Po prázdninové pauze, hned 1. září, se kvůli posunutému harmonogramu nezačal další ročník Notování, ale „pouze“ druhé semifinále, pod skrytým heslem „dnes vaří Rada Notování“. Ale i tak šlo v sále Music City o zajímavou sestavu účinkujících.

Na úvod vystoupil René Josef s repertoárem vztahových písní. Jedna jak druhá a vysvětlování, o čem jsou, bylo delší, než písně samotné. Čtyři se snesly, ale neumím si představit hodinu, aniž bych neusnul. Mimořádně abstraktní byl Vrabec.

Šunďák
foto: Renata Králová

Vilda Roubíček zaujal především skladbou Jitřenka se zajímavým výrazovým napětím a také harmonikou. Vysoká hra byla zajímavě pojatá komunální satira a doufám, že Motorka byla jen ozvěnou minulých výrazových Vildových časů. A nakonec jsem musel konstatovat, že Vzpomínka i trochu překonala Jitřenku. Vilda vybíral ze 75% dobře.

Skupina NekrmiT – údajně jsem je minule pochválil, tak teď tedy podruhé. Indián má super text se slovními hříčkami a nezvyklými rýmy. Skladba Jdu mlčky také. Celkově opět příjemná atmosféra muziky, jednoduché a přitom zajímavé aranže, ve skladbě V přístavišti v Podolí vynikla i harmonika.

Věrka Hájková z Chorošů
foto: Renata Králová

Šunďák je v podstatě písničkářská jistota se vším všudy, tentokrát potěšil skladbami Uklízeč a Plast song a ví, že Děda je i songem hodně hraným v Countryradiu.

Nu, a nakonec Choroši, kteří vzešli z diváckého hlasování (!) a, mimochodem, zaslouženě opět zvítězili. Jejich čtyři písně obsadily první tři místa (a to jsem tentokrát hlasoval jen pro dvě z nich!). Svěží, vtipná, moderní a šlapající trampská muzika, přehledně vystavěná se zpěvnými refrény. Doporučuji je čim dál tim víc.

Hostem byla skupina Rejbele, která zahrála sympatickou a stravitelnou směs balkánských a orientálních písní, snad i s názvuky jidiš a klezmeru.
Příjemný večer to byl.