Závěr šedesátých let minulého století (což mi tedy furt zní divně) byl hodně úrodný na vznik různých uskupení žánru folk a country. Ať to bylo stylově blízké za mořem slavným skupinám, jako byly New Christy Minstrels nebo Kingston Trio, či zemitému bluegrassu Earla Scruggse, Lestera Flatta a Billa Monroa nebo unylejším formám country, kapely vzniklé v tehdejším Československu sice cizí vlivy vnímaly, ale dělaly to po svém. Jednou z nich byly i českobudějovičtí Minnesengři, v jejichž sestavě vstoupil na prkna scén i velmi osobitý autor Pavel Žalman Lohonka.

A je to těžko k uvěření, že je to už padesát let, co na scénu vkročil. Připomínka toho výročí se odehrála poslední čtvrtek listopadu, tedy přesně 29. listopadu 2018 v brněnském KC Semilasso. Prostým matematickým úkonem se dá oficiální počátek Žalmanovy kariéry umístit do pohnutého roku 1968. Tehdy se nejen odehrávala jedna z prvních PORT (ještě opravdu v bráně Čech, v Ústí nad Labem), ale i okupace Československa „spřátelenými“ armádami. Dění na hudebních scénách se ale přes nejrůznější ústrky podařilo zachovat a naštěstí nedošlo k utnutí slibných kariér. Dokonce péčí ostravských trampů vycházely jako doprovodný materiál časopisu Tramp zpěvníky edice Trampské písničky a jeden z prvních byl právě věnován písničkám s texty Pavla Lohonky Žalmana.

Od té doby vznikla dlouhá řada písní a textů, které znějí jak v koncertních sálech, tak u ohňů nebo ve vlacích a vůbec všude tam, kde se sejde pár muzikálních lidí a chtějí si zazpívat. Brněnský koncert byl zastavením na této tour k padesáti letům na pódiích a dlužno říct, že zastavením velmi podařeným. Žalman zvolil kombinaci skladeb, které večerem uháněly s energií mladic a vyrovnávaly nostalgická zastavení na březích jihočeských rybníků. Samozřejmě nemohly chybět Písně malých pěšáků, Všechny cesty začínají k ránu a další, ale celkově se potvrdila kvalita všech osmi nástrojů současné kombinace skupiny Žalman & spol. – tedy hlasů a nástrojů hudebních. Čímž si dovoluji citovat Žalmana z rozhovoru na ČRo2, který proběhl v pořadu „Host do domu“ 23. listopadu. Rozhodně kombinace Petrů Havrdy a Novotného s jejich instrumentálními vyhrávkami je, zdá se, inspirací pro celý spol. a dává švih a energii do celé sestavy písniček.

Ale možná je to taky tím, že mám dojem, že jsou v poslední době velmi aktivní -sátníci a to ať už folkaři, countrymani, jazzmani nebo rockeři. Prostě – publikum nabíjí a svádí k aktivitě těch na pódiu.

Rozhodně to byl velmi povedený zážitek hudební, proložený vzpomínkami na milníky cesty. Skotská vzpomínka ukázala Žalmanovy inspirační zdroje z jiného úhlu, než by možná jeho příznivci očekávali. Žalman si ze Skotska vzal nejen kilt, ale i skvělou inspiraci a podařilo se mu propojit baladičnost skotské vysočiny s poetikou jihočeských blat mostem hlubokého prožitku. Pro mne pak byla jedním z vrcholů večera skladba Rybky z alba Cestující muž se skvělým textem. Trochu mi ale v playlistu chyběla skladba Cestující muž…

Jednou z klíčových oblastí námětů u Minnesengrů i v tvorbě Žalmana byly výlety do folklorních krajin. Weissova sbírka obsahuje mnohé skvosty, které obohatily repertoár nejen Minnesengrů. I to je důležitý bod v repertoáru všech sestav Žalmana a jeho spolů. A připomínka dobových folklorních nesmyslů v parodickém odkazu na „TV švagr“ přinesla také pohybovou show v podání Míši Hálkové.

V závěru večera jako promo nového 2CD byla uvedena v half-playbacku letitá píseň Tam na Picadilly s doprovodem jazzového bandu z nahrávky. A opět se ukázala životnost některých kousků ze Žalmanovy tvorby. To už byl přídavek a dalším bonusem bylo Nezacházej slunce. Podle potěšených výrazů ve tvářích diváků se agentuře ChromART povedlo dobré dílo a zastavení Žalmanovy tour bylo dobrou předzvěstí vánočních dárků.

A já si s lehkým mrazením uvědomil, že Minnesengři byli jednou z prvních kapel, které jsem kdysi fotil ve svých fotografických začátcích na klasický film formátu 6x6. Holt – technika stárne.

Fotogalerie:
https://beda-vh.rajce.idnes.cz/2018_11_29_ZALMAN_a_spol._-_50_let_na_scene_KC_Semilasso_Brno/