Na FCT festivaly chodím už 47 let. Byly časy, kdy jsem na nich – pracovně, bez ulejvání – strávil téměř celé léto. A přesto je stále ještě řada festivalů, které jsem nikdy nenavštívil. Pracuji na tom, abych jejich počet alespoň zmenšil: letos jsem (i proto) navštívil ten, který na dálku sleduji již dlouho; letos byl již jeho 31. ročník.

Gavriela
foto: Honza Mike

Amfolkfest v Pulčíně je malý festival, co do počtu účinkujících i diváků. A řekl bych, že za dobu jeho trvání nikoho ani nenapadlo „zvětšovat“ ho počtem hvězd. Na Amfolkfestu hrávají kapely pozoruhodné, leč nepoctěné aurou velkých hudebních mágů. A pak je tam vždy jedna hvězda: tou byl letos Jaroslav Samson Lenk a svůj úkol určitě splnil, potěšil publikum pečlivě zvoleným průřezem svých hitů a pobavil typickým mluveným slovem.

Amfolkfest je malý festival a hlavně je na konci světa – což obojí tvrdí slogan, který údajně vymyslel můj kolega Belmondo. Aspoň z mého pragocentrického pohledu je valašská víska cca 5 km od slovenských hranic poměrně dost konec světa, z čehož plynou některé ne úplně příjemné momenty. Jako že stačí dvě tři havárie na D1 a hned je kus programu ztracen. Proto vyjmenuji všechny umělce, kteří před Samsonem zahráli, leč pak se jim budu věnovat poněkud výběrově. Takže: Jasoň (SK), Gavriela, Dominika, Za koncem, Podjezd, Alfasrnec, Vojta Šňupárek & Band, ForFolk.

Alfasrnec
Foto: Zuzana Dřevojánková Šušňová

Gavrielu pochválím i když jsem ji nestihl, protože ze spolehlivého zdroje – mé kolegyně Bubliny – jsem byl informován, že je to velmi slibná mladá kapela. Podjezd je možná nejlepší z kapel hrajících výhradně hity kohokoliv jiného. Určitě je dobře, že ty ostatní potkáváme v hospodách a ne na pódiích festivalů, ale na druhou stranu, schopnost Podjezdu zahrát v slušném provedení cokoliv počínaje Zuzanou Navarovou přes Ivana Mládka až po Alison Kraussovou a Cop je udivující. Z tria Alfasrnec se někdy řine pot, námaha a úsilí při snaze např. o humor, ale určitě je potěšitelné, že se objevila kapela, která je rok za rokem, pomalu ale jistě vyhranější, sebevědomější a známější. Vojta Šňupárek nereprezentoval ani tak bigbít, jak o sobě prohlašoval, jako spíš folkpop; řadu jeho písní jsem si poslechl určitě rád. ForFolk sahal často k svým tempo-di-vlakovým kořenům a pro dosti trampsky laděné publikum to byla (skoro) na konec koncertu výborná volba.

Ale tentokrát jsem vlastně chtěl hlavně psát spíš o festivalu, než o jeho jednotlivých účastnících (takže doufám, že je vás hodně, kdo jste tam ještě nebyli). Pulčín je víska na kraji světa, z čehož plynou některé skvělé momenty. Je tam krásně. Asi jsem byl na pár festivalech, ze kterých znám jen hlediště, možná zákulisí a dál nic. To ale v Pulčíně nejde. Je tam krásně. Ale nejen to. V nejmenší vísce vsetínského okresu jsou dvě velké prosperující hospody, přičemž tu, která se na mapách.com jmenuje Western salon u Vilíka, ale nad vchodem ji zdobí nápis Trampská hospoda v Pulčíně, jsem důkladně prozkoumal. Nesluje mimořádnou kuchyní a už vůbec ne obsluhou, ale na její terase se neustále potkávají, vítají a veselí davy trampstva (včetně jednoho modrokabátníka, myslím, že kapitána federální armády). Vykání neexistuje, okamžitě jsem byl zapojen do hovoru a když jsem salon vulgo hospodu zkoumal podruhé, došlo mi, že minimálně značná část osazenstva nemá s Amfolkfestem nic společného. Prostě je Pulčín mimořádně trampský terén, jak jsem zjistil i během krátké procházky po okolí (Pulčínské skály, Hradisko). Ale to hlavní je samozřejmě festival. Koná se na zahradě informačního centra Pulčín, což je bývalá škola, hned nad zahradou stojí kostelíček, co z něj vyletěla vlaštovička, jak zpívá Čechomor. Udírnu, jejíž produkty stojí za ochutnání, zdobí veselé nápisy („úschovna psů a koček) a kamarádská atmosféra se přelívá sem tam i zde. Je tu cítit atmosféra místa, přesto, že tvar a sklon zahrady vlastně pro konání festivalu příliš optimální nejsou (jeden ze zásadních potlesků sklidili zvukař a jeho pomocník, když se rozhodli odnést slunečník, který stínil jejich pracoviště a umožnili tak nemalé části diváků konečně vidět na pódium). Prostě to není jen tak nějaký „takový ten malý hezký festival u nás na zahradě“; je v něm síla.

Pod festivalem je podepsán poněkud neosobně Spolek Amfolkfest (nikde žádné jméno), ale mám-li správné informace, vůdčí osobností je ta, které kolegové v průběhu festivalu gratulovali k nejkulatějším kulatinám: Eva Endy Rohlenová. Úspěchy ročníku tohoto i předchozích jsou (i) dílem jejích schopností a bude to ročník příští, který tyto schopnosti prověří. „Budeme se snažit, abychom zvládli připravit příští ročník v obci Pulčín tak, aby tradice byla zachována,“ stojí na webu festivalu a znamená to tolik, že v tuto chvíli nikdo neví, kde přesně se festival odehraje. Na zahradě Informačního centra ne, protože to se bude příští rok v čas Amfolkfestu rekonstruovat. Držím palce a mrzí mne, že už podruhé letos v létě používám obdobnou floskuli: vlastně vás nemohu zodpovědně pozvat, protože nevím přesně na co. Ale rozhodně aspoň Amfolkfest sledujte. Stojí za to.