FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pěkně podle abecedy vyšla z vydavatelství Indies Records alba dvou někdejších hudebních partnerů. Po Burianově Dívčí válce se objevuje novinka Jiřího Dědečka nazvaná Řekněte to mýmu psovi podle jednoho z osmnácti tiulů, jejichž autorem je Jiří, pouze u Noční můry se o autorství hudby dělí s Janem Burianem, který ji v dobách jejich společného působení zpívával. Jiří tu je stejně jako na albu minulém doprovázen čtveřicí výborných muzikantů, takže vedle jeho kytary slyšíme i kytary a klávesy Jaroslava Nováka, klavír Tomáše Pavlána, akordeon Jaroslava Krasničana a bicí Marcela Pindela. Album otevírá písnička Kuna ví, která už zazněla na albu Havěť všelijaká, tady je nahrána ovšem s bohatší aranží. Pak už se střídají různé hudební styly a texty psané jako humorné a poetické hříčky s těmi závažnějšími. K těm prvním patří například U Žatce (U Žatce U Žatce/ chytili ušatce/ chytili nosatce/ trhal tam kosatce) nebo něžná Nehoda se zvonivou kytarou v doprovodu či Hotelový sluha (Na vysoké škola lokajské/ učí se tam píti tokajské) s countryovou aranží a výborným kytarovým sólem v závěru. To už Ženatej chlap zapadá hudbou i trochu zoufalým textem do stylu starého jižanského blues, v němž se také zpívá "Zkapalním plat/ a hned je mi hej/ jsem trochu vláčnej/ a trochu tuhej/ jen v rodinným kruhu/ jsem dočista sám/ Pán Bůh ví/ proč se nevoddělám". Násilí a krutostem, které hýbou současným světem, je věnována píseň Najatí vrazi, kde hezká, volně zpívaná melodie je v kontrastu s drsným textem (Vyhledej oběť a bodni a odjeď/ napíše o tobě místní plátek/ pak párkrát zalži a dají ti šarži/ a všecko se vrátí na začátek). O stravovacích návycích českého národa se zpívá v písni V masně, kde po rytmicky ostrém úvodu s akordeonovým doprovodem (Český národ vepře jí/ nepřátelé mu to nepřejí) následuje pasáž hudebně téměř renesanční (V masně v masně/ v masně je krásně/ z dálky mávají nám párky/ před námi za námi/ houpají se salámy/ těžko čelit vůni jelit/ buďto se pasem/ nebo se živíme masem), kde doprovázející kytara zdařile nahrazuje harfu. Moc hezká píseň, která se pokouší překonat životní trable pomocí dívčího úsměvu, je Usměj se na mě, zatímco skeptický pohled na ženské snažení zachycuje známá 99 holek ze 100. Posledním věcem člověka se věnuje závěrečná Až budem starý, typický Jiřího song, končící verši "K ránu pak znič moji tělesnou schránku/ já řeknu: Tak to bysme měli/ Naplním skutkovou podstatu spánku/ a bude po prdeli", ale i píseň titulní, která stojí za ocitování celá:

Už mi začla dovolená/ už mi pište absenci/ už mě berou na ramena/ štyry krásný mládenci.
Byl jsem tu jen pro vostudu/ ví to celá hospoda/ ode dneška radši budu/ čuchat kytky zespoda.
Řekněte to mýmu psovi/ jinej ať tam nechodí/ a kdo už mi koupil věnec/ ať ho zase zahodí.
Celej život jsem byl lichej/ celej dlouhej život sám/ tak ať mám i funus tichej/ jak za stannýho práva flám.

Je zajímavé, že tématem loučení se životem se takto Jiří zabýval již jako sedmnáctiletý jinoch, inspirován kamarádstvím s velkým psem, kterého tehdy měli doma, a jistě také četbou patřičné literatury.

Kromě písní tu jsou i čtyři kratší texty nezpívané. Tři bez hudebního doprovodu (Jako tok horské říčky, Marný sen a Jámy), čtvrtý nazvaný SOS tu zní jako kratičký, dvouminutový melodram doprovázený kytarou.

Album má hezky zpracovaný obal a booklet se všemi texty, ozdobený počítačově upraveným Jiřího portrétem z obrazu Davida Bartoně. Musíme si tohoto opusu obzvláště vážit, protože je vzhledem k velké pravděpodobnosti Jirkova zasednutí do poslanecké lavice možná na delší dobu posledním. Doufejme, že pobyt v tomto poněkud zvláštním prostředí břitký humor Jiřího Dědečka neotupí, a bude pro něj inspirací k další tvorbě.