Po roce zase FOLKomín, v pořadí již osmnáctý a můj teprve čtvrtý. Na Toulcův dvůr se chodí za přírodou a zvířátky, ale začátkem září sem fanoušky folku přitahuje především dobrá muzika. Program potvrdil rčení, že méně znamená více. Počet účastníků byl tak akorát, interpreti měli dost prostoru, čas byl i na přídavky a posluchači si tak mohli vše lépe vychutnat.

Nevděčné role úvodníků, ještě před poloprázdným hledištěm, se ujala kapela XXLive. Nevím, jestli je to i na jiných festivalech, ale na Toulcáku se obecenstvo schází jaksi postupně, nebo spíš průběžně přibývá, ale i ubývá. Prostě se slézá jako švábi na pivo. (To se mi to kritizuje, když jsme tentokrát, výjimečně, přišly s kolegyní včas). Kdo zmeškal začátek, měl smůlu. Pánové z XXLive se do toho opřeli a bylo co poslouchat. Hudba dobrá, pro mě tedy sice žánrově nezařaditelná, snad že by i nějaké blues…Texty však zajímavé, dokonce až místy skoro trochu filozofična v zamyšlení nad bytím a nebytím.

Zpátky do běžné reality nás dostal nejmladší interpret tohoto ročníku Michal Horák z Vysoké nad Labem. Malá nejistota v průvodním slově už ve zpěvu nebyla znát. Sympatické bylo, že se doprovázel na více nástrojů (kytara, el. piáno, harmonika). Kytarový doprovod se mi sice zdál jednodušší, ale k písni se hodil, takže dobrý. Jeho písničky na základě vlastních prožitků byly vtipné (Traktor, Starosta) Srovnávat ho s Tomášem Klusem (snad pro mírně zastřený hlas) se mi ale zdá trochu medvědí službou. A to ne proto, že by nebyl dobrý. Je, ale naštěstí má svůj styl. A kam se nasměruje a jak se dál hudebně vyvine, to ukáže až čas.

Festivalem, jako už tradičně, provázeli profesionálně Miloš Keller z CR a Lukáš Vořech Pokorný. S přehledem řídili hladké střídání účinkujících, průběh i četné přídavky. V prostojích zajímavě informovali o kapelách. Jen Vořech párkrát „šlápl do porcelánu“, jak se mi zdálo. Snad mu to postižení odpustili, anebo jsem na to já nějak citlivější.

S Lucií Kaletovou a uskupením Josephine ovládlo pódium zajímavé blues, velice příjemně se poslouchalo. Sedět tolik hodin na slunečním úpalu se nedá, ale výhodou Toulcáku je, že produkci celkem dobře slyšíte i dole u zahrádky a zvířátek. Kontakt jsem neztratila ani ve stinné oáze pod lípou na vedlejším nádvoří, když bluesovou náladu nahradil Pepa Štross se synem. Písničky se mi zdály rozhodně lepší, než poněkud laciné vtipkování. Ale proti gustu...

Zato čistá písničkářská klasika Slávka Janouška a Luboše Vondráka pohladila na duši nejen nás pamětníky. Pánové zaujali a rozesmáli i mladší generaci (Škoda 1000 MB, Pochodové cvičení). Jejich písničky bych klidně poslouchala celé dvě hodiny normálního koncertu, pořád by mi měly co říct.

Odkudsi se přihnala bouřka, zvedl se vítr, párkrát zahřmělo. Došlo na igelity a preventivní ochranu ohrožených zařízení. Chvilku jsme pak čekali, jak se vše vyvrbí. Snad zapůsobil Miloš Keller svým zaříkáváním ("Když moderuju já, nikdy neprší!"), bouře šla stranou, ale mírný deštík nás stejně neminul. Žádné zařízení neprobíjelo, a

tak do nás pustil neworleanskou energii Matěj Ptaszek se svým Dobré ráno blues. „Ty vařej! Tomu říkám pořádná muzika!“ ozývaly se pochvalné hlasy za mnou i ve frontě v místní osvěžovně. Opravdu ten svůj bluesgrass od Mississippi vařili. Energie sršela zvláště z valchaře (míním tím hráče na valchu, neplést s hazardním hráčem!), ten byl fakt fantastickej. Hudba se líbila zřejmě i nahoře, ač bylo vlevo i vpravo už modro, nad námi vytrvale „poslouchal“ jeden mrak a kropil nás jako prádlo.

Poslední kapky zahnaly až šansony Jany Rychterové a V. I. Pecháčka. Proto si pak mohla dovolit provokovat písní A pršelo a my sborem s ní. A pršelo, a pršelo a nám se z (baru) FOLKomínu nechtělo, tak jsme se s Janou Rychterovou nakonec zdárně prochechtali k finále.

S lítostí musím konstatovat, že můj dojem ze známé kapely Jablkoň v provedení naživo nebyl úměrný mému očekávání. Asi jsem měla podle pár písniček z rádia jinou představu. Tak snad při příštím setkání s jejich muzikou to bude lepší, třeba.

Závěrem už zbývá jen poděkovat dramaturgovi Tomáši Pohlovi za neskutečnou práci, jejímž výsledkem byla skvělá sestava letošního FOLKomínu. Všichni přítomní milovníci folku měli z čeho vybírat a určitě si přišli na své. A můžeme se těšit na příští 19. ročník.