A je to tady, po zimním spánku se nám probudila festivalová sezóna. Pro mne začíná každoročně na Folkovém kvítku, který se letos konal druhý květnový víkend kde jinde, než na Konopišti. Pořadatele sice provázely drobné nepříjemnosti v podobě Vyhlášky o nerušení nočního klidu v Benešově a okolí, ale i tak musím říct, že se jednalo o vydařený ročník.

Ačkoli letos nebylo žádný kulaté ani půlkulaté výročí trvání festivalu, hrálo se už v pátek večer. Sice jen na open scéně v Kozlovně, ale i tak koncert poslouchalo poměrně dost diváků, kteří se rozhodli využít pátečního volna a dorazili na Konopiště již během odpoledne. Na této scéně vystoupily v patnáctiminutových blocích kapely Zhasni, vokální X tet, o zpěvačku oslabený Vespol, který měl i přesto poměrně úspěch, alespoň podle síly potlesku. Následoval Pavel Houfek Band, trochu zklidnění přinesla Simona Klímová a jako poslední soutěžní uskupení se objevily všem pravidelným návštěvníkům Kvítku známé Berušky. Zatímco diváci přemýšleli, komu dát hlas a koho tak poslat na hlavní scénu během sobotního podvečera, mohli jsme si poslechnout vystoupení Pout a to jak několik písniček z doby Poupat, tak i něco z jejich současné tvorby. Mezitím byly sečteny všechny hlasovací lístky a moderátorka open scény, Veronika Čičková, mohla slavnostně vyhlásit, že se jejím vítězem staly, jak je ostatně na Konopišti tradicí, právě posledně jmenované Berušky.

Nedokážu odhadnout, kolik diváků na Konopiště jezdí až podle konkrétního složení účinkujících a kolik především kvůli hlavnímu bodu celé akce, dětské soutěži. Já osobně mám tenhle festival ráda od své první návštěvy a zatím jsem ani jednou nevynechala. Vychutnávám si příjemné prostředí lákající k procházkám parkem v době, kdy vystupuje nějaká pro mne ne až tak zajímavá kapela. Baví mě společné noční sejšnování v zahradní restauraci, které už sice není takové, jaké bývalo, ale i tak je to stále příjemné setkání s písničkami ve společnosti stejně naladěných lidiček. A samozřejmě jsem zvědavá jak na soutěž, tak na doprovodný program, který byl letos docela povedený. Začněme ale u soutěže. Podrobnosti o jednotlivých soutěžících jste se mohli před časem dočíst na našich stránkách a tak zde zmíním jen pár svých postřehů. Blok sólistů zahájila Jana Věnečková, která střídala housle a mandolínu a musím říct, že písnička s mandolínou mi sedla tak nějak líp, než skladby za doprovodu houslí. Nejmladším soutěžícím byl Martin Jakubec, který měl na takhle velké akci premiéru. Klára Vytisková mě zaujala hlavně skvělou hrou na španělku, Jitka Glosová soutěžila také poprvé a svými písničkami příjemně pohladila. Po ní vystoupila sice ostřílená soutěžící a několikanásobná vítězka Veronika Polívková, ale přesto se mi zdálo, že už to nějak není ono. Možná proto, že už to není drobné děvčátko, které svým nečekaným hudebním projevem překvapí na první poslech. Předposledním soutěžícím byl loňský vítěz Jarda Smejkal, jehož projev zaujal jak porotu, tak diváky a letošní Kvítek opět vyhrál. Soutěž sólistů uzavírala Stephanie van Vleet zpívající písničky v angličtině za doprovodu kytary. Její vystoupení se mi líbilo a docela jsem čekala, že se objeví i na některém ze stupňů vítězů, ale nedočkala jsem se.

