Na míle milá Žofie žije

Recenze

O existenci písničkářky Žofie Kabelkové vím něco přes dva roky. Tenkrát se mi do rukou dostalo její demo a já koukala. Poslouchala jsem slečnu se zajímavým hlasem, s písničkami s texty, kterým jsem rozuměla. Já vím, ženská hudba, řeknete. Ale ono tam bylo ještě něco jiného. Upřímnost. Žofii se daly vyčíst chyby v projevu i hře na kytaru, ale to vše mizelo za rohem, pokud člověk jen chvíli poslouchal a viděl (a hlavně slyšel) víc.

Žofie Kabelková - CD Žiju

A tak jsem se těšila na Žofiino první cédéčko. Už dávno se vědělo, že Žofka více či méně patří do "stáje" Ivo Cicvárka (často spolu vystupovali, Ivo navíc psal a píše Žofce písničky), a tak se dalo předpokládat, jak deska vznikne. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděla, že se aranžmá, stejně jako produkce, ujal slovenský houslista Stano Palúch, který ke spolupráci na desce pozval své kolegy kytaristu Michala Vavra, baskytaristu Juraje Grigláka či hráče na bicí Petera Solárika. Tak tohle už jsou nějací Pánové Muzikanti. Z toho přece nemůže vyjít žádný pokus, prvotina, za kterou se za čas bude stydět. Ve vzduchu visela deska kvalitní, taková, kterou stojí zato neminout a poslechnout si ji vícekrát než jednou. Na druhou stranu se možná dalo pochybovat - a opravdu z toho všeho vyjde něco, co bude Žofii vyjadřovat? Cédéčko, které popíše její náhled na svět, to, o čem zpívá, to, o čem nás zpravuje svými písničkami?

Nedávno proběhla folkovým světem (aspoň tím internetovým) polemika o projevu mladých písničkářek, objevovaly se argumenty typu "ve dvaceti letech prostě potřebujete nějak vyzpívat své bolesti a lásky; pokud to za mnoho nestojí, časem to přejde". Vzpomněla jsem si na "Ježibabinec" - takové přátelské spoluvystupování tří mladých písničkářek - Martiny Trchové, Magdy Brožkové a právě Žofie Kabelkové. Shodou okolností všem třem vyšla nedávno deska. Martina Trchová shromáždila své nahrávky z pravidelných vystoupení v Divadle Akcent, Magda Brožková vydala vlastním nákladem (za rodičovské podpory) cédéčko V kraji slunečnic a Žofiinu prvotinu uvedlo na trh brněnské vydavatelství Indies. Slyšela jsem všechny tři...... a Žofka svojí deskou opravdu kope první ligu. Jistě je to muzikanty, na které se obrátila a plně spolehla. Velkou měrou se na kvalitě podepsaly texty - kombinace děl samotné zpěvačky, zmiňovaného Ivo Cicvárka a Lucie Čistecké. Nevím, jak na vás cédéčko nazvané prostě - Žiju - zapůsobí, ale já se od něj od prvního poslechu nemohla odtrhnout. Žofiin zpěv je čistý a velice příjemný, zmizela z něj jakási urputnost, snaha zaujmout, vše prokreslit a probarvit. Vypadá to, jako by si "jen tak" zpívala - a výsledek, dobrý a zajímavý, se dostavil a nedal na sebe dlouho čekat.

Některé skladby, které na desce najdete, se objevují už na nahrávkách Žofiina vystupování s Ivo Cicvárkem. Čekala jsem, jak si s nimi Stano Palúch poradí. Dostaly vždy nový háv a třeba Stanu se břízou zní zcela nově a nečekaně, odlehčeně - prostě překvapení. Podobného se dočkáte u Nového roku nebo Kaleidoskopu - podle mého názoru nejzdařilejší písně alba. Pravda, dalším aspirantem na tu nej skladbu je Prosím tě..., balada křehká jako pavučina. Rozpětí vzniku jednotlivých kusů se pohybuje od července 2000 do února 2003 a posuny mezi písničkami jsou znát. Nad vším ale vítězí pečlivý dohled Stana Palúcha, kterému nic neuniklo. A tady se sluší říci - a to je dobře.

I když jsem zmiňovala "Ježibabinec", ke kterému se Žofka počítá, mnohem častěji mě při poslechu napadala paralela s Radůzou. Samozřejmě, Žofie jde jinou cestou a o svém náhledu na svět zpívá jinak a jinými slovy. Pokud však mluvit o zástupkyních "ženského zpívání" u nás, obě dvě bych tam směle zařadila. A klidně jednu druhé po boku.

Žofie Kabelková: Žiju (vydalo Indies Records 2003); Stanu se břízou; Kaleidoskop; Staré cesty; Pod studenou cíchou; Noční seance; Nový rok; Do větru; Řečičky; Prosím tě...; Koloběh; Tak to teda ne!; Zpátky; Ticho. Celkový čas 42:49
www.sweb.cz/zofie.kabelkova

Sdílet na...

| Více...