Po letní přestávce jsme se dočkali prvního semifinále 21. ročníku Notování. U semifinále vždy přemýšlím, jestli si osvěžit, co jsem psal o účinkujících, když byli v základních kolech, ale obvykle si řeknu, že se nepodívám, abych si nebudoval předsudky.

Flinking
foto: Renata Králová

Klára Sára, dámy a pánové začínala a měla poměrně pestré obsazení doprovodu 2x housle, klávesy, klarinet, saxofon. Nu což, bylo to zvukově pestré, nenudilo a trochu některé písně inklinovaly k šansonu. Lepší byli ve svižnějších písních, v těch pomalých trochu padal řemen. Pěkné byly Zlatá rybka a rozhlasová (a Portovní) Neřeším. Prvním ze sólistů byla Rasťo Kotal. Bylo příjemné slyšet slovenštinu, v písničkách podává osobní, ale velmi civilní výpovědi s přijatelnou mírou romantiky. Mostík na hájiku byl nejlepší. Doladíme hráli trochu židličkový folk, výrazné bylo cello, ale celkově neměli výraznější melodii. Ze čtveřice písní byla nejlepší Čas snů. Pak přišli Flinking a moderátor Belmondo upozornil, že jsem je nazval v základním kole „vrcholem večera“ – a platí to i pro toto semifinále, i když tak jako v základním kole jim to nedalo moc práce. Přinášejí živý, dynamický folk-punk, s vtipnými texty, mají silné melodie a kapela prostě šlape. Poslední rohlík a Ve vaně byly excelentní a líbily by se i v rádiu.

Tereza Rychecká sbírá ocenění na dětských soutěžích a rozhodla se v tom pokračovat i na soutěžích „dospělých“. Stále ještě příliš dramaticky vyzpívává své pocity, ale pomalu si to sedá. Ve výškách už je znělejší a nepiští jako v minulosti, prostě roste pěvecky i autorsky. Ocenil jsem, že už konečně nezařadila Indiánskou holku, a nahradila to Poplachem, ve kterém je aspoň méně mrtvol a vypadá uvěřitelněji. Většinu písní bych ale doporučoval krátit. Tereza bude jistým vítězem Notování, jen si netroufnu odhadnout, zda v 25. nebo 26. ročníku. Nu, a nakonec soutěžní části tu byla Marie Tilšarová & Kdo jsme my. Byla z nich cítit velká pohoda a radost z hraní, ačkoliv byly písničky trochu introvertní. Byl to velmi příjemný soft-folk. Vynikly dechové nástroje. Kromě rozhlasové Na vodítku se mi líbila i Běž ven.

Neověřené zprávy říkaly, že se dramaturgové Notování rozhodli zvát nesoutěžní hosty v novém cyklu „Folkové exhumace“ a v září jim to vyšlo – vystoupilo kdysi dívčí, nyní už dámské duo Quaoar a já se hned po prvních tónech rozpomněl, jak jsem trpěl na základních kolech Porty. Ale od té doby jsem zestárl a víc vydržím, a tak mohu napsat, že dámy sice vyrostly, ale hudebně se nezměnily a hrály a zpívaly jako zamlada. Naposledy jsem tento jev zažil u Jeronýma Lešnera, jsem zvědav, co nás čeká dál.