Henry Ninely, to byl ten chlápek v lepším klobouku, jak jsem říkal, ten jejich výstup komentoval, že prej mají strach, aby jim terče neutekly moc daleko a proto tak spěchají. A zase vtip, kterej neměl bejt ani trošíčku vtipnej. Ručnice si tehdy sebou brát nemuseli, jenže s nimi holt vypadali víc neohroženě.

 Sotva se plošina naplnila lidstvem, hned se zástup rozdělil na čumily kteří se lepili na klády ohrady, na rodiny kandidátů, ti vytvořili zvláštní sortu čumilů stranou, a na samotný střelce, shromážděný v jednom chumlu pod stříškou a okolo střelecký čáry. Starosta Openhead vyšplhal na vratkou pyramidu z beden od nábojů a svým vysokým hláskem vypískl něco jako:

- Halo, lejdys end džentlmens!

Mexikánci disciplinovaně ztichli a složili nástroje

k nohám.

Potom starosta řečnil asi půl hodiny o tom, co tady každej věděl ze stovek vyprávění i z vlastní zkušenosti. Řečnil o všech těch trablech s Red Cornerovou bandou, která dlouhý léta terorizovala kraj i město, až statečnejm mužům došla trpělivost a tak dále... A teď, když prej  Red Corner a jeho pistolníci konečně hryžou trávu od kořínků, musí město do klíčovejch úřadů zvolit ostrý a schopný hochy, aby si městečko mohlo bejt jistý, že by se s každým takovým dalším Red Cornerem zatočilo, kdyby bylo třeba, jako se zatočilo už jednou...

- Ty můžeš točit tak kolem od sejfu, poznamenal znenadání Eremy a přešlápl si.

Přestože Eremy mluvil tiše, starosta zadrhnul v řeči

a bylo znát, jak všichni kolem drobátko znervózněli. Ninely si bezděčně narovnal šerifskou hvězdu schovanou pod kabátem a starosta rychle dokončil projev. Nakonec vyslovil přání, aby se voliči dobře dívali, koho, ve svým vlastním zájmu, večer, dole v šenku u Badhama, zvolí.

- Toto! Vytáhl starosta bouchačku nad hlavu a vystřelil Pánubohu do oken. - Toto je nejlepší předvolební kampaň. Demokraticky! Rovná šance pro každého! Volme ale ty nejlepší střelce, v zájmu vlastní bezpečnosti a ku slávě Coatwillu, kterej se dozajista stane co nevidět okresním městem.

Pak zahájili soutěž. Střílelo se na velký prkenný terče s deseti kruhy a to tak blízko čáry, že by se do nich zdatnej Apač strefil i nožem nebo tomahavkem. Jeden z novejch osadníků, co teprve před měsícem přijeli po prašný cestě přes hory, se vyjádřil, že taková soutěž je diskriminací pro skutečný střelce jako je Eremy, nebo šerif Ninely, protože tady nemůžou ukázat víc, než jen to, že po-sadí všechny koule do středu, a to by z takový blízkosti dovedla i jeho kobyla. Další vtip bez odezvy.

- Do prkýnka, kde je Boby? Vztekl se nečekaně šerif

a otočil se na Eremyho. - Kde máš Phila, Denwera, Colinse nebo Heeba?

Šlachovitý gunman si těsněji přitáhl záhyby poncha ke krku a pokrčil rameny. Předstíral zaujetí začínající soutěží.

Jako první shodil plášť bankéř Stomach. Nezbejvalo mi, než žasnout, jaké strašlivá pýcha žene tyhle městský pupíky k tomu, aby se opásali opasky s holstery a ztrapňovali se tady před lidmi. Bankéř si kvůli tomu koupil  zbrusu nový pistole, který i v mdlým světle zamračenýho dne připomínaly briliantovou tabatěrku. Příručí od Lowy-ho přečetl pořadník soutěžících a já zahlídnul, jak šerif Ninely pokládá vzadu ruku na Eremyho rameno. Ten starej pacholek totiž v seznamu vůbec nebyl. Vůbec se nenechal zapsat, on, kterej by byl musel vyhrát i kdyby střílel se zavřenejma očima.

