Již své třetí album (opět u Indies Records) vydaly Sestry Steinovy, nazvaly ho Jen děcko se bojí, a zařadily na něj 14 písní, mezi nimiž je jedna převzatá. Jmenuje se podle místa svého vzniku Sibiřská a napsala ji Tereza Říčanová, která si ji s Karolinou a Lucií zazpívala, a navíc se na albu uplatnila jako autorka kreseb pro obal a booklet. Zbývajících třináct titulů složila a zbásnila Karolina, jejíž některé texty obstojí i jako básně bez hudby.

To platí hned o tom úvodním, nazvaném Myši - V lednu je ráno nejtišší/ i můj dech snad ruší svět/ a strakapoud mě uslyší/ a zaklepe co nevidět/ na okno mlhou mléčné. Krásný text je opatřen jemnou, něžnou melodií, která je zpívána bez doprovodu, a je výborným prologem k písním dalším. V jejich doprovodu se vedle kytar obou zpěvaček uplatňuje několik hostů, především David Landštof s řadou perkusí, pak Pavel Hloušek s basovou kytarou, Karolina Vančurová s violou a houslemi a také Jan Amos, který k Sibiřské, zpívané a capela, přimíchal zvuky větru, vody, ptačích skřeků i vytí vlků, a pro druhou verzi titulní písně, která je zařazena na konec alba, zaranžoval počítačový doprovod. Ukázkou ideálního propojení textu, melodie a doprovodu je píseň Štěstí, jejíž klidná pohoda je v závěru narušena nedefinovanou obavou, protože "parťákem štěstí je strach". Písní o rozchodu je Krajina šera, kde vedle sólového zpěvu Lucie je možno rovněž vychutnat výbornou hru kytar, které občas doplní viola. Text písně Ach jak jsi krásný vnímáme při čtení jako nádhernou milostnou poezii, ovšem když si poslechneme její interpretaci na albu, nejsme si zcela jisti, zda tam není nádech jemné ironie, kterou dovedou tyto milé sestřičky tak mistrně dávkovat. Hezké dvojverší najdeme v závěru písně Moje jméno - Udržím tajemství co ve mně hučí jak dav/ a když si chci zaječet najdu si nejbližší splav. Pokud chcete někoho odradit od ženění, pusťte mu steinovskou Svatební, píseň s téměř punkovým doprovodem, začínající slovy "Budu tě líbat a budu ti lhát/ budu tě hladit a budu tě štvát" doplněnými dalšími něžnými výhružkami, které nemůže přebít ani neviňoučké závěrečné vábení. Následující Půlnoci horečná je navzdory poněkud hrůzostrašnému textu vlastně píseň o rodinném štěstí. Hlas houslí se ozývá v písni Vlci, kde Luciino sólo střídá ostře rytmický duet v refrénu, který zpívá o zlých silách, které působí na naši psychiku. Kratičký, acapelový Poklad je vyznáním víry v dobro, které je kdesi nad námi, zatímco následující V pořádku nevidí partnerské vztahy v příliš růžových barvách - Nemusíš volat sanitku/ já už jsem v pořádku lásko/ Nemusíš volat hasiče/ já už jsem vyhasla lásko - a navazuje na hořce ironický tón některých Karolininých písniček, který známe už z předchozích alb i koncertů. Ale ona taková zdravá skepse může být dobrou prevencí proti mnoha životním situacím.

Křest alba se uskuteční v úterý 7. listopadu v klubu Švandova divadla. Tak si přijďte poslechnout tyto roztomilé jezinky a jejich něžné i drsné písně. Určitě nebudete litovat.