Nový Načas převzal do repertoáru skladby ze všech forem svého dosavadního bytí  a přidal i něco zbrusu nových písniček, které, jak už je u tohoto seskupení zvykem, vznikly převážně v autorské dvojici Komín - Pravec. Z novinek vystupovala asi nejvíce Tmavana, která má kromě pěkného textu i v pravdě Knopflerovská sóla na kytaru. Velkým překvapením byla také píseň Ke mně se přitiskni. Text na motivy Michala Černíka je zpracován do skoro popové skladby, se kterou měl místy problémy nejen zpěvák. Do celku však zapadá a je jakýmsi osvěžením v "tradičních" načasáckých postupech. Závěrečné slovo patřilo autorskou Portou (1998) ověnčené Housence a několika zaslouženým přídavkům. Dalo by se říci, že Načas prošel, po vzoru dnes populárního Tolkiena, cestu tam a zase zpátky. Ten návrat mu ale sluší a řeka jeho písní je tou, do které po druhé vstoupit není hřích.

Po přestávce na mě čekalo další dnešní překvapení, kapela Kámen úrazu (Daniela Sedláčková - zpěv a autorka většiny textů a mnoha hudeb; Blanka Matoušková - zpěv;Michal Aron - kytara, zpěv; Martin Lasevič - kytara, zpěv; Michal Jursa - baskytara; Antonín Podlaha - foukačka), kterou jsem nikdy neslyšel a o to víc jsem na ni byl zvědavý. Začátek jejich vystoupení provázely problémy se zvukem a tak místy sólovala vazba, ale během pár písní se vše ustálilo. Trochu netradičně hrají oba kytaristé na dvanáctistrunné nástroje a v mnoha předvedených skladbách hodně podobně, což je trochu na škodu. První písně (Noční vlak, Patníkový blues) jakoby volně navazovaly na interprety právě skončené, protože autorem muziky byl Honza Komín. Jeho rukopis, byť tady hodně "Ryvolovský", se nedá přeslechnout. Kapela zní příjemně trampsky a také mnohé z textů jsou zdařilé, třeba Ráno když svítá nebo Balada o nevydařeném večeru. Druhá jmenovaná zaujme také po všech ostatních stránkách. Vystoupení mělo i několik slabších momentů, o kterých nevím, zda je připisovat tomu, že se muzikanti špatně slyšeli a nebo jen "ujeli". Napadá mě, že bych si měl tuhle kapelu poslechnout ještě jednou. Věřím totiž, že bych objevil mnoho věcí, které člověk na poprvé přeslechne i přehlédne. 

Ještě když jsem jel tramvají přes půl Prahy z Karlína, dozrávalo ve mně to příjemné teplo z právě skončeného koncertu, nebo z toho vína.