Ve středu 15. dubna 2015 to byla moje asi čtvrtá návštěva KD Mlejn ve Stodůlkách, kde se tradičně konají předkola i finále pražské Porty. Ale letos poprvé jsem se víc shodla s porotou pokud jde o vítěze, líbili se mi jak Z hecu, kteří sebrali kde co, duo Urbánek - Mourek i Pětiklíč (viz Výsledky pražské Porty).
Jak je zde dobrým zvykem, odsejpal večer přesně podle programu i díky spolehlivému zvuku Páji Jindráka, Petr Bohuslav uváděl soutěžící pěkně svižně a k věci, porota si pilně psala poznámky. Nevím ale, nakolik posléze jejich přípodotky zajímaly muzikanty a jestli byli porotci ochotni se o své postřehy vůbec podělit.

Tak se o pár dojmů podělím já, i když jsem seděla v publiku a nemám k takovému úkolu nižádného pověření. Vlastně ano, pověřila mě kamarádka Iva, jejíž dojmy jste tu mohli číst loni a předloni, letos ji bolavá záda uvěznila doma, tak že by ráda věděla, co se dělo na scéně.
Podvečer zahájila Vlajka v podání porotců, včetně moderátora - nakonec jde většinou o aktivní hudebníky. Jak jsem si později uvědomila, Vlajka byla asi jediná ryze trampská písnička, kterou jsme ve Mlejně slyšeli. To není výtka ani povzdech, jen konstatování.
Začátek programu patřil country-bluegrassové pětici v černém, která si od roku 2008 říká Kamilkadze. Zvlášť se mi líbily pěkně vystavěné sbory, ale i sólisté v písničkách Magdaléna a ve Skotské písni. Když jsem doma nahlédla na jejich stránky, bylo všechno jasné, pravidelně vystupují, nahrávají CD, jsou prostě sehraní, sezpívaní a vyhraní.
Ke stejnému žánru se hlásily i další dvě vícečlenné kapely, Modrý struny a The Bluegrass Friends. Modrá sedma se do finále dostala díky diváckým hlasům (podle ohlasu měla v sále opět velmi silnou klaku) a v této sestavě hraje teprve necelý rok. Možná i proto se mi daleko víc líbila druhá parta, která nastoupila až ke konci večera, čtyři pánové v kostýmech a bílých stetsonech, seskupení kolem jednoho mikrofonu. Jejich propracovanou a chvílemi dost vtipnou šou, vycházející z klasiků bluegrassu, jsem si užila a litovala jsem, že je nemůže slyšet moje kamarádka.
Závěrečným číslem programu byl skutečně pětičlenný Pětiklíč, zpívající většinou a capella, jak už bylo řečeno v diskusi k výsledkům, jelikož se zpívalo v originále, v jidiš, právě tak jak mluvili židovští osadníci v Appalačských horách, neznalý posluchač si texty moc neužil. Ale třeba mě v závěru dokonale odškodnil Ježkův (a V+W) David a Goliáš.
Konečně k vítězům - skupina Z hecu vystupovala ve Mlejně už loni, ale letos se mi zdála vyzrálejší, jistější v kramflecích, prostě lepší. Jako správná šťoura jsem jen konstatovala, že v písni Dorset Str., kde se londýnskými ulicemi prohání vraždící přízrak, bych žádnou krasavici nečekala, podle fotek nebyly oběti Jacka Rozparovače půvabné ani za živa, ale zpustlá šereda by zas v textu tak nevyzněla. Mimochodem, skupina Z hecu se letos přihlásila i do Talentu Country Radia a dostala se do desítky nejlepších.
Už když jsem si četla program, připadalo mi, že leckoho z vystupujících znám, ale nejenom z minulých ročníků Porty. Během večera se mi dojem potvrdil, dvojku Vojtěcha Urbánka (z Nuslí) a Tomáše Mourka (z Karlína) jsem už slyšela v Dejvicích na Open Micu POTRVÁ, na stejném pódiu vystupovala i anglicky zpívající kytaristka Maella (to ale s sebou měla navíc i basáka) a pro změnu písničkář s pseudonymem Sklad by Walda je ohlášen na květen, takže si jeho hrátky se slovy poslechnu znovu. Abych nezapomněla na hosty, těmi byla tentokrát temperamentní dvojice Vasilův Rubáš, která se mi taky líbila víc, než když jsem Vasil Dědu a Petra "Ruby" Rubáše slyšela naposled, opět na Open micu, samozřejmě.
Velmi otevřenou scénu mi ale připomínal celý portovní večer a mně osobně to vůbec nevadilo. Jen mě cestou domů, pod krásně ohvězdičkovaným nebem, napadla taková provokace. Co kdyby ve finále byla povinná jedna písnička opravdu trampská? Při čekání na autobus jsem se bavila představou, jak výborná šansoniérka Markéta Bínová zpívá třeba Až ztichnou bílé skály, Vojta Urbánek klasiku Pampelišky, Vladimír Šunda evergreen Přijď, přijď rozehřát vigvam můj a Z hecu dají k dobrému Letí šíp savanou. Jen tak, z hecu.