FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Karel Veprek (mj. clen kapely Pozdravpámbu, která doprovází Svátu Karáska) se po témer dvaceti letech psaní do šuplíku a koncertování dockal konecne svého albového debutu. CD se jmenuje Nebe dokorán a obsahuje dvacet písní. Po hudební stránce je Veprek výhradním autorem, ale textu napsal jen devet. Zbylých jedenáct je z pera žijících i nežijících, známých i méne známých básníku.

Album je velmi prosté svým zvukem, nebot Veprek omezil pocet hostu na pouhé dva (což je sice chvályhodné), nicméne adekvátne neomezil pocet písní, takže se na desku dostaly i trochu slabší kousky. Nemohu si pomoci, je to asi poprvé, co se mi zdá šedesát minut príliš dlouhých pro písnickárské album. Nicméne tím nechci ríct, že by zde chybely hudební nápady. Zkrátka se jen místy zdají býti podobnými. Veprek sám hraje na kytaru, heligonku, pianino a foukací harmoniku. Na elektrickou kytaru vypomáhá J. Kovár, za bicí usedl V. Kydlícek. Kdyby se oba pánové zdrželi ve studiu déle a podbarvili více písní... No, ale já nejsem Veprek a autoruv zámer je samozrejme nejduležitejší.

K textum výhrad nemám. Jsou ovlivneny vírou, bezpochyby stejne jako i samotný život Karla Vepreka. Jsou melancholické, trochu neklidné a presto uklidnující, jsou premýšlivé. Veprek sám tíhne k undergroundu a to je v jeho vyjadrovacích postupech také znát. Myslím si, že texty patrí k nejsilnejším prvkum alba.

Duležité je, že Veprek jde svou vlastní cestou a nekopíruje. A já mám v diskotéce další CD, které není vhodné jen k poslechu pred spaním, ale vždy, když se chci zaposlouchat do písní a trošku si zapremýšlet o svete. A doufám, že Karla Vepreka uvidím nekdy i naživo v klubu.