(reportáž z prvního večera Martiny Trchové a Karolíny Skalníkové v Malostranské Besedě)

Když dozněl Pochod padlých revolucionářů hraný Matějem Rakem na harmoniku při posledním pořadu Martiny Trchové v divadle Akcent v Ženských domovech na Smíchově, věděla Martina, že její pravidelný měsíční pořad s hosty nekončí. Nevěděla jen, kam se "Akcent" přestěhuje.

Od středy 22. září 2005 je jasné, že novým působištěm Martiny a Karolíny Skalníkové je Malostranské beseda.

Pavel Hurt z ka

Martina Trchová v Malostranské Besedě

foto: Tomáš Pohl ©

Přes její nesporné zkušenosti na scéně byla ten večer na Martině Trchové vidět tréma. Jenže na tu nebylo moc času, protože se přiblížila půl devátá a začátek.

Martina přivítala Karolínu Skalníkovou a prozradila, že před odjezdem na zájezd na Slovensko zapomněla Karolína flétnu.

První polovina před přestávkou pak patřila nejen Martině a Karolíně, ale i jejich  hostům. V repertoáru samozřejmě převažovaly písně z alba Čerstvě natřeno, které čekalo v krabičce na ty diváky, kteří jej ještě nemají, spolu s plakátem.

Prvním hostem byl Marek "basák" Štulír z Jarretu a ten jako první  píseň doprovodil  Zrnko písku v hodinách.

V populární Odnikudnikam Karolína v závěru nezvládla flétnu, což naznačilo, že trému nemá jen Martina. Jenže Martina se ukázala jako profesionálka a sdělila těm divákům, kteří chtějí slyšet píseň celou a bez chyby, ať si koupí desku. Navíc byl údajný kiks způsobený tím, že dívky měli za sebou chlapa, tedy Marka.

Druhým hostem a chlapem byl Jan Matěj Rak s kytarou a prsty kouzelníka. Matěj doprovodil titulní píseň Čerstvě natřeno a na podle mě jednu z nejhezčích písní Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno  jej doplnil ještě Lukáš Klíma s houslemi.

Tuhle píseň jsem slyšel premiérově (spolu s ostatními) jako pravidelný (ne vždy) divák Akcentu, ale právě housle Lukáše Klímy, elektrická kytara Martiny a prsty Matěje Raka zvedly tentokrát imaginárně diváka ze židlí. Právě v takovém pojetí se prokáže, jak krásnou věc Martina dokázala složit.

Matěj Rak pak přidal sólo Ježkův Buggati step a Ezopa a brabence (z filmu Pudr a benzín) a potlesk neměl konce. Moc se těším na desku, kde tyhle a další "ježkárny" hrané Matějem zazní.

Aby nebyl všem problémům konec, Martině odešel mikrofon, ale půjčila se Karolínin a na přídavky už fungoval i ten její.

Tři přídavky před přestávkou nejsou v Besedě časté, ale tentokrát by diváci vytleskali i další. Ale poslech Křížem krážem, dlouho nehrané čtyři  roky staré písně Příteli a mé oblíbené, Návrat ztraceného syna, posunuly začátek přestávky a tedy i konec představení. Takový posun ale nikomu nevadil. V případě Návratu ztraceného syna jsem se setkal s názorem, že Martina zpívá o něčem, k čemu nezískala ještě mateřské zkušenosti. Já myslím, že je to stejný názor jako například mít za zlé (nechci užít slovo "vyčítat") Honzovi Vyčítalovi, že složil píseň věnovanou štábnímu kapitánovi Morávkovi, hrdinovi odboje za druhé světové války, přestože Honzu v té době ještě vozili v kočárku a v odboji nebyl.

Po přestávce nastoupila na pódium liberecká kapela Jarret posílená Honzou Provazníkem (saxofon a foukačka), nevlastním bratrem Marka Štulíra.

Jarret, bez Honzy Provazníka, jsem slyšel 10. září 2005 jako hvězdu FOLKomínu.