Folk na Lichnici 2005 aneb Co se všechno delo na nádvorí

Reportáže

V dychtivém očekávání hudebních zážitků v krásném prostředí zříceniny středověkého hradu nastal opět čas festivalu Folk na Lichnici. Tato již zcela pravidelná sešlost (první ročník byl v roce 1998, tedy letos po osmé) se tentokrát konala 16. 7. 2005 na zmíněné dominantě jednoho z vrcholků Železných hor v Pardubickém kraji. Předchozí ročníky představily větší než malé množství hvězd folkového a písničkářského nebe (mj. Wabiho Daňka, Nezmary či Hop Trop), a tak i letos bylo publikum zvědavé na nominaci pořádajícího občanského sdružení Lichnice. Tahákem svítícím na dálku z plakátů byl jednoznačně Fleret. Ale festival nikdy "nevisí" pouze na jedné kapele (byť sebelepší), a proto bylo i v dalším programu mnoho zajímavého. Začněme tedy hezky od začátku.

Po "vyfunění" kopce, který k drtivé většině hradů jaksi neodmyslitelně patří, se přede mnou rozprostřelo nádvoří s podiem po levé ruce. Samotná hudební produkce měla dle rozpisu začínat ve 14,00 a již půl hodiny před druhou se začínají scházet první příznivci folkové muziky. Vstupné se organizátorům daří již několik let držet na přijatelné úrovni (dospělý 120 Kč, děti 60 Kč a rodinné vstupné za 300 Kč). Těsně před startovním výstřelem festivalu se dosud mírné mráčky poněkud přeskupily a rázem

Wyrton

foto: Martin Buchtík ©

vše pokropila krátká, leč intenzivní přeháňka. Zatímco si diváci vyklepávali vodu z deštníků a ždímali promočené svršky, konala se první (bohužel ne poslední) "bojová" porada organizačního týmu. Celé jeviště bylo značně netěsnící a nákladná aparatura hrozila zkratem. Pro tentokrát se vše vytřelo a s půlhodinovým zpožděním se tedy mohlo pokračovat (vlastně začínat). Další nemilou zprávou byla neplánovaná absence tří skupin (Duo Mazal, Na to tata, Pánská jízda), které prostě nedorazily. S povzdychem odhazuji svůj program v dál a škrtám si tři položky.

Prvním skutečně hrajícím tělesem byla Pouta z Pardubic. Po "přerodu" z dřívějších Poupat (na Lichnici v roce 1999) neztratili nic ze svého osobitého projevu, protkaného propracovanými vokály a nástrojovým umem. Zazněly například "Pouta v nás", "O ptácích a lidech" či "Dlouhý let". Kytarista Radek Novák v poloze sedícího střelce s nohou v sádře se stal terčem kapelního "vtípku" v podobě písně "Zase odcházíš" a ve všeobecné pohodě se kráčelo vstříc dalšímu vystoupení.

To obstarala chotěbořská skupina Detto, která byla na Lichnici poprvé. Než však stačila naplno rozjet avizovanou směs bluegrassu a country, počasí se k "nováčkům" (uvozovky jsou na místě, kapela funguje od roku 1978) zachovalo macešky. Přes Lichnici se přehnala ukrutná průtrž doprovázená silným větrem. Podium z lešenářských trubek se povážlivě nachýlilo a mně zmoknul blok. Nastalo období nejistoty. Zvukař zcela pochopitelně odmítal znovu zapnout elektrické napájení, které se topilo ve vodě. Nezbývalo než improvizovat. Hudebníci zachovali chladnou hlavu a svůj set odehráli vedle jeviště doslova "mezi lidmi". V této nezáviděnihodné situaci kapela obstála na výbornou a sklidila za svůj nebojácný výkon značné ovace. Za jejími zády začala vznikat náhradní plocha vytvořená z částí původního podia.

Následní Brzdaři z Kutné Hory měli "zelektrifikovanou" pouze baskytaru a v průběhu vystoupení se podařilo oživit jeden mikrofon. To však nemohlo toto protřelé uskupení, které uvádí rok vzniku 1972, zabrzdit. Kapela s výtečným dobristou Petrem Žižkou ve svém středu servírovala osychajícím posluchačům jednu bluegrassovou "pecku" za druhou (např. "Toužím cítit vítr dout", Horský kostelík" nebo "Nevrátím se víc"). Během jejich vystoupení byla všechna dostupná aparatura přesunuta na nové jeviště a nad Lichnicí svítilo vesele sluníčko. Moderátorské role ze velmi dobře zhostil František Mifek z Českého rozhlasu Hradec Králové, který zarputile krotil obavy z dalšího osudu plánovaných vystoupení.