Šerifův pomocník uvolnil zablokovaný větrný kolo a to se rozběhlo. Závaží na konci dlouhýho lana letělo vzhůru a právě doba jeho stoupání určila čas, během kterýho musel každej soutěžící střelec vyprázdnit bubínky obou revolverů.

Stomachova póza byla doopravdy efektní a zřejmě ji musel nacvičovat doma před zrcadlem. Se střelbou to bylo horší. Jen jedna kule uštípla okraj prkna.

- Hehé, odveďte toho slepce, vyběhl hoteliér Picke.

- Pusťte mně k tomu, nebo se nikdy nedovíte, jak se má střílet na desperáty!

Zatím bankéř, kterej barvou obličeje připomínal dobře připravenou langustu, vztekle dupal a couval veřejnosti z dohledu. Brumlal si do vousů něco o tom, že jestli si někdo myslí, že by mohl bejt lepší než on, tak to by teda chtěl vidět, protože na takovou vzdálenost by to nestrefila ani vládní artilérie s kanónem a vůbec....

Do jistý míry měl pravdu, tedy co se Pikeho tejkalo. Hoteliérova produkce skončila třemi dírkami ve dvou krajních prknech, nepočítaje bravurně ustřelenou větev mezquitovýho keře, kterej se nacházel dva metry od terče vpravo. Picke zrudnul ještě víc než zmíněná langusta, což byla barva tak sytá, že bych si ji byl nedovedl nikdy představit, kdybych ji neviděl na vlastní oči.

- Aj sí, very gud! Hulákal okamžitě posměšně starosta a dral se na střeleckou čáru, coby další muž v pořadí.

- Bankéř má pravdu, našel najednou Picke řeč. - Poznáš to sám. Tady je umění poslat to vůbec do prkna,

i na kraj. Jestli někdo strefí střed, tak je to náhoda. Vlastně jsem byl docela úspěšnej, no ne?

Ninely se vzadu pořád navážel do Eremyho, že to tak přece nemůže nechat, protože tihle pitomci nemůžou řídit obranu městečka, kdyby hrozilo nějaký doopravdický nebezpečí. A měl v tom úplnou pravdu. V nejbližší budoucnosti se nechaly čekat spory o pastviny a o napajedla, do kraje směřovaly karavany novejch osadníků, draly se sem prachatý dobytkářský společnosti z východu a najímaly si na špinavou práci všelijaký darebáky...

Planinu na okamžik ovládlo ticho, který mne vytrhlo z úvah o budoucnosti kraje. Jenom větrník vrzal

Starosta Openhead nestrefil vůbec nic, ani nelíznul kulí prkno. Hlaveň velkýho a těžkýho koltu se mu komíhala před břichem, jako kdyby mířil bidlem od senkruvny a ještě k tomu ve větru. Výstřel mu málem vyrazil zbraň z ruky a poděšení diváci si lehali do prachu. Jak říkám, nestrefil nic. Chviličku zíral nakloněnej dopředu, jako kdy-by chtěl někam uplavat a vůbec nikdo se tomu nezasmál. Jenom Eremy hlasitě zakašlal.

Nakonec sám Openhead správně pochopil situaci, zamhouřil oči, roztáhl hubu od ucha k uchu, zachvěl se tichým smíchem, kterej přerůstal v chechot a nakonec v dunivej řehot.

- Hahá... Hahahahahaá... Uchopil pistoli za teplou hlaveň a mrsknul s ní proti těm vzdorovitejm terčům.

Čumilové uvolněně vycenili zuby.

- Hahá... Jó, hovno do terče! To přece dovede každej blbec, do terče! Víte co je umění? Umění je nestrefit se vůbec! Hahá... Odklopýtal dozadu mezi sobě rovný.

- N-n-n-no t-t-to s-snad n-n-n-ne!? vykoktal zoufale povozník Lastfly.

O Lastflym bylo známo, že kromě flašky ginu potřebuje občas taky pistoli a tudíž si dělal mezi těmihle konkurenty určitý nemalý ambice. Tasil oběma rukama na-ráz a nepřekáželo mu v tom žádný panděro jako jeho soupeřům. Uhrál  alespoň jednu střelu ve čtvrtým prkně od kraje, jinak, pochopitelně, taky jen větral písek na planině.

