Seděli jsme před pár roky na travnatém koberci louky letní scény našeho největšího festivalu. Předvečerní idylka na scéně s poměrně řídkou diváckou návštěvou, kterou narušila vedle nás sedící slečna dotazem: „Nebude vám vadit, když si zapálím?“ Dočkala se odzbrojující protiotázky: „A když řekneme, že bude?“ Slečna nezaváhala ani vteřinu, vytaženou cigaretu strčila zpátky do krabičky s jednoduchým konstatováním: „Tak si nezapálím.“ Moje první setkání s tolerantním kuřákem. Většinou se setkáváme s tolerantními nekuřáky mnohdy odsouzenými ne vlastním přičiněním do role pasivních kuřáků.
Letní festivaly žádná omezení týkající se kuřáků nevydávají. Obláčky dýmu se zdvihaly už kdysi na starých slavných Portách. Nicméně od té doby se přece jen okolo nás leccos změnilo. Řada států vyhlásila tažení proti kouření a jen pomalost a velké procentuální zastoupení vyznavačů nikotinu v našem parlamentu oddálily omezení volného kouření. Proti tomu, že by omezování v této oblasti bylo pouze specialitou let posledních, hovoří třeba první zákaz kouření na veřejnosti vydaný papežem už v 16. století.
V čem je problém? Jednoduše lze shrnout do jedné věty: Tím že nekouřím, kuřáka nijak neomezuji. Opačně už tomu tak není. Obvykle deklamované právo na svůj životní styl v případě kouřících naráží na úplně stejné právo nekuřáků na čerstvý vzduch. O rakovině plic, nemocech srdce a cévních nemá cenu psát. Osobně bych z vlastní zkušenosti doporučoval pobyt na plicním oddělení některé z nemocnic.
Nemyslím, že by se v současnosti našel festival, který by se odvážil kouření zakázat. Strach ze ztráty diváků je silný. Setrvačnost velká. Vyhradit kuřácké sektory by asi taky nepřineslo efekt, spíše mi toto řešení připomíná ony dvě známé informační tabule umístěné na protilehlých stranách jednoho bazénu. Na jedné je uvedeno „Zde se smí močit“ a na druhé „Zde se nesmí močit“. A tak se můžeme spoléhat jen na to, že si sedneme na místa obklopená nekuřáky nebo tolerantními kuřáky. V době, kdy roste počet dětských diváků v našich hledištích poněkud smutná realita.
Příště vyrazíme na festival se zavazadlem.

Krásné léto