FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Janouškovo Ústí, Muzikanti na plovárně, Muzikanti v Cakli – mnoho názvů měl a má festival konající se tradičně v Ústí nad Orlicí, avšak jméno nejméně, sedm a dvacetiletá tradice již o kvalitách tohoto podniku něco vypovídá. Posledních několik let, kdy se ještě koná ve sportovním areálu Cakle, je velmi vstřícný vůči dětem, které se mohou vyřádit na rozličných atrakcích a dávají tak možnost rodičům alespoň občasně si koncert nerušeně užít.
Letošní ročník byl opětovně dvoudenní a konal se 17. a 18. srpna. Slávek Janoušek letošní dramaturgii zajímavě postavil na vystoupení členů volného sdružení kolem jeho „textové dílny“. V pátek vystoupili jako písničkáři či ve skupině tři z nich. Festival otevřela již ověřená formace Zhasni v čele s frontmany Jakubem Horákem a Michalem Vaňkem, letošní sezónu vystupující již bez zpěvačky, ale navíc s houslemi, baskytarou a bicími. Ženský hlas v produkci sice vyloženě neschází, avšak ukazoval rozhodně zajímavější tvář repertoáru, než nově přibyvší osazenstvo, ale třeba to bylo způsobeno jen často skřehotající aparaturou. Bodří bardi Marek Vojtěch a René „Pomlčka“ Souček předvedli každý se svým specifickým přístupem a nástrojem hravé vystoupení, jež dokázalo vtáhnout i diváky, kteří nebyli znalí jejich textů a písní. Skupině Stráníci s výborným i speakery proklamovaným trojhlasem, žel tentokráte tento snad v celé první třetině více než nesouzněl. Možná pak ještě o to více, jde-li to vůbec, vyznělo finále v podání top folkrockové skupiny Jarret. Výborný drive, vtáhnutí, život na i před pódiem, a to všechno přesto, že tentokráte nemohl Marek Štulír skákat.
Druhý den začal krátce po poledni textovým workshopem samotných přítomných členů „textové dílny“ a otevřený byl komukoli z diváků či jiných hostů. Později odpoledne pak mnohé jednotlivé textové výplody předvedla většina jejích členů zhudebněné v improvizovaném vystoupení přímo na pódiu. K výčtu festivalu dětem příznivého významně přispěl Marek Vojtěch se svým Divadlem harmonika a odpoledním loutkovým představením Pohádka o písničce. Hlavní sobotní program otevřel Láďa Zítka, který již na předešlém pátečním koncertu přispěl svými harmonikami ke zvuku snad všech vystoupivších. Samotný zněl hlavně bluesově a vytvořil tak příjemně melancholickou náladu. Další dvě vystoupení byla překvapivým a očekávaným zklamáním. Jinak výborné Ladě Šimíčkové vůbec nesedl hlas a vystoupení se tak neslo ve znamení mnohých ujetí. Arnošt Frauenberg naopak předvedl svůj tradiční výkon, stále více než dobré texty provázela nedobře deklamovaná interpretace. Vystoupení členů textové dílny zakončil stále výborný a nedoceněný Slávek Janoušek v doprovodu Luboše Vondráka. Po nich se již v nočním osvětlení vystřídali festivalům známí doprovodní hosté Quanti Minoris, Petr Bende a Pavel Helan s Kolotočem a výborně na kytaru hrající a hrůzně zpívající Justin Lavash. Z průměru tak ve finále vystoupila jen skupina Neřež, jež v obměněné formě, ale stále výborně brázdí třicet let vody hudebního moře. I ta Zuzana jako by zůstávala s námi a tak „Orlice zas šumí nad splavem, odpusť mi modlím se, ať všechno přestanem…“