Bude se dít něco velkého. I zcela neinformovaný návštěvník KD Barikádníků zvaného Barča si hned ve dveřích musel všimnout, že obvyklou řídkou stolovou úpravu vystřídaly židle v řadách, hustě, od zdi ke zdi. Kdo ví, proč si Poutníci pro oslavu svých padesátin vybrali právě tohle nouzově vyhlížející poválečné stavení; jistě by vyprodali i větší sál. Možná pro jeho význam na mapě FC žánrů: odtud se šířila v 80. letech popularita country tanců a v těchto časech se tu i hodně hrálo. Ale těžko říct, neptal jsem se. Třeba to nějak souvisí i s překládáním akce: čtenář – znalec by již mohl namítnout, že jaképak slavení padesátin, když Poutníci vznikli v roce 1970. Jiný znalec ovšem ví, že posunutí bylo samozřejmě způsobeno covidem a souvisejícími opatřeními a že Poutníci už skutečně kráčí šestým desetiletím své existence. Takových dlouhověkých kapel – které se nerozpadly ani nerozpustily – už v našich žánrech mnoho není…

První z mnoha hudebníků toho večera, který se objevil na pódiu, byl Jirka Plocek, s mikrofonem v ruce, což – jak se ukázalo – byl jeho pracovní nástroj pro celý večer; mandolíny se chopil až na poslední dvě skladby společného závěru. Úvod koncertu i všechny další vstupy zvládl brilantně, s kombinací insidera a člověka pera. První hosté, které Jiří pozval na pódium, byli Malina Brothers. Pokud byste mrkli na článek, který jsem letos v létě napsal o festivalu Ostrovy, zjistili byste, že jásám nad špičkovým výkonem této kapely. Opravdu jsem měl pocit, že mám štěstí a trefil jsem se zrovna do zcela mimořádného nasazení a mimořádných výkonů. Na Barče jsem si ověřil, že se nejedná o mimořádnost, ale řádnost. Dílo bylo korunováno velkolepě zahranou Skočnou: „Jsme momentálně jediná kapela, která ji hraje,“ pochlubil se Luboš Malina.

Trapeři
foto: Renata Králová

Trapeři – tedy „Trapeři 2008“ – trochu jsou tou dětskou kapelou Roberta Křestana a Pavla Petržely a trochu nejsou. „Hudebně to nemá s původními Trapery nic společného,“ vysvětlil mi Robert a jak by ne, když tam na banjo hraje Luboš Malina. Ale přesto hrají písně s texty, které „napsal jeden čtrnáctiletý idiot“, jak o sobě autor prohlásil (a mně se to skoro nechtělo svěřit klávesnici). Pohledem z nekonečných výšek tvůrce, který právě dopsal Díl první, se to tak třeba může jevit; posun za to bezmála půlstoletí je značný. Ale já jsem proti času s Trapery cestoval moc rád: rané Křesťanovy texty v sobě mají cosi dráždivě originálního.

Možná někdo očekával přestávku, ale na tu nebyl v předlouhém programu s mimořádným počtem písní (račte mrknout na playlist…) prostor: nastupovali oslavenci. Sice si předepsali skoro dvojnásobek skladeb, než předvedly ostatní sestavy, ale stejně to uteklo: trošku se rozehráli, předvedli čtyři písně z nejnovější desky Stíny na střechách, uvítali hosty – nejvýznamnější spoluhráče postkřesťanovské éry (Svaťa Kotas, Hana Černohorská, Petr Brandejs) a zahráli si s nimi pár „jejich“ skladeb - a zbylo jim několik položek na vytvoření závěrečného vrcholu. Vystoupení Poutníků bylo mimořádně kvalitní – a nekrčte, prosím, rameny, pokud jste je neslyšeli déle než zhruba rok. To je totiž doba, po kterou hraje s Poutníky jejich služebně nejmladší člen, banjista Petr Vošta. Po Banjo Jamboree (červen '21) jsem byl nadšen, cítil jsem, že to půjde dopředu a těšil se na další koncerty. A stalo se: nejenže na Barče už hrál Vošta naprosto famózně a tlačil výkon kapely vzhůru, ale ještě navíc zřejmě způsobil probuzení geniálního instrumentalisty Honzy Máci z několikaleté letargie; co tito dva pánové v některých skladbách předvedli, bylo grandiózní.

