Nové album Slávka Janouška, které vydal a pokřtil 28. listopadu 2018, se jmenuje Tohle je vzkaz. Album ideově vychází z básně čínského básníka Li Po, kterou autor písní četl před padesáti lety v čítance, ale kterou bohužel stále ještě nikde nenašel. V bookletu báseň parafrázuje: Sedím na břehu řeky/ Rákosí se kývá/ Voda plyne/ Jmenuji se Li Po/ Píše se rok 733. Takovou klidnou zprávu, vlastně selfíčko z 8. století, vysílá Li Po do vzdálených časů. Slávek o tom říká: „Stále jsem přemýšlel nad tím, jak a čím propojit sedm zásadních písní, které ještě buď nebyly na CD, nebo byly uvedeny ve verzích, se kterými jsem nebyl spokojen. Bylo jasné, že musím v tom duchu několik písní napsat, než se začne točit. Dobu se to nedařilo. Ale hlava byla otevřená a všechna důležitá podstatná témata i v popůlnočních debatách registrovala. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem to celé domyslel ve snu. Naráz se mi zdálo o pěti písních, které to celé rámovaly a průběžně doplňovaly, dokonce i s melodickými motivy, mezi nimi se mi tam vybavila i ta zvláštní básnička, od které se to celé odvíjí. Probudil jsem se, vychrlil několik stran poznámek, z nichž během krátké doby vzniklo pět písní, jedna z nich tak dlouhá, až z ní byly dvě, takže šest. Škoda, že jsem takové utkvělé sny nemíval v životě častěji. Ale aspoň jednou. Vymyslet CD ve snu považuji za vnuknutí. Jsem asi jenom médium, věci se mi dějí,“ žertuje Slávek. A to CD je zpráva. Tohle je vzkaz, který vysílá Slávek Janoušek. Pošlete ho dál.

---

---

 

Album obsahuje 13 písní Slávka Janouška, z nichž část je z letošního roku. Spolu se Slávkem natáčeli spoluhráči: Luboš Vondrák (kytara, zpěv), Láďa Zítka (foukací harmonika, zpěv) a kapela ve složení: Jakub Šimáně (Javory - kontrabas nebo baskytara), Pavel Bříza (Petr Bende Band - bicí a perkuse), Luboš Novotný (Druhá tráva - dobro), Vít Orfík Rokyta (Fleret - elektrické kytary), Josef Klíč (ND Brno, JAMU - violoncello). Ve sborech se přidala Petra Šany Šanclová. 

Slávek Janoušek o albu v bookletu píše:
Jako školák jsem jednou v září, když jsem listoval čítankou, co budem probírat, narazil na divnou básničku, co vůbec jako básnička nevypadala. Text jsem teď po padesáti letech marně hledal, na internetu nic, procházet vše jsem nestihl, ale věřím, že se toho ujme nějaký nadšenec mezi posluchači a že ten text najde. Volně parafrázuji: Sedím na břehu řeky / Rákosí se kývá / Voda plyne / Jmenuji se Li Po / Píše se rok 733. Takovou zvláštní zprávu posílá čínský básník z 8. století. Nechápal jsem, jak takový text mohl přežít téměř třináct set let a dostat se jako vzkaz do rukou zrovna mně? Letopočet v textu přesně nevím, ten odhaduju, to by bylo básníkovi zrovna 32 let. Pamatuju si i to, kde jsem to četl, a přišlo mi, že to by mohl napsat každý: Sedím na gauči v našem obýváku / Mám se učit matiku / Místo toho listuju čítankou / Jmenuji se Slávek Janoušek / Píše se rok 1968. Velice mě zajímalo, co se o tom dozvím, až to budem brát ve škole. Přeskočili jsme to. Asi nebylo co k tomu říct, ale spíš byla silnější jiná témata.
Ale tohle selfíčko z dávných věků je obraz, fotografie jednoho jediného ze všech možných okamžiků v proudu té vteřiny veškerého času, co člověk existuje. A zrovna ten klidný, uklidňující obraz. Objímající.

Nepřetržitý film života je vlastně souborem miliard biliónů triliónů obrazů-fotografií, větší číslo neumím vyjádřit, raději jsem si listoval čítankou. A všechny okamžiky se ukládají v dočasných pamětech jedinců, ale i ve vesmírných harddiscích. A bude se tak dít stále dál, dokud a pokud bude homo sapiens rozumný a dokud náš malý vesmír jednou, až se slunce rozdá, nepohltí tma, aby se zase zrodil v jiných dimenzích. Čas stojí a běží zároveň. Proto je možné uvidět padající vlas, který se navždy zastaví. A proto je možné se stále vracet. Proč si nepředstavit, jak můj vzkaz přijme nějaký školák v roce 3303, v takové blízké budoucnosti. A zrovna ve chvíli, kdy má dělat úplně něco jiného.

Web: www.slavekjanousek.cz 
obchod: www.slavekjanousek.cz/diskografie-obchod 
Facebook: https://www.facebook.com/slavek.janousek.1