V pátek práce a v sobotu počasí, to byly důvody, proč jsem byla na Portě jen v neděli. Zahájila jsem skupinou Jak je neznáte... Nabízejí písničky, které se v Pacifiku nehrají a většinu z nich napsala Marcela Voborská nebo Pepa Blažejovský. Ondra Paska Heleně Maršálkové a Marcele Voborské na pódiu skvěle sekundoval. Bylo to milé zklidnění a přesně mě to vpravilo do poslechu a vnímání muziky.

Nová sekce potěšila moje bluegrassové srdíčko, pánům to hrálo tak jak má, pro oko také dobré, co víc si přát.

Nezmary jsem neslyšela víc jak dva roky a tak jsem se vyloženě těšila. Samozřejmě mě nezklamali a jak jsem byla zvyklá z dřívějška, mezi letité písničky zařadili i nové, prostě radost.

Epydemye - naposledy jsem je viděla na Zahradě, takže opravdu dávno. Když hráli v bohnickém Divadle Za plotem a představovali CD Kotlina (dostalo Anděla v kategorii folk a country), zradila mě záda. Byla jsem natěšená. Tolik energie, co z nich prýští a ty texty... Jejich vystoupení mě prostě dostalo.
Musím se zmínit o mrazivé situaci, kdy dvakrát selhala technika při písni Milada. Věděla jsem, že je předvečer výročí popravy Dr. Milady Horákové, a o to víc jsem tu píseň chtěla slyšet - poprvé naživo. Napotřetí se podařilo (jak jsem se později dozvěděla, i to napotřetí se neobešlo bez technických potíží). Všechny ty komplikace vidím jako varovné memento...

Druhá tráva s Robertem Křesťanem letos slaví 25 let účinkování na českých i zahraničních pódiích. Potěšilo mě, že Porta pozvala kapelu, která účinkuje toliko polovičku let, než ona sama. Druhá tráva na svoje letošní vystupování změnila playlist, ale k radosti mnohých z nás zachovala Telegrafní cestu.

Cop je pro mě taková zvláštnost: díky nim jsme po několikaleté pauze, kdy byly děti malé, začali zase chodit na muziku, ale to je jiný příběh… Vydali CD Tribute to Greenhorns jako poctu Greenhornům a tady z ní zahráli Kočárem mým je vagón uhlí - nikdy bych neřekla, že má Míša Leicht takové měchy (on sám říká, že u toho chcípne, ale všichni doufáme, že to udejchá). Na festivalu bych uvítala víc muziky a méně povídání, ale u Copu už to tak prostě je.

Následoval ještě Spirituál kvintet, který jsem ale, díky velkému časovém skluzu, neviděla, protože jsem se už musela vrátit do Prahy.
Kromě vyhlášení vítězů interpretační Porty (výsledky zde) byly uděleny Zlaté Porty za přínos v oblasti této muziky. Nikdo z oceněných to dopředu nevěděl a o to bylo jejich překvapení krásnější: Nezmaři, Jarda Samson Lenk a Sandy Nosek (ČRo Olomouc).

Porta, jako vždy, nezklamala a já bych ráda poděkovala všem těm lidem v zákulisí, kteří se snaží, aby všechno fungovalo nejen tady v Řevnicích, ale už od oblastních kol, prostě všem, kteří tomu věnují svůj vlastní volný čas a hlavně nervy, aby to nakonec všechno dobře dopadlo.
Letos to dopadlo výborně a do další padesátky přeji všechno dobré.

 Fotogalerie z neděle na Portě zde.