Po tříměsíční vynucené pauze se opět do Music City ve Vysočanech vrátilo Notování. V březnu dokonce v kompletním počtu šesti soutěžících.

Večer otevíral Kolibříkův úlet a měli štěstí že začínali, neboť kdyby byli na konci maratonu, posluchači by asi prospali i přestávku. Evidentně kladou důraz na texty a muzika je trochu vedlejší a nekoresponduje s nimi. Ovšem v dlouhých mezihrách si jí dosyta užijí a pak se zase soustředí na text. Navíc, všechny písně podle jedné šablony, stěží jsem si zapamatoval jedinou – Svíčkovou. Posluchači ani tu.

Druhý L. P. Ševelpuna trochu evokoval jednoho písničkáře tak cca před dvaceti lety, kterého nebudu jmenovat, protože nedávno už natočil celkem slušnou desku. Interpret pojímá zpěv hodně silově, texty jsou trochu póza (Na jih). Řešil jsem, na co tam byl druhý kytarista. Snad jedině Buddha by prošel u mě.

Pak přišla skupina 5 a pes, trošku je omlouvá, že nebyli komplet (pes chyběl) a hrají alternativní folk. Tím je řečeno, že si mohou dovolit prakticky vše – včetně afektovanosti, až mírné hysterie, při zpěvu, ale protože je to alternativní folk, tak to může být i umělecký záměr. Zpěvačky se ale při tom pěkně doplňovaly a střídaly, to zas ano. Texty jsou takové trochu agitky, Nezval by měl radost. Já už s tebou neka byla asi nejlepší. Ale aspoň probudili publikum.

Čtvrtý Šunďák pak oživil sál ještě více. Jednoduchý, přímočarý tah na branku, jak v textech, tak v melodiích. Texty mají nadhled, humor v nich je přirozený, zbytečně délku skladeb nenatahuje, a tak vynikne dostatečně i pointa.

S postupujícím časem stoupala i kvalita. Přišla skupina NekrmiT v sestavě Fouk-Bouch-Brnk a předvedla muziku na pomezí blues a folkpunku. Jsou hodně osobití, ale nezneužívají toho. Posluchače udržovali v neustále pozornosti, jak se písnička bude vyvíjet.

Posledním soutěžícím byla Blondýna. O té už jsem toho napsal dost, tak prostě konstatuji, že přišla, vystoupila a zvítězila. (Výsledky)

Hostem byla Rejka Balcarová, kterou jsem dodnes znal především jako výbornou fotografku a byla pro mě příjemným překvapením. Zpívá a hraje na kytaru tak, jako fotí. Ještě že nesoutěžila, měl bych veliké dilema jak se rozhodnout mezi ní a Blondýnou. Byla vtipná, milá, upřímná a osobitá, jak ona, tak i její písně, příjemně folkové a melodické, i s obsahem. Prostě Paní Písničkářka.

Tak se už těším na dubnové kolo – z toho březnového by měl radost jistě i Cimbura, který tam s námi určitě taky někde byl a bude stále.

Fotogalerie Renaty Králové na Facebooku.