- S-s-stejně t-t-to j-j-je a-a-ale a-a-něco, v-v-vi-ď-ď-ďíte p-p-přece, ž-ž-že jo?!

- Ten Lastfly dělá chybu, poznamenal Eremy k vedle stojícímu šerifovi a tím zavinil další těžký ticho. - Dělá chybu, že se snaží předělat se na leváka. No fakt. Mě to říkal jeden učenej profesor z Bostonu. Ono to praváctví nebo leváctví je v hlavě nějak spojený s mluvením, tak-že když praváka přeučuješ na leváka, nebo naopak, začne z toho ten dotyčnej koktat. Lastfly přece dřív nekoktal. Měl by toho nechat, stejně mu to nejde....

Eremy mohl svou radu myslet jak chtěl upřímně, forman Lastfly se málem zalkl vzteky.

- J-j-jak s-s-starosta ře-ře-řek. S-s-stří-střílí s-s-se m-m-mimo t-t-te-terče, t-t-tak c-c-co?!

Pak už nastupovali, jeden po druhým, všichni ctihodní občani města. Sám Murphy Carrots, majitel oficíny, po-padl železo do obou rukou a nakročil si.

- No tak dobře! Zařval na skupinku, která ještě ne-střílela. Tak jak chcete, bude se střílet vedle. Mě to může mrzet nejvíc, protože já bych to tady vystřílel všechno, ale ať je po vašem. Já vám to natřu i ve střílení vedle!

Další klání nemělo cenu sledovat, protože soutěž se změnila ve frašku. Všichni řvali o střílení mimo terč a při-tom zarputile mířili, aby dokázali strefit alespoň prkno, neřku-li střed. Jenže marně. Eremy nahlas užasl, jak je to možný, že se nikomu nepodaří strefit střední kruh ani úplnou náhodou. Pak tomu všemu nasadil korunu do-savadní soudce Bushman.

- Nesmíte se divit, hoši, střílet doprostředka, to každej tak nějak víc nebo míň umí a každej to vždycky dělá, ale znáte mě, já jsem taková rejpavá povaha. Já už jsem takovej, že nedělám, to co se má dělat a plavu občas tak trochu proti proudu. Třebas si při tom rozbiju hubu, ale já prostě nemůžu jinak, je to ve mně...

Šerif Ninely zachrčel jako zvíře, protože každej tady

v údolí moc dobře věděl, jakou roli hrál Bushman před tím střílením s Red Cornerovou bandou. Každej věděl kolik let dával banditům tipy k jejich nájezdům a jak dobře byli ti darebáci informovaní, kde najdou kterou tučnou kavku. Když se pak karta začala obracet, obrátil i Bushman a prásknul vítězům poslední Red Cornerovu schovávačku. Celej tejden jsme je v tý díře potom s Eremym a Ninelym drželi v pasti, než se z města ráčilo osmělit Openheadovo lynchovací komando a přivézt nám zásoby. A tihle hrdinové pak vylamovali mrtvolám zlatý zuby a stahovali nebožtíkům boty. A svým způsobem to dělají dodnes.

- Proč ses nepřihlásil do soutěže? Vyčetl jsem Eremymu. - Proč mají bejt zvolený tyhle maškary a ne právě ty, kterej ses s banditama střílel už dobrej rok před tím, než jsme je dostali...?

Eremyho obličej náhle rozpůlil bezstarostný úsměv. Odlepil se od ohrady a klátivou chůzí se doklackoval těch několik kroků k rozverné, žvatlající, vtipkující partě budoucích ochránců městečka, jejichž sebevědomí rostlo od chvíle, kdy se tak nějak dohodli, že převrátí pravidla naruby.

- Teď já, oznámil jim věcně.

- To nejde, vy nejste přihlášenej, mister Eremy, vypískl příručí od Lowa

- Zrovna jsem se přihlásil, odtušil, stále ještě laskavým hlasem Eremy, odhrnul z levýho boku poncho a položil ruku na odřenou pažbičku.