Do třetice bluegrassový Wyrton přijel z blízkého Ronova nad Doubravou. Jedná se o opravdové lichnické "veterány", letos účinkovali již na sedmém ročníku! Podpořeni dobrým houslovým výkonem Františka Jelínka sršeli nakažlivou energií. V minulosti bývali často kráceni kvůli nabitému programu, nyní svou vymezenou hodinu využili naplno. Ze smršti zahraných písniček mohu zmínit "Irský déšť", "Chlap jako já", Láska z pobřeží" či "To zpívám já". Kapela použila prostorový mikrofon, na který hrála dle vlastních slov asi potřetí v životě. Srážky a karamboly se však nedostavily?

Po Wyrtonu nastalo v časovém rozpisu asi půlhodinové místo kvůli již zmíněným absencím. Hluchou chvilku ovšem pohotově vyplnili Fíci, o kterých bude ještě řeč. Pro toto improvizační okénko však přijali označení Hop Trop a Kamelot revival a zahráli některé prověřené songy zmíněných kapel. Pozornost publika tedy nedostala šanci opadnout.

Kutnohorští Blue Apples předvedli asi nejpestřejší instrumentální rozsah. Rozestavěli bicí, zapojili klávesy, elektrickou a basovou kytaru, k tomu navíc flétnu a kytaru akustickou. Z tohoto výčtu je patrné, že si k folku přidávají i přídomek rock. Od původní tvorby v angličtině prý ustoupili, ale přesto zazněla "What cost it for" jako vzpomínka na počátky kapely. Z "českého" období jsem si poznamenal například "Rub a líc", "Kouř v záclonách" a "Ne všechny kulky se netrefí". Blue Apples zahřáli u

Blue Apples

foto: Martin Buchtík ©

srdce především milovníky tvrdší muziky, ale v žádném případě to neznamená, že by ztratili svůj písničkářský náboj.

Okolo osmé hodiny večerní přišel čas na třemošnické Fíky, "otce zakladatele" lichnického festivalu. Neboť to byli právě oni, kdo spolu s partou dalších nadšenců před osmi lety uspořádal první ročník Folku na Lichnici. Od té doby uplynulo mnoho vody a shořelo mnoho táborových ohňů a Fíci se rozpadli, potom se zase sešli, potom zase rozpadli?Nicméně na tento festival pokaždé naladí kytary, napnou struny a jedou jako dřív. Letos opět nezklamali a svým energickým folkrockem sklidili zasloužený aplaus. Zraky všech se ovšem znovu ubíraly s obavami směrem k západu. Fíci ústy frontmana Miloše Lehkého vyslovili přání, aby svou písní "Jen déšť" nepřivolali další pohromu. Marně?

Brněnská Bokomara rychle rozestavila aparaturu a pustila se do díla. Po čtvrt hodině hraní však nastala pravá koupel. V bloku mám zaznamenáno toto: "21,03 - Blíží se brutální bouřka, asi už definitivně poslední?" Půlhodinový vydatný déšť jakoukoliv další produkci spojenou s elektrickým proudem prakticky vyloučil. Bokomara poněkud zklamaně uklízela své věci. Příroda si poroučet prostě nedá?

Co však s Fleretem, který čekal netrpělivě na vyjasnění situace? Měl být tím pravým vyvrcholením celého festivalu a teď tohle. Nastala poslední improvizace. Diváci utvořili půlkruh a skupina společně s nezaměnitelnou královnou lidových písní Jarmilou Šulákovou ve světle pochodní zahrála několik skladeb, převážně moravských lidovek. Krásný hlas zpěvačky se rozezněl na nádvoří a pranic mu nevadila absence mikrofonu. Bohužel bez odpovídajících nástrojů nebylo možné vystoupení příliš protahovat. Přesto Fleret udělal maximum a v družné atmosféře zmoklých lidí udělal přeci jen hezkou tečku za osmým ročníkem.

Co říci závěrem? Folk na Lichnici 2005 se povedl. Navíc prokázal obdivuhodnou nezdolnost a vytrvalost, přestál tři vodní průplachy a hrálo se dál. Do budoucna však mají pořadatelé po letošních zkušenostech jeden opravdu zapeklitý úkol. Pokusit se zpevnit podium tak, aby vydrželo minimálně orkán a ještě se na něm dalo hrát. Jinak je zřejmé, že festival má všechny průvodní porodní bolesti a bolístky již za sebou a stal se stálicí na folkové mapě republiky. Neobešlo by se to bez nadšených organizátorů, kapel a diváků, kterých letos přišlo na tři sta. Těm všem patří dík. A za rok? Za rok zase na Lichnici!

Sdílet na...

| Více...