Ano, tolikrát se už konalo Setkání trampů pod Medníkem, a to dvakrát nebylo – před 20. a 28. ročníkem, jinak by bylo již jedenatřicáté. Letos opět (podruhé) pod taktovkou Tomáše Tichého. Bylo letos sice spíše countryové a trošku folkové, ale tisícovka trampů se bavila náramně. Kromě muziky byl k dispozici i bohatý doprovodný program – nejrůznější soutěže, ježdění na koních apod.

Otevíral Slávek Maděra a Vilma, mírně folkoví, s názvuky jazzu a šansonu, publikum ale pozorně naslouchalo a tleskalo. Po nich přišla takřka domácí Nová sekce a vystřihla pravý skutečný bluegrass. Následoval vítěz on-line hlasování na webu festivalu – skupina Faux Passe Fonet, příjemná folková muzika s dynamickými prvky. Robert Moucha a Riding Hoppers zahráli countryovou a bluegrassovou klasiku, se zajímavými verzemi starších hitů i s méně běžnými texty. Paběrky Marko Čermáka s několika novými členy předvedli jejich trampgrass s příběhy.

Jitku Vrbovou nahradila Radka Rýdlová, a když jste zavřeli oči měli jste dojem, že tam Jitka opravdu je. Hlubší hlas a repertoár Jitky. Jitka Vrbová aspoň pozdravila posluchače (a posluchači jí) telefonicky. Tomáš Linka a Přímá linka, jakkoliv hráli vyzkoušené kousky, tak mě i trochu překvapili, jak písničky zněly svěže – zjevně je hraní na Pikovicích bavilo. Následoval Pacifik, který, podle mě, trochu experimentoval a zařadil více jazzových písní než trampských. Sneslo se to, ale…. I Pavel Dobeš zahrál ve své hodině klasické známé písničky a sklidil úspěch, došlo i na Brhlíka. Závěr obstarávaly Schovanky a Taxmeni – a bylo to pěkné srovnání ženského, trochu jemného a něžného pojetí country a pojetí chlapského až drsného. Velmi příjemný kontrast. A oběma sestavám to pochopitelně šlapalo. Takovouhle dvojici bych si dal i víckrát.

Nezbývá, než se těšit na příští, jubilejní ročník, který z technických a společenských důvodů bude opět v září, konkrétně devátého.