V soutěži skupin to vypadalo jako souboj mezi Jabloncem a Hradcem Králové oddělený mezičasem z Litomyšle. Přeloženo do srozumitelného jazyka to znamená, že v první půli vystoupilo dívčí trio Kabája s pohodovou muzikou, která se sice příjemně poslouchala, ale teď, po pár dnech si z jejich vystoupení nějak nemůžu nic vybavit. Druhými jablonečáky bylo Duo D Plus, které jsem poprvé slyšela ještě bez onoho přívlastku, a zdálo se mi, že v rozšířené sestavě měla jejich muzika větší šmrnc, že jim nástrojové obohacení prospělo. Mezičas již zmíněného souboje vyplnila kapela Věndy, která byla netypická hlavně svým nástrojovým složením (klávesy, kytara, housle). Loni třetí, letos jim to nevyšlo. Hradec reprezentovaly dvě docela řízné kapely - Bárbekjú a K2 a obě sklidily úspěch jak u diváků, tak u poroty. Inu, folk už dávno není jen něžná melodická písnička a je dobře, že se objevují kapely v různém stylu, alespoň si může každý divák vybrat to, co je mu bližší. Kompletní výsledky si můžete přečíst zde.

Sice ne tak důležitou, ale mnohem delší část programu, vyplnila samá zvučná jména od zahajující Lokálky přes Kamelot hrající zde 69. koncert na jejich turné o 106 a křtící CD Mořská sůl. Následující Neřež přivezl poctu Zuzce Navarové k jejím nedožitým kulatinám, které nám pak dramaturgie festivalu připomněla ještě dvakrát projekcí starších klipů kapely Nerez. Během vystoupení Nezmarů došlo na další festivalový křest, a sice DVD natočeného a vydaného k 30. narozeninám kapely. Jejich blok byl tudíž vyplněn především staršími písničkami, což mě docela potěšilo, stejně tak jako vystoupení Žalmanova praspolu o pár hodin později. Do té doby jsme ještě slyšeli duo Daněk - Dvořáček, kteří tu také pokřtili nové album ?a život běží dál. Po vystoupení Berušek jako vítěze Open scény konopišťské publikum rozproudil liberecký Jarret, v čemž po bloku Žalmanova současného spolu a vyhlášení vítězů pokračoval Fleret s Jarmilou Šulákovou následován Robertem Křesťanem s Druhou trávou. Během jednoho z posledních vystoupení Žalmanova praspolu ve složení Žalman - Jíšová - Hlaváč byl dekorován již tradiční rytíř Českého a Moravského folku, tedy spíš rytířka Pavlína Jíšová. I ona na Kvítku odpoledne pokřtila své nové CD Blázen tančí dál, bohužel mimo program a tak pokud jste si chtěli písničky z onoho alba poslechnout, nezbylo vám, než si ho jít koupit.

Ale to už se večer přehoupl v noc a celý festival směřoval do finále. Na vystoupení bratrů Nedvědů, kterému ještě předcházel koncert vítězů Porty 2008, Přeletu M. S., jsem byla docela zvědavá. Musím říct, že kapele to bezvadně šlapalo, a i když mě osobně tahle úprava starých Nedvědovek až tak moc nesedí, tak publiku se líbila a snad všichni si notoricky známé hity zpívali společně s kapelou. Po jejich vystoupení značná část diváků Konopiště spokojeně opustila. Někteří byli opravdu nadšeni, např. jedna slečna procházející kolem mne jejich vystoupení zhodnotila slovy: "To bylo naprosto dokonalý." O to těžší roli měla Pavla Marianová vystupující jako písničkářka na forbíně. Možná by jí slušelo zařazení do dřívějších hodin, ale takhle byl alespoň využit čas potřebný na výměny kapel na velké scéně. Předposlední Hoptropáky jsem hodně dlouho neslyšela a tak jsem si jejich blok, kdy sypali jednu písničku za druhou, báječně užila. Z jejich vystoupení vždycky čiší pohoda a radost z hraní. Finále festivalu patřilo plzeňskému Semtexu, který podle ohlasu své fanoušky taktéž nezklamal. Já už ale přírodní divadlo opustila a konečně se vypravila na zmiňovanou procházku do parku. Ono i po tmě to má něco do sebe.

Co říci závěrem? Snad jen zopakovat to, co jsem již zmínila na začátku, že letošní ročník byl skutečně vydařený, ať už po hudební stránce, tak i co se týká návštěvnosti a počasí. Festivalová sezóna byla zahájena opravdu slibně, kéž nám to takhle vydrží celé léto.