Evropu okupoval 2. února 2012 zauralský mráz a krutá zima vládla i v pražských Vysočanech, ovšem v sálku Music City Clubu bylo pořádné horko. Bojovalo se totiž v posledním - šestém základním kole o postup mezi semifinalisty Notování a šest soutěžících si to rozdávalo náramně. Tím spíš, že potom, co Fukanec a Jsme v tom odřekli účast (měli důvod a udělali to včas, chválíme!), přijali výzvu k účasti „náhradníci“ - KaBáJa a XXLive - a před začátkem hraní by si asi těžko někdo správně tipnul, jak to dopadne.

Vedle severočeské KaBáJi a příbramského Jerryho s dcerrami hráli samí Pražáci, což z meteorologického hlediska bylo rozumné. Program odstartovala nejpočetnější skupina - Kolečkový dům. Zpěvačky Pavla Procházková (autorka textů), Petra Feltlová a Veronika Bornerová a zpívající houslistka Martina Kuglerová měly za sebou (a vedle sebe) pánské muzikanty, kteří klávesami, basovkou a saxofonem podbarvovali jejich výrazný zpěv v sólech i vícehlasech. Jak poznamenal jeden z muzikantů v Radě Notování při poradní debatě na konci soutěže, intonační hody to nebyly, ale každopádně to byl nekompromisní start do soutěže, jejímž prostřednictvím (jak uvedli na přihlašovacím listě) „chtějí dosáhnout bohatství a slávy po celém světě za účelem záchrany planety“. Bohulibý záměr. Mně osobně tedy skoro víc zaujala, ale nepotěšila drsná slova v textech, která se překvapivě linula z dívčích úst.

Michal Pustay má za svým jménem kličku IPU, ale nepodařilo se mi zjistit, co to znamená. Moderující Bublina upozornila na alikvotní tóny, které patří k jeho tvorbě a přítomní muzikanti si je taky užili, protože Michal na ně nebyl skoupý. Na své přihlášce napsal, že vlastní písně tvoří od roku 1995, „Důvody nelze rozumně vysvětlit… Je to něco jako pud sebezáchovy…“. Není bez zajímavosti, že v průběhu času tento výrazně alternativní autor a hráč na kytaru a pražcové violoncello spolupracoval s jedním z našich letošních semifinalistů, Jirkou Muchou.

A přišlo trio „náhradníků“ XXLive, kteří do této kategorie spadli proto, že se přihlásili jako sedmatřicátí a do soutěže je přijímáno prvních šestatřicet přihlášených. Tři Petrové - Vaněk a Zatloukal s kytarami a Kamiš s perkusemi - zavalili svým tancem prstů po strunách či perkusích sálek klubu takovou energií, že se zdálo až neuvěřitelné, že jsou jen tři! Přesto, že se v této záplavě muziky poněkud utápěly texty písní, instrumentální mistrovství tria bylo odměněno nadšenou bouřlivou reakcí diváků.

Trio vystřídalo trio, tentokrát holčičí, přihlášené jako osmatřicáté. Dvě Kateřiny, Císařová (kytara) a Novotná (baskytara) a jedna Bára, příjmením Purmová, nejmladší z nich, o dva dny později osmnáctiletá (kytara) - dohromady KaBáJa - velmi dobře hrají a zpívají písničky, již z velké části vlastní. Ač jsou to už dávno slečny, stále dovedou svoji muziku šikovně předat posluchačům s dívčí radostí a hravostí. A tak si mohou dovolit např. i ve čtyřpísničkovém recitálku zahrát takřka biblickou Mariu a poněkud potrhlou Lehkou lekci angličtiny. Marná sláva - na severu Čech to dívkám muzikantkám svědčí.

Náš loňský finalista, písničkář s akordeonem Marek Vojtěch, překvapil diváky vyřčenou charakteristikou svých písní, když oznámil, že poslední dvě písničky budou vlastně dětské, protože se dětmi živí. A teprve po výbuchu smíchu informaci upřesnil, že se živí hraním pro děti. Hlavně ale pobavil obsahem svých písní, vtipnými texty i tam, kde nejde o legraci a bezprostředním projevem, ve kterém nezapře svoji (loutko)hereckou zkušenost a kabaretiérské nadání.

Poslední soutěžící kapelou byli Jerry & dcerry, otec Jiří Lienert - Jerry s dcerami Radkou a Danou a houslistou Martinem Lukešem, který není jeho dcerou a ani na to nevypadá. Jerry je zajímavý nejen mohutným vytvarovaným plnovousem a nejdelšími vlasy v kapele, ale i hlasem a hrou na kytaru. A píše kvalitní texty, které se svými dcerami zpívá tak, že člen Rady Notování Pinďa ze Sekvoje poznamenal „Je z toho cejtit, že ty holky táhnou s tátou za jeden provaz nejen na scéně…“.

Jerry & dcerry loni vyhráli v minulém ročníku soutěž písniček, ale pro cenu si tenkrát nepřijeli a vlastně ani teď. Protože už na ni zapomněli. I tak jim Cimbura, se zpožděním sice, ale přesto s velmi upřímnou gratulací předal palmu vítězství - docela malou juku v květináči… Při té příležitosti Bublina připomenula, že v příštím, jubilejním desátém ročníku by měli všichni držitelé palem vítězství tyto přinést a pochlubit se, jací jsou pěstitelé. Např. Inku Tognerovou z kapely Šantré, která vyhrála první ročník, prý už roztomilý stromeček vytlačuje z jejího bytečku.

Během přestávky se naplnila hlasovací krabice, Rada Notování se shodla na tom, kdo by měl podle ní postoupit, počítací středisko Bublina a Pinďa sečetli bodíky z diváckých hlasovadel a na podiu se mezitím rozehrálo náramné vystoupení skupiny Načas, při němž se diváci na židlích vlnili a muzikantky z KaBáJi tancovaly. Byl to obrovský melodický a zpěvný nářez a bylo nám při něm všem moc dobře… Výsledky jste už možná četli, ale uvědomili jste si, že u diváků vyhrál jeden náhradník - dívčí trio KaBáJa, u Rady Notování druhý - pánské trio XXLive? Je to možná trochu překvapivé, rozhodně však přípustné.

Příští koncert Notování - a tedy první semifinále - proběhne v Music City Clubu první březnový čtvrtek, což je i první březnový den. Na shledanou.

XXLive foto: Míša Bechyňová	Jerry & dcerry - rodina je základ státu! foto: Míša Bechyňová
Marek Vojtěch foto: Míša Bechyňová	Káťa Císařová z KaBáJi foto: Míša Bechyňová
Čas pro Načas foto: Míša Bechyňová