Jedinečný projekt Folkových prázdnin

Spojení harfových virtuosů ze tří světadílů

Když o strunách, proč ne o harfách, ke všemu ze tří světadílů? Catrin Finch z Walesu, senegalský hráč na koru Seckou Keita a Kolumbijec Edmar Castañeda se potkávali na festivalech, dokonce si i s Omarem Sosou zajamovali, teprve na Folkových prázdninách se ale jejich harfy vůbec poprvé společně rozezní do nepochybně jedinečné krásy.

Do jak veliké, dopředu netušíme, víme jen, že všichni tři mistrovští hráči si tentokrát vystačí úplně sami, na společný pobyt v Náměšti, kde stráví několik dnů, MARIA FACESITTING PUNISHMENT pornmobilese velmi těší a stejně tak na samostatné koncerty a setkání s návštěvníky i muzikanty.

Catrin Finch & Seckou Keita
foto: – Elizabeth Jaxon
Catrin Finch je původně interpretka klasické hudby a pro pověst velké a šikovné hvězdy si ji od mládí žádají také přední světová symfonická tělesa. Na keltskou harfu hrála pouze v mládí, nicméně pod bedlivým dozorem Elinor Bennett, nejrespektovanější velšské hráčky. Tradiční harfu na studiích vyměnila za moderní s pedály a drží se jí dodnes.

Harfa je národní nástroj Walesu a stejně tak se tu udržuje tradice cerdd dant: zpívaná poezie za doprovodu harfy, přesněji "craft of string music". Vytříbené umění se od 14. století v ničem nelišilo od praxe západoafrických griotů: velšští bardi opěvovali krále a šlechtu, v písních a poezii zaznamenávali jejich hrdinské činy i důležité historické události. Než o tři sta let později Robert ap Huw sesbíral a specifickým způsobem do not zanesl bardský repertoár, přenášel se pouze ústně a po paměti, což také známe od griotů. Tzv. Robert ap Huw manuscript je dodnes nejdůležitějším zdrojem středověké velšské hudby a zalistovala v něm i klasicky vzdělaná Catrin, předložila Keitovi a tím došlo k nádhernému průsečíku dvou bardských tradic a natočení nesmírně úspěšných a skvělých alb.

K bardům má sice joropo, hudba rančerů z kolumbijských plání Los Llanos, dost daleko, zapátráme-li ale v historii, zjistíme, že nenahraditelnou harfu arpa llanera, sem mimo jiné přivezli španělští minstrelové.
Edmar Castañeda
foto: archiv festivalu
Edmar Castañeda dokáže harfu rozezvučet jako snad nikdo jiný na světě a není vůbec jednoduché přijmout fakt, že struny v euforických jazzovo latinskoamerických rytmech neprobírají dva lidé, nýbrž jen on sám. Vyvinul totiž ojedinělý osobní styl - pravou rukou basuje a levou hraje melodie jako kytarista nebo klavírista. Ideální pro jeho další unikum: směs jazzu a joropo. Castañeda se postupně dopracoval do první jazzové ligy: po bok Wyntona Marsalise, Johna Patitucciho, Johna Scofielda a především asi nejlepší světové jazzové klavíristky Hiromi. Pamatujeme si ho ale i z koncertů a nahrávek s Martou Töpferovou, Stingem, Paco de Luciou, mexickou zpěvačkou Lilou Downs nebo s předními světovými symfonickými orchestry. Jazz, natož klavír a saxofon s honáckou harfou moc neladily, takže s francouzským výrobcem harf Camac navrhl její moderní verzi, poskytující mu daleko větší harmonické možnosti. Koupit se dá pod značkou EC Llanera a mezi mladými kolumbijskými jazzmany jde prý na dračku. Na otázku, jestli vyžaduje nějakou zvláštní technikou péči, Castañeda odpověděl: „Pokud na ní budete pravidelně hrát, zamiluje si vás. Když ne, bude smutná."
Seckou Keitu, griota ze senegalského regionu Casamanche, žijícího už léta ve Velké Británii, si jistě návštěvníci festivalu pamatují z roku 2016, kdy se na Folkových prázdninách představil jak s AKA Triem, tak v projektu Struny nad Oslavou. Jeho mistrovské hráčské umění, přirozenost s jakou vklouzne i do nejméně očekávaných spoluprací a vklad, s jakým je pomáhá proměňovat v nezapomenutelné hudební zážitky, jsou proto zárukou krásy, která letos ze Struny nad Oslavou nepochybně vzejde.