Jako když si Fragment pozval na natáčení svého druhého alba Sny bubeníka: zhruba takový je sound mladé slovenské skupiny Country team. Konec konců, jedinou zpívanou skladbou z domácích zdrojů je právě fragmentí klasika Sunday Afternoon. Uvedený příměr má samozřejmě své meze: v sestavě Country teamu nenajdeme zpěvačku (velkou většinu písní zpívá kytarista Róbert Monsberger) a jeho soundem spíše než někdejší mírně podbubnovaný moderní bluegrass Fragmentu je akustická country s bicími a s bluegrassovými prvky. Nejsilnějšími z nich jsou nástroje, které výrazně určují zvuk Country teamu: mimořádně skvělé dobro Milana Benkoviče (má jak krásný tón, tak "palebnou techniku" - třeba v Ickesově instrumentálce Scrappin The Barell) a špičkové banjo Romana Áče (ex-Blueland), které ale neslyšíme tak často, protože v pomalejších pop-countryovkách logicky chybí. Mezi hosty, kterých je sice celkem pět, ale drží se skromně jenom dobarvování díla, kraluje ve dvou příspěvcích se svými houslemi Stano Palúch. Dost zvláštní je rytmika: v klasických countryovkách (Mississippi, Kým ťa mám) sedí dost žalostně na zadku (hlavně bicí Petera Odehnala), v kouscích newgrassovějších (One Way Track) či rockovějších (After Midnight) šlape o poznání lépe. Posledně jmenované skladby jsou ale výjimka: jinak slyšíme hlavně dobře vybrané countryovky různých autorů (od hvězdného Rickyho Skaggse po Will Maringovou, starou známou z Dobrofestu), ale podobného názoru. V detailech je co vytknout: třeba že Monsberger je zpěvákem slušným a spolehlivým (až na pár většinou vysokých tónů), ale nepříliš výrazným. Nebo texty (myslím většinové slovenské): sice neurážejí, ale pohybují se většinou v oblasti milostné bg šedi. Ale když se to všechno poskládá do celku, působí tento velmi svěžím a nadějným dojmem. Řekl bych, že obdobnou kapelu na západ od řeky Moravy nemáme.

Country team - Je tu nádej. Vlastním nákladem, 2003, 38:47.