Čtvrté základní kolo Notování proběhlo v obvyklém termínu, tedy první čtvrtek v měsíci, 4. května 2023, a na obvyklém místě, tedy v sále prodejny hudebních nástrojů Music City. A tady je pár mých postřehů:

Úvodní skupina Hackaton, pánové byli trochu jednotvárně pesimisticky melodramatičtí, místy až apokalypticky bojovní, jedno jestli zpívali o Římu, lese, ambulanci nebo zimě. Faktem je, že texty měly hlavu a patu a sem tam i nějaké poselství, ale já holt svět vidím růžověji. Měli příjemné barevné klávesy a nejvíc pobavili, když moderátorka Bublina vystřídala všechny možné podoby jejich názvu – Hackaton, Hekaton, Hakaton a nevím co ještě.

Planeta Anna
foto: Renata Králová

Cispol, nastupující po nich, působil daleko méně výrazně až mdle, ani dobrá flétna to nezachránila. Slyšel jsem už i lepší texty Kuby Moravce. Tak nějak proplynuly. Tady zase trošku pobavil zvukař, který nějak nestíhal střídání zpěvaček.

Tereza Rychecká je přesně případ, kterým na Portě říkáme: „Hrajte, hrajte, hrajte, choďte do soutěží a za 10 let v nich začnete bodovat.“ Jenže má hodně kamarádů a kamarádek (organizačně je tedy schopná) a proto hlasování dopadlo, jak dopadlo (viz na webu Notování). Zbytečně moc hovořila, místy než písnička to byla deklamace s ukulelem. Indiánská holka byla až morbidní, ale budiž. V Jaru nebo Bouřce se projevovala spíš ještě holčičí naivita. Pokud zpívala, poměrně neoprávněně zvyšovala hlas až do nepříjemných vibrací.

Už jsem si pomalu hledal provaz a větev, ale druhá polovina to vylepšila. Planeta Anna předvedla nápaditou a barevnou muziku, výborně jim to šlapalo, rytmika na jedničku.

Následující Sejfy vyvolaly příjemnou atmosféru osmdesátek, kdy folk byl folkem a ne experimentální platformou. Hráli písničky Vaška Nedomy s příslušnou autenticitou. Vcelku chápu, že jiné posluchače než pamětníky moc neoslovili, ale je to škoda. Držím jim palce.

Nu, a nakonec sólista na klávesy – Michal Vaněk. Trošku jakoby zabrousil do šansonu, ale udržel si folkovou bezprostřednost a přehlednost písní. Vcelku jednoduchá muzika, ale působivě podaná. Další z možných barev folku.

Hostem byl Honza Řepka a předvedl celou škálu svých repertoárových možností. Mani Matter by z něj měl radost. A jelikož jsem ho dlouho neslyšel, ocenil jsem i barvu hlasu, opět posunutou kvalitativně výše. Podobně dobrý pocit jsem měl na Notování před časem i z Honzy Jíchy, to jen tak pro srovnání.