Kapela svůj zhruba třičtvrtěhodinový blok zakončila Ossianem Petera Rowana a vlastně jej tím uvedla i na scénu. Robert Křesťan s mandolínou v ruce se proměnil ve sboristu a  pětici z Druhé trávy doplnil ještě houslista Pepa Malina. A bohoslužba pokračovala. Peter Rowan byl tentýž, jako před třemi dny na Jamboree, s prošedivělými kadeřemi, tentokrát v saku, a přece jiný, ve zpěvu jistý, hlas jasný, projev uklidňující, osobnost. S mandolínou přes rameno, například v Monroeově  Mulleskinner blues jeho sóla dokreslovaly Pepovy housle. Před třetí skladbou Rowan mandolínu odložil, na krk zavěsil kytaru, na scéně sním zůstal jen Formánek se Surým a Angel Island, jímavá píseň z posledního společného alba Petera Rowana s Tony Ricem. Melodie podmanivá, které chrám vtiskl punc až meditativní hudby. Obdobně  i dalším písním vesměs ve volném tempu. Rowanův tenor vynikl v Land Of Navajo, indiánský pláč se nesl synagogou jako kdesi ve skalách či rozlehlých prériích.

Které skladby Rowan hrál a zpíval, vám asi přesně nepojmenuji, názvy neuváděl, něco mi bylo velmi povědomé, ale spolehlivě jsem identifikovala jen ty z CD Druhé trávy. Plzeňský koncert vyvrcholil celkem šesti přídavky, již stoprocentní prozářenou Moonlight  Midnight se šlapající kapelou nebo Sunny Side of The Mountain (Na sluneční straně hor), v baladické Tumbleweed zůstal sám s kytarou a završil ji zpěvem Čejenů? Na šestý přídavek jsem bohužel již čekat nemohla, poslední vlak na Prahu by mi ujel.

Kdysi,  před prvním společným koncertem v Brně Peter Rowan zaskočil Druhou trávu svou nechutí zkoušet. Robert Křesťan v bookletu CD New Freedom Bell píše: "První zkoušku jsme měli asi hodinu před brněnským vystoupením a samotný koncert byl pro nás zcela novou zkušeností. Mívali jsme v té době většinu skladeb proaranžovanou do poslední noty a Peterovy nestejně dlouhé i "liché" pauzy a sóla, i náhodný výběr písní doslova stravovaly naši pozornost. Ale učili jsme se." Počítám, že na letošním Jamboree, kde hráli první koncert v řadě, se situace opakovala. V kontextu nadupaného strakonického večera to bohužel vystoupení ublížilo.

Peter Rowan při natáčení CD kladl muzikantům na srdce, aby hráli tak, jak jim velí přirozenost, rozhodující neměla být technická dokonalost, ale nálada. A vlastně tím pozitivně ovlivnil i koncertování Druhé trávy. Od této spolupráce pánové začali hrát spontánněji, byli volnější, ve skladbách začali víc improvizovat, překvapovat a na obou stranách scény si to všichni užívali. A tak tomu bylo i poslední květnový den ve Velké synagoze v Plzni.

Pro vás, kteří jste žádný z letošních koncertů  Petera Rowana, Roberta Křesťana a Druhé trávy nestihli a máte chuť si jej poslechnout, připomínám, že záznam pražského koncertu z neděle 29. května v Divadle ABC, vysílá v sobotu 18.6. ve 23 hodin Country Radio (89,5 FM) i na internetu.