Hodně ortodoxní kelťárna. Věřím, že i vás by při pohledu na booklet napadlo, že cédéčko bude skrývat právě tuto hudbu, zvláště když se dvě ze tří instrumentálek jmenují Irishmix (jediná převzatá věc, od Corrs) a Bretaňská variace. No, a spletli byste se, stejně jako já. Tahle parta z jihočeské Volyně (čtyři pánové a dvě dívky) hraje v podstatě obecný folk a zpívá výhradně česky. Zejména pěkně hrající dvoje housle a ještě pěknější zobcovky, které jsou zásadními nástroji kapelního instrumentáře, se ovšem keltskými motivy často volně inspirují; inspirují se ale také jakýmisi barokně-klasicistními názvuky.

Největší pochvalu si z tohoto alba zaslouží nápady kapelních skladatelů Štefana Schvarce a Pavla Reitmaiera. Hned úvodní svižný Stopař je vysloveně hitový; v dalších kouscích sázejí oba pánové většinou na motivy temně mollové v pomalejších tempech, ale s výjimkou přeslazeného valčíčku Vítr (který ale složil Jirka Kuchař) lze stále obdivovat hudební nápady. Každé písničce přísluší spousta muziky - málokdy je použit systém sloka­refrén, instrumentální předěly přicházejí s dalšími hudebními motivy a na to navazují promyšlené aranže, značně akcentující rytmické zvraty. Často použitým prvkem je "milostný duet ve čtyřech", tj. odpovídající si mužský a ženský dvojhlas. Pokud se zpívá sólově (dámy vůbec ne), hlasy jsou příjemné, ale často až příliš neškolené, se špatnou srozumitelností v hlubších polohách. To je zatím slabina, stejně jako horší texty (slibnější jsou Srnka a Klepání), nenápadité kytary a občasný pocit, že to nějak neodsejpá, nezařezává (možná by pomohlo častější využití kapelních perkusí).