Přišla chvíle, na kterou se jistě nejvíc těšilo veškeré velectěné a silně aplaudující publikum: nastoupila sestava tzv. Zlaté éry. „Robert Křesťan mi slíbil, že se zúčastní. Měl jen jednu podmínku – aby si zahrála sestava z jeho éry,“ řekl mi současný kapelník Poutníků (a hlavní organizátor celé akce) Jiří Karas Pola. Třikrát sláva Robertu Křesťanovi; opravdu jsem přesvědčen, že navzdory výše popsaným pozitivum všech předchozích sestav byla tím největším lákadlem právě sestava Zlaté éry, i proto, že se na různých poutnických oslavách už hodně dlouho neukázala. Vzhledem k již v úvodu zmíněné situaci na postu mandolinisty se vlastně jednalo o sestavu z let 1984-88, tedy František Linhárek – Zdeněk Kalina – Pavel Petržela – Robert Křesťan – Jiří Pola – Mirek Hulán – Luboš Malina. K dispozici měli sedm skladeb i s přídavkem a tak nám tenhle svátek utekl, ani jsme nemrkli. Mimořádný moment: dlouholetý nebanjista Robert Křesťan hrající na banjo; v banjové mezihře skladby Všem Kryštofům Kolumbům si banja odpovídají, takže minimálně tam se za spoluhráče Luboše Malinu určitě neschovával.

Na poslední skladby nastoupili na jeviště všichni účinkující muzikanti naráz – takže třeba sólo na banjo hrálo naráz všech pět přítomných banjistů – a rozloučili se s námi dvěma standardy.

I když nevím, proč zrovna na Barče, volba to byla dobrá, protože nadšení fanoušci vytvořili čím dál víc houstnoucí kotel; tak skvělou atmosféru jsem už dlouho nezažil. I závěrečná nálada v muzikantské šatně víc připomínala vítězství v nějakém důležitém utkání než absolvovaný koncert. Navštívit tuhle akci bylo rozhodně vítězství.

Playlist:

Malina Brothers

...sólo na banjo hrálo naráz všech pět přítomných banjistů... Brandejs, Křesťan, Kotas, Vošta a Malina
foto: Renata Králová

1) Rychlejší koně
2) Život běží dál
3) Midnight Highway
4) Árie č. 6
5) Stará řeka
6) Skočná
Přídavek: Návrat

Trapeři
1) Královna cest
2) Balada o cínových vlnách
3) Nevěřím
4) Facka
5) Pět prázdnejch sluncí
6) Vlak do slévárny
Přídavek: Reno

Poutníci 50 let: Velké finále
foto: Renata Králová

Poutníci – současná sestava
1) Little Maggie
2) Hotel Hillary
3) Flint Hill Special
4) Stíny na střechách
5) Tisíc prudkejch koní
6) Jaguár
7) Málo
8) Je to v nás (s Hanou Černohorskou a Svaťou Kotasem)
9) Dům u vycházejícího slunce (s Hanou Černohorskou a Svaťou Kotasem)
10) Dear Old Dixie (s Petrem Brandejsem)
11) Zvony mě do dáli zvou
12) Čtvero ročních období – Jaro
13) Podobenství o mužským štěstí
Přídavek: Trezor

Poutníci – Zlatá éra
1) Až uslyším hvízdání
2) Napsal jsem jméno svý na zdi
3) Všem Kryštofům Kolumbům
4) Pojďme se napít
5) Wayfaring Stranger
6) Panenka
Přídavek: Apropos country

Fotogalerie Renaty Králové je na Facebooku.