetentní, abych hodnotila výkon, mám dojem, že klukům kolem mě se líbily víc než mě , já jsem si víc užila Country Beat.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 
Library zlib