Ceská Lípa, 18.7.: V hlavních rolích Charlie McCoy a kapela, která?

Reportáže

Kdo z vás vloni viděl brněnský nebo telčský koncert legendárního amerického hráče na foukací harmoniky Charlieho McCoye s Křesťanovou kapelou, mi jistě potvrdí, že to byl úžasný zážitek. Proto jsem využila možnosti si jej po roce zopakovat. Výprava FT (Zubřík, Honza, Pavla a já), se sice cestou objížďkami trochu zdržela, ale Vodní hrad Lipý v České Lípě jsme našli rychle. Rychle jsme našli i oznámení na zavřených vratech, že se koncert překládá do nedalekého KD Crystal, i když zlověstně vyhlížející černý mrak nakonec odplul neznámo kam. Přesunuli jsme se do prostorného klimatizovaného sálu, a koncert mohl začít.

Robert Křesťan přivedl na scénu svou velkou kapelu ve složení Luboš Malina (banja, low whistle, klarinet), Luboš Novotný (dobro, lap steel), Martin Ledvina (kytara, mandolína), Stanko Palúch (housle, mandolína), Petr Vavřík (baskytary) a Peter Solárik (bicí). Nejprve přivítal diváky a v úloze hostitele pozval první sólistku českolipského trojkoncertu Katku García, zpěvačku Dún an Doras. Katka, dcera Španěla a Češky, vyrůstala ve Španělsku, ale se svou domovskou kapelou se věnuje především irské muzice. Svůj tvárný jasný hlas uplatnila v Křesťanově Cibole v aranžmá s celou kapelou, ve skotské My Michael, ale i v irských lidových, např. s Novotného dobrem v Prostři mi plátnem z jeho druhého CD. Baladický přídavek v Katčině podání, který zahájilo Malinovo přízračné sólo na irskou píšťalu low whistle, proplynul do úvodní skladby druhé části koncertu, a nám nezbylo než konstatovat, že páni muzikanti jsou doma i "v ostrovní muzice".

Našlápnutá kapela hned v další skladbě už s Křesťanem vypálila Pendl do Betléma, divácký zpěv doprovodil Poutnickou klasiku Pojďme se napít, a v Krvavé Marii první aplaus na otevřené scéně odměnil Palúchovo sólo. Poté chtěl Robert Křesťan uvést skladby z loňského CD, jenže tentokrát byl ve svém mluveném slově snad ještě roztržitější než jindy. "Nám vyšla vloni deska 1775 básní Emily Dickinsonové a?." Ticho, dlouho nic. "Já jsem si uvědomil?, že to co jsem měl na jazyku?. byla hrozná?blbost," zapracovala autocenzura. Malina hecoval: "Tak už to vyklop, no. Víš, jakou bys publiku udělal radost?" Nakonec jsme se jen dověděli, že nám zahrají úvodní skladbu z CD Dřív než se rozloučíme. Jakkoliv je Křesťan řečník tápající, jako zpěvák se v poslední době představuje v životní formě. Další skladby Až nás smrt rozdělí či prý "nepovedená" countryovka Když jsem jí zpíval, nebo ve webovské posluchačské anketě z nejžádanějších Za poslední lodí, jsem letos slyšela i v akustickém bluegrassovém obsazení kapely. Ale které aranžmá písním sluší víc, nejsem schopna rozhodnout. Asi bych si musela hodit korunou. Svůj blok pánové zakončili Ossianem s irským závěrem a připravili opět plynulý přechod do třetí části koncertu, která po přestávce na třista piv, jak Malina odhadl počet žíznivých diváků, propukla.

