Reportáž z 1. základního kola VIII. ročníku Notování

Léto se překulilo, aniž by se asi někdo spálil - a je tu už devátý ročník hudební soutěže Notování, ve kterém kapely a písničkáři z celé republiky bojují přednesem čtyř skladeb o postup do semifinále, pak do finále a v něm o palmu vítězství. Dějištěm úvodního večera první základní skupiny, který proběhl 8. září 2011, byl již v minulém ročníku velmi úspěšně pokřtěný Music City Club v budově stejnojmenného největšího pražského obchodu hudebními nástroji. Další kolo zde bude, ze závažných provozních příčin, až v prosinci. Náhradním prostorem pro příští (6. 10. 2011) a přespříští (3. 11. 2011) večer Notování se stane pravidelným divákům a zkušenějším účastníkům soutěže dobře známý klub Kocour v nedalekém Divadle Gong.

Některé důležitosti se ale nezměnily: koncert uváděla ostřílená dvojice Bublina a Belmondo a kdo nemohl dorazit do Music City, mohl tentokrát ještě usednout k počítači a sledovat přímý přenos. Je škoda, že o tuto možnost v dalších dvou večerech naši přespolní příznivci přijdou.

Málo vděčnou roli začínající kapely tentokrát zvládla pražská Sova něžná. Za všechno mluví skutečnost, že tři písně z jejích čtyř se umístily na předních místech. Belmondo tentokrát nezabrousil do železniční tématiky (i když písnička Záchodky k tomu sváděla) a potěšil určitě diváky a zřejmě i kapelu názvem Bubo diacus, který odvodil od latinského jména sovy sněžné - Bubo scandiacus… Dvě flétny, akordeon, kytaru, kontrabas a violu ovládali tři dívky a dva kluci a kdo zná slovutného muzikanta Jana Spáleného, asi si na něho vzpomene, když zjistí, že violistka se jmenuje Jitka Spálená, na kontrabas s nimi občas hraje Janův syn, Jitčin manžel Filip. Když tentokrát absentoval, držel kontrabas jeho žák.

Čáry máry přijeli z Plzně a hned potvrdili, že tenhle večer bude setsakramentsky vyrovnaný. V kapele jsou dvě kytary, mandolína, basovka a housle, ale nejvýraznější je hlas kytaristky Marty Janečkové. Potvrdili, že Plzeň je baštou nejen dobrého fotbalu, ale i muziky. (Belmondo při jejich uvádění řekl: „Jsou z Plzně. To je tam, kde se hraje fotbal lépe než v Praze.“ a Bublina připomněla, jak užitečný je festival Struny na ulici.

Třetí Balzamínu, která dorazila z Pardubic, tvoří dva Ondrové a jedna Terka a aby těch trojek nebylo málo, Notování se zúčastnili už potřetí, přičemž jednou byli i jeho semifinalisty. Zpěvačka předvedla silný a dobře nabroušený hlas, což podtrhla v jedné ze soutěžních písní i tím, že jako perkusní nástroj předvedla ostře nabroušenou kosu!

Na řadu měl přijít kladenský písničkář Martin Hejnák, který se loni zapsal vydáním cédéčka málo známých písničkářů Studna neobjevená 1 a letos na začátek prosince chystá křest „dvojky“. Před vystoupením Martin seznal, že momentální indispozice, která ho postihla, mu nedovolí zahrát víc než jednu píseň. Zahrál ji mimo soutěž a tak trochu na rozloučenou, protože na konci roku 2011 zamýšlí přerušit svoje vystupování.

Finiš obstaraly dvě formace již docela zvučných jmen:

9. patro podle očekávání svítilo výrazným hlasem Heleny Svítkové a ještě výraznějším klarinetem jejího muže Jiřího. Začali houpavým swingem písně Kučeravý stín a bylo potěšením sledovat, jak si hlas a klarinet rozumějí. V písničce Až jednou jsme po delší době slyšeli parafrázi slov naší hymny, když zpívali „…zelené lesy na vrcholu Sněžky, zas budou šumět bory po skalinách…“, v lyrické písni Básníku mluvili spoustě dvojic v sále z duše verši „každý má někde svůj cíl a já chci už jen to jediné – abys tu byl!“

Petr Šotta se na své první Notování (sedmý ročník) přihlásil jako sólový písničkář a v jeho závěru ho podpořila jeho žena Jitka a její zpívající housle. Osmý ročník vynechali a do devátého se přihlásili jako Petr a Jitka Šottovi a ze Slatiňan přijeli posíleni o Sašu Freie s bezpražcovou baskytaru. Bylo to výtečné završení krásného a velmi vyrovnaného večera, zdůrazněné dobrými texty, které vypovídají o kvalitě textařů tohoto žánru.

O souboji většinou „ prsa na prsa“, jak by to asi vyjádřili příznivci lehké atletiky, svědčí počty hlasů diváků, které znáte z již zavěšených výsledků. I to, že se Rada Notování tentokrát se součtem diváckých hlasů neztotožnila, víte. Z vůle diváků postoupila do semifinále Sova něžná a RN posunula tamtéž Petra a Jitku Šottovy a Sašu Freie. Není ale bez zajímavosti ani to, že u diváků poslední 9. patro v úradku RN skončilo na druhém místě. Od toho jsme lidé, aby se naše názory různily. A k vyrovnání těchto rozdílů slouží na konci základních kol divoké karty, i když dnes nelze předvídat, kdo je za půl roku dostane.

Na závěr mi dovolte ještě jednou připomenout, že druhý večer devátého ročníku Notování bude tradičně první čtvrtek v říjnu (tj. 6. 10. 2011), netradičně ovšem v klubu Kocour, na Sokolovské 191, taky kousíček od Českomoravské - nikoliv Vysočiny, nýbrž stanice metra B! A taky, že se tam na vás budeme moc těšit.