O letošním, nedávno skončeném II. ročníku soutěže Notování pod Vyšehradem, jste si v uplynulých měsících mohli přečíst zde na stránkách. Medaile a ceny byly rozdány a tak nezbývá než se těšit na třetí plánovaný ročník.
Zajímavou tečkou za celým ročníkem byl (ne)Galakoncert v Trojické, kterého se zúčastnily dvě legendy trampské muziky a jedna vycházející hvězda sezon budoucích.
Lehce po půl osmé, před ani ne z poloviny zaplněným sálem, přivítal Cimbura první účinkující. Tato kapela v Trojické hraje už 
několik let a příští rok oslaví čtvrtstoletí. Jedná se o skupinu Sekvoj. Co mně na první pohled velmi zaujalo, bylo hodně prostoru na pódiu. Až na ten druhý mi bylo vše jasné - na pódiu chyběl Pavel Krupmhanzl se svým kontrabasem a byl nahrazen Mirkem Burianem, střídajícím dobro a mandolínu. Mirek Burian byl v osmdesátých letech jedním ze zakladatelů bluegrassové skupiny Utrejch, poté strávil nějakou dobu v trampské Luisianě. Se Sekvojí hraje přibližně dva měsíce jako host a jeho "inaugurace za plnohodnotného člena" (dle sdělení informátora) by měla být 21. června. Sekvoj zahrála Cestu na jih, Podej láhev svou či Muž se srdcem kovboje. Ve skladbě Epitaf měla Karolína Skalníková sólo na koule, což vyvolalo ohlas zejména u pánské části populace (spoluhráčů na pódiu nevyjímaje). Nepřítomnost basáka Pavla Krumphanzla byla ozřejměna v průběhu Sekvojí části. Prostě se zaseknul někde u Olomouce (tedy pokud si to dobře pamatuji, ale Morava to byla určitě). Asi mu muselo pořádně zvonit v uších, protože nejen kolegové ze Sekvoje, ale i někteří z publika, komentovali jeho nezkažené sólo na kontrabas. Na závěr vystoupení Sekvoje byla Karolína požádána Cimburou aby neodcházela z pódia, že bude předmětem demonstrace. Což Karolínu zaskočilo a Pavel Hurt běžel do hlediště se slovy, že: "voyerismus, je krásná záležitost". Ke zklamání všech dostala Karolína od Cimbury a jeho hostesa Belmonda "pouze" květinu.
To už se však drátovali, tedy zvučeli, Nestíháme, a tak se Cimbura chopil šance srovnání nepřítomné Martiny Trchové s Petrem Řepkou. No, nerad bych se do toho zamotal. Honza s Petrem skončili v letošním ročníku Notování pod Vyšehradem společně s Terezou Terčovou na prvním místě a získali právo nahrát CD ve studiu Grand. Nicméně dostat z pánů nějakou kloudnou odpověď na otázku, kdy se můžeme na CD těšit, bylo nemožné. Nestíháme se za poslední rok, dva vyšvihli z málo známého dua do vyšších pater folkového písničkářství a od té doby, co jsem je naposled slyšel, se skutečně velmi zlepšili. Nějakou shodou nepříjemných okolností jsme se v posledním roce a půl míjeli, a tak jsem byl, navzdory tomu, že jsem slyšel pouze pochvalné ódy, překvapen. Instrumentální a vokální souhra a vyspělost se skutečně hodně zlepšila. Nestíháme nemám naposlouchané a byl jsem natolik zaujat jejich výkonem, že jsem si zapomněl dělat poznámky. Ono ale na druhou stranu není důležité opsat playlist, ale spíš popsat pocity a zážitky. A ty byly skutečně báječné. V jedné ze dvou nových skladeb Honza Řepka dokonce odložil kytaru a chopil se foukačky. Jako přídavek dali kluci skladbu, ve které chtěli ke spolupráci ukecat i
 |
|
Nová akvizice Sekvoje, Mirek Burian |
|
foto: Vítek Školník Urban © |
publikum, ale to se nějak nechytlo. Bylo to něco o cestě na kole a pořád do kopce někde v Beskydech?nebo Jeseníkách? Už ani nevím, ale to nevadí. Každopádně Nestíháme osobně pasuji na jednoho z hlavních favoritů letošních Krtečků, protože jejich muzika je nápaditá a hlavně dobrá.
Posledním účinkujícím byla legenda trampské muziky skupina Pacifik. Po nečekaném odchodu Pepy Blažejovského, kterému patřila krátká úvodní vzpomínka Tonyho Linharta, se již napevno v kapele usadil František Nedvěd mladší. Je obdivuhodné za jak krátkou dobu se Franta naučil svoje party, nicméně nějaká ta malá chybička se tam občas ještě vloudí. Pacifik spustil hity jako Tulácký blues, Texaská patrola, Cikán nebo Vrbový proutí. Svými sólovými kousky přispěl i nováček Franta Nedvěd ml. a nejen podle vzhledu, ale i hudebně, se geny prostě nezapřou. Kdo zná Pacifik, ví, že o legraci na pódiu není nouze a nikdo z účinkujících si nenechal ujít příležitost rejpnout si do toho druhého. Většinou to rozjel kapelník Tony Linhart, ale ani jedna z dam si to nenechala líbit a hbitě to vracely. Otázkou je, nakolik je to připravené a hrané. Co však připraveno nebylo byla rozladěná kapelníkova kytara a přinesená ladička na podium, která údajně neladila a hlavně, slovy jedné ze zpěvaček, tuším že to byla Helena Maršálková, " je stejně slepej". I zde dostala dámská část kapely květinu (každá svoji) od hostesa Belmonda.
Večerem prováděl Cimbura s noblesou sobě vlastní (to máš Cimburo za tu Kuřim), a tak zazněly i pozvánky. Ta nejbližší se týká Benefice na Vyšehradě, kde v Jedličkově ústavu vystoupí Sekvoj a Tereza Terčová. Druhá se týká mimořádného Potlachu v Malostranské besedě, kde zahrají Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem.
Sdílet na...
)