Teď se teprve naše střelecké hvězdy pořádně pole-kaly. Bylo přímo vidět a cítit, jakej dostali vítr, ale vymlouvejte takovýmu gunmanovi, jako byl svýho času Eremy, když si něco umane.

- Ale střílí se mimo terč! Vypískl vzdorovitě starosta Openhead. - Jasný jo? Vyhraje ten kdo nestrefí do terče!

- To byl dobrej fór, ujistil starostu Eremy a dal najevo, že jim tu jejich levárnu nebaští.

Starosta se v mžiku vydrápal nahoru na bedničky a hu-lákal na celou střelnici.

- Dávejte pozor! Hahaha. Střílí se mimo terč! Slyší mě všichni? Souhlasí voliči? Tak jasný, kdo střílí mimo terč vyhrává!

Openhead vůbec nevypadal na to, že se baví tak náramně, jak by nezasvěcenec soudil jenom z řečí. Divoce  a hystericky ječel a dožadoval se souhlasu celýho západního teritoria. Natáčel se do všech stran jako korouhvička, ale oči mu strnule zíraly kupředu a bylo zřejmý, že se vůbec neovládá. Najednou zarazil a obličej mu stáhla nějaká křeč nebo co...

- Jasně! Mimo terč! Jak jinak....? Zařvala unisono skupina čarostřelců kolem bankéře Stomacha. Na všech stranách se zvedaly ruce. Ve vzdálenejch koutech ohrady mysleli čumilové, že se už vyhlašuje vítěz nebo co... Dámičky od Červenýho kohouta mávaly kapesníčkama a natřásaly poprsí, děti ječely a poskakovaly, tleskaly ručičkama nad hlavama a Mexikáni pádlovali vzduch kytarama. Nikdo nevěděl doopravdy, co se vlastně děje.

- Slyšíte? Slyšíte to? Ječel starosta. - Hlas lidu, hlas Boží. Nemáte vůbec žádnou šanci, šermoval pološílený Openhead rukou Eremymu před obličejem. - Pane soudce, zapište změnu volebních regulí, ihned. Vítězem je ten, kdo střelí nejlíp mimo terč.

Pozoroval jsem napjatě Eremyho. Pomalu ztuhl, nahrbil se a oči se mu sevřely v úzký štěrbinky. Všimli si toho a umlkali jeden za druhým. Pomalu jim docházelo, že to přehnali a opřekot začínali couvat. Jenže jim vzápětí došlo, že po pláni daleko neutečou, jestli gunmana příliš naštvali. Takhle totiž vidělo městečko Eremyho naposledy před pár pátky, když zkosil uprostřed Main streetu hned čtyři Red Cornerovy vousáče jedinou salvou....

- Střílí se mimo terč, procedil gunmam ledovým hlasem mezi zuby a usmál se. Najednou byl zase vláčnej

a hladkej jako kočka. Uvolněnej, usměvavej, plynulej a divnej. Dopřál všem dostatek času, aby si mohli domyslet co právě řekl a jak tomu rozumí on sám. Nechal je, aby jim s konečnou platností došlo, kam by asi tak mohl mimo terč střílet a s konečnou platností vyhrát. A potom, aniž si toho kdo vůbec stačil všimnout, dostal železo z pouzdra ven.

Celá ta sešlost zatajila dech, když z prostředního prk-na terče, v dešti třísek a kouře, odletěl celej, dokola obstřílenej, černej střed. Poslední ranou přestřelil Eremy provaz u větrníku, jehož závaží vylezlo teprve do třetiny svý povolený dráhy. První vydechl starosta, kterej si spočítal, že gunaman má v tuhle chvíli bubínek prázdnej.

- Ale vždyť, pípl...  - Vždyť vy jste prohrál...!?

Najednou jsem pochopil, proč Eremy nechce a nikdy ne-bude kandidovat na žádnou funkci.

- Jasně, kývl a vyfoukl z hlavně kouř. - Já vím. Vyhráli okresní střelci.

Trapsavec 2005, 3. místo, próza nad 23 let