Poslední semifinále soutěže Notování pod Vyšehradem 15. května v P-klubu Trojická přineslo plejádu velmi kvalitních výkonů, což potvrzuje i rozhodnutí pořadatelské rady, která dvěma interpretům tohoto kola udělila divoké karty, takže z tohoto večera postoupili hned tři semifinalisté.

První hrající bluegrassový Veget se stále nedokázal zbavit drobných technických nedostatků a veškerou hudební energii si kapela nakumulovala na pódiu. Z mého pohledu posluchače byly jednotlivé písně od sebe dobře rozeznatelné díky různým aranžím. Ovšem k postupu nestačilo ani občasné mihnutí se zajímavých souzvuků a hudebních nápadů.

Balzamína je nejen tropická květina, ale také pardubická folková kapela, která ještě není úplně sehraná a sezpívaná. Falešné vokály zněly zejména v písni Podzimní. Příslib lepších hudebních zítřků bych našel ve schopnosti živě a přirozeně pracovat s dynamikou vícehlasů (Touha po orlích perutích) a v podobně propracovaných aranží jako u písně Jarní. Ještě žertík na závěr: také vám, znalí posluchači, přišlo, že se kytarista a kapelník Ondra Podeszwa narodil s hlasem Jindry Šťáhlavského?

Fajnbeat byl prvním soutěžícím obdarovaným divokou kartou od pořadatelské rady. Jejich styl bych klasifikoval jako folk s příměsemi bluegrassu (to dělá určitě to dobro), na poslech s nábojem rockových kapel (za to nejspíš mohou zase bicí). V textech se obrací k vyjadřování vlastních pocitů (očekávání - Adriano; pokora - Osud; smíření s vlastní blbostí, když textař naletěl konzumním reklamám - Family frost), kterými bez ohledu na závažnost řešeného tématu nakonec vysílají pozitivní vlny.

Druhou divokou kartu tohoto večera dostala písničkářka Dana Houdková, které hostovali její parťáci z kapely Stejná krev (Marcel Jakubovie a Helena Marková). Zvolený repertoár opět zasahoval, jak kdysi Dana diplomaticky poznamenala v Dobrém ránu ČT, do genderových témat (tedy česky do vztahů mezi ženami a muži) a opět s notnou dávkou "freudovské psychologie". S jistou mírou drzosti tak opět zaútočila na naše bránice písněmi, kterým kapelní podání přidalo na náboji i výrazu.

Ze soutěžního bloku kapely Netřísk mě opět nejvíce oslovily písně Puzzle (neboť ji zahráli s největším nasazením) a Jeníček, v němž bravurně spojili symboliku lidových písní s dnešní moderní řečí do epické oslavy mládí, prvního hříchu a jara. Jako vítězové diváckého hlasování přidali v závěru tři písně, kde vynikly zejména výraznější melodické housle.

Sčítání diváckých hlasů a poradu pořadatelské rady překlenul svým recitálem Martin Rous, písničkář s velmi osobitým přístupem ke hře na kytaru. Jeho písně jsou plné prudkých rytmických změn. Chvíli máte pocit, že jste přišli na koncert klasické hudby, aby o pár taktů později byl tento dojem setřen Martinovým bušením do těla nástroje za občasného rytmického drnknutí do strun, a to celé aniž by píseň ztratila svou celistvost. Během koncertu se Martin převážně držel své filosofické tvorby, kterou mě osobně pohladil po duši. Z té krátké, humorné a úderné, zaznělo jen pár písniček.

Vedle postupujícího diváckého vítěze tohoto semifinále, skupiny Netřísk, udělovala toho večera Pořadatelská rada Notování pod Vyšehradem divoké karty k postupu do finále dalším účastníkům semifinálových večerů. Vedle již uvedené Dany Houdkové a Fajnbeatu z tohoto semifinále udělila třetí divokou kartu skupině Půl dechu do měchu, která soutěžila v prvním semifinálovém večeru. Spolu s postupujícími diváckými vítězi prvních dvou semifinále, Tamaralem a Bobem a Bobky, bude mít finálový večer šest soutěžících. A jako sedmý vystoupí host večera, loňský vítěz a úspěšný sběratel Port, soubor Bodlo. Stane se ve čtvrtek 5. června 2008 od 19.30 hodin.