|
Je čtvrtek 10. července a směrem od náměstí Míru se Jindřichovým Hradcem nese zvuk afrických bubnů. Necháte-li se zlákat jejich rytmem a dojdete až na náměstí, uslyšíte a uvidíte lidové písně a tance ze Zimbabwe. Úžasná show skupiny studentů umělecké školy z Bulawaye vás chytí svou bezprostředností a temperamentem a za chvíli se přistihnete, že si podupáváte do rytmu, luskáte prsty či tleskáte a stačil by malý impuls a tančíte s nimi. Skupina INKULULEKO YABATSHA tak zahájila desátou Folkovou Růži v Jindřichově Hradci.  | BlueGate | foto: Irena Motlíková © |
Ve dvě hodiny na nádvoří muzea se začínalo už oficiálně. Snad nejpříjemnějším překvapením byla českobudějovická skupina BONSAI Č.3. Tahle kapela, hrající spolu již pátým rokem písničky "otců zakladatelů" původní Bonsaje - Franty Stralczynského a Tomáše Poláška, začíná dozrávat do kvalit svého vzoru. Není však jen věrně kopírujícím Revivalem, našla si svou vlastní cestu. Dále se divákům představila bluesrocková FONTANELA, ROVNÁTKA z Břeclavi - čerstvý držitel interpretační Porty, jindřichohradecký SMĚR JIH, bluegrassový PERGAMEN a volyňský SHIVERS se svou ostrovní muzikou. Trochu mě zklamala skupina NASKOK hrající v trochu okleštěné podobě (tak snad proto!) a trio PISS OUTSIDE svým dosti nevyhraněným repertoárem.Úderem třetí se souběžně s programem v muzeu rozběhla i druhá trochu komornější písničkářská scéna v kapli sv. Máří Magdaleny. Mohli jste se tu zaposlouchat do zpívané poezie dua KATEŘINA KŘÍŽOVÁ - JAN FRANC či se nechat unést temperamentním projevem LUCIE FALTÝNKOVÉ. Pro mě byl příjemným zážitkem písničkář PETR SEDLÁČEK, kterému občas hlasově "vypomohla" Martina Trchová. První večerní koncert na zámku zahájil skvělý jihlavskotřešťský VOXTET. Jejich jazzový a swingový repertoár sedl do atmosféry stmívajícího se nádvoří jako ulitý. Perličkou pak byla Rosa na kolejích v rytmu Bosanovy.( A komu jejich vystoupení nestačilo, mohl si Voxtetu užít při nočním programu v kapli sv. Máří Magdaleny.) Ještě před další kapelou - pardubickými POUPATY - se na pódiu objevil host nečekaný. Mladá písničkářka MAGDA BROŽKOVÁ, vítězka letošní autorské Trampské Porty. Zazpívala tři písničky, které byly takovým malým lákadlem na její zítřejší recitál. Po ní již nastoupila slibovaná Poupata. Závěr večera pak patřil JAROSLAVU SAMSONOVI LENKOVI, hrajícímu nejdříve se svou A PARTOU (pravda v trochu zajímavém složení) a později s valašským živlem - VLASTOU REDLEM a SLÁVKEM JANOUŠKEM a KARLEM MACÁLKOU. Mezi tím ještě rozehřála prochládající diváky ZUZANA NAVAROVÁ se svou skupinou KOA svým blokem živých a temperamentních písní. Pátek - nádvoří muzea patřilo kapelám. Nejsilněji zde byl zastoupen bluegrass - skupinami FREGATOU, GRASSCOCTAILEM či plzeňským BLUE GATEM, který si zde nechal pokřtít své nové CéDéčko od " velkého" MICHALA JUPPA KONEČNÉHO. (Malý Jupík, jeho vnuk, vše sledoval s velkým zájmem. Že by budoucnost Zahrady patřila bluegrassu?) Dále si zahrála kapela TOMAN A LESNÍ PANNA - skupina z Blovic, hrající čím dál lepší písničky z pera Romany Tomáškové a pražskovlašimská skupina MARKÉTA A LAZAROVÉ. Pro mě bylo hudebním bonbónkem vystoupení kapely z Mostu, která si říká ZDARR. Tito letošní držitelé Krtečka hrají, jak sami tvrdí, panelákový folklór. Jejich písně se značně dadaistickými texty jsou interpretovány s lehkostí a humorem. Jedinou bílou vránou mezi kapelami byla majitelka sametového altu - písničkářka TEREZA TERČOVÁ. Kdo ji ještě neslyšel, vřele doporučuji. Kaple se stejně jako včera stala místem recitálů mladých písničkářů. Úvod patřil MAGDĚ BROŽKOVÉ. Po ní nastoupilo duo ŽAMBOŠI, sympatická dvojice, která svým vystoupením potvrdila, že si letos neodvezla z Náměšti krtečka náhodou. Vysokou laťku po "žamboších" udržela i MARTINA TRCHOVÁ, další z řady nových písničkářek., svým projevem a tvorbou však již těžko zaměnitelná. Místo Karolíny Skalníkové ji skvěle doprovázel flétnista ze skupiny Noi. Závěrečný recitál dua DISNEYLAND mě trošku zklamal. Oba