Epydemye v táborském Centru Univerzita. 

To není titulek značící nějakou chorobu, která oslabuje činnost člověka. V tomto případě jde o zdroj nevyčerpatelné energie, jaká naopak zdraví člověka posiluje a nabíjí ho neskutečným způsobem. Kapela z Týna nad Vltavou, která se na folkové scéně pohybuje 20 let, tohle dokáže způsobem jako málokterá jiná. Jejich současná (a od jejich počátků skoro neměnná sestava) je Jan Přeslička (kytary, zpěv), Miroslav Vlasák (kytary, zpěv), Lucie Vlasáková (kontrabas, zpěv) a Tomáš Hobzek (bicí). Texty písní jsou často postaveny na zajímavých tématech z české historie. A tohle všechno mohla asi stohlavá divácká návštěva Univerzity zažít (a opravdu zažila) na vlastní uši i kůži první říjnový den. Ti nejvěrnější fanoušci vážili kvůli tomu i cestu delší jak 600 km.

Epydemye se v Univerzitě ocitla podruhé a díky oblibě ze strany publika i pořadatele Pavla Filipa je předpoklad, že se zde objeví i v příštím roce. A taky třeba zase přijede velký fanoušek této muziky, vozíčkář Petr Cihelka. Kdo se při hudební produkci soustředil na muzikanty, všiml si, že oba pánové s kytarami hrají se zavřenýma očima a užívají si, kdežto Lucka šmejdí očima a pozoruje diváky.

Co třeba zaznělo? Dík, tvoje máma, kterou Míra pro svoji manželku napsal před osmi lety. Opustíme vzory, kde to hýří dávkami epidemií. Milada o posledních chvílích Milady Horákové ve vězení. Vracíme se z nového CD Do sebe, kde vzácně zpívá jednu sloku písně včetně sborových refrénů i bubeník Tomáš. Nikdy neříkej nikdy, která byla jednou z písní, co roztančila řadu diváků. Nebo poslední (třetí) přídavková Ženy mužů.

V jedné skladbě se zpívá, že "všechny cesty vedou zpátky do sebe". Tenhle krásný večer byl vlastně pohled do duší kapely Epydemye, jež umí rozdávat radost ve velkém.

Foto - Karolína Pazderová

Lucka	Míra a Honza
Tomáš	Tančící Pája