"Dámy a pánové, pan Charlie McCoy!" zvolal hostitel. Drobný muž, který trochu připomínal kovbojského "strejdu" v nedělním, s černým kloboukem, v zelené košili, v modrých kalhotách a černé vestě s kapsičkami plnými harmonik, byl tady. A ihned s nevyčerpatelnou energií převzal i pomyslnou kapelnickou taktovku. Sólem na harmoniku v první instrumentálce Scotland otevřel svůj více než hodinový blok, jestli jsem dobře počítala, šestnácti skladeb ve svižném tempu. Svým nasazením strhl nejen muzikanty, které střídavě vyzýval k sólům a uznale jim pokyvoval, ale hlavně českolipské publikum ke spontánním reakcím. V druhé skladbě se představil i jako zpěvák, a podařilo se mu v ní mezi Texas, Detroit, New York? vpašovat i město "Ceska Lipa." Poté pozdravil diváky: "Ahoj!", polichotil jejich krásnému městu a pochválil nejlepší kapelu "Druha trava", své přátele.

Snad proto mohl se skvělou kapelou nabídnout skladby z různých žánrů. Country v Midnight Flyer, či ve Vlaku půlnočním (známe od Michala Tučného), kde se vedle jeho naprosto technicky a rytmicky dokonalé harmoniky vyjímalo i Stankovo houslové sólo, swing v Choo Choo Boogie či Sugarfoot Rag. Na řadu přišel i pořádný bluegrass, Cripple Creek či Take The New River, v nichž se harmonika s banjem, dobrem a houslemi pěkně doplňovaly. Navíc si McCoy zatočil pomyslnou flašinetovou klikou za Malinovými zády při jeho superrychlém sólu.

Harmoničkami ozdobil i Wyfaring Stranger a Kdo to obchází můj dům z repertoáru D.T. a s Robertem Křesťanem si i zazpíval dvojhlasně píseň v tříčtvrťovém taktu In the Pines. To už se blížilo finále a s ním závěrečné pecky. "Jste připraveni?" zkontroloval Charlie spoluhráče. "A vy jste také připraveni?" ujistil se u publika. A už se to hrnulo! Bluegrass Rollin in My Sveet Baby's Arms (Poutnická Zvony mě do dálky zvou), swing Chattanooga Choo Choo jen s houslemi, kytarou a rytmikou, a vrchol večera Orange Blossom Special! Vlak se řítil šílenou rychlostí, McCoy bleskurychle střídal harmoniky a ještě stihl pozvat na scénu Katku García a Roberta Křesťana a vyseknout poklonu Druhé trávě. Pochopitelně, že publikum malého velkého muže světové harmoniky jen tak nepustilo. Aplaudovalo v přídavku jeho duetu s bubnem "dupákem" a v poslední skladbě Amazing Grace (Už z hor zní zvon), kdy zůstal s harmonikou na scéně sám, jej doprovodilo tichým brumendem.

Co říci závěrem k českolipskému koncertu? Mnohonásobný držitel ocenění ACM "Instrumentalist of the Year" Charlie McCoy (*1941), ohromil svým kouzlem muzikantským, ale i člověčím. Ctí diváky, a hraje především pro ně, a oni porozumí i jeho slovům, i když angličtinu moc neovládají. Po zásluze opěvoval kapelu Druhá tráva, o které jen my v Čechách víme, že už neexistuje (jen jí je současná Křesťanova kapela nějak "velmi podobná"). Ale čert vem jméno. Vedle Maliny, Novotného a Palúcha je třeba vyzdvihnout mravenčí práci Martina Ledviny, který zahrál jen jedno sólo a jinak vše neúnavně jistil na doprovodnou kytaru a mandolínu, Petra Vavříka střídajícího baskytaru s bezpražcovou a Petera Solárika pro šlapavý základ výtečné kapele. A samozřejmě dík Jiřímu Maškovi, který koncert nazvučil a připravil záznam pro V Studio ve Zlíně, kde by měla ze všech tří českých koncertů vzniknout konečná úprava pro vydání stříbrného kotoučku. Abyste i vy, kteří jste neměli příležitost Charlieho McCoye letos v létě spatřit na živo, si jej mohli kdykoliv poslechnout.

A ještě jednu radost nám pan Charlie McCoy udělal. Ochotně a rád poskytl FOLKtime rozhovor. Brzy si jej přečtete.

Sdílet na...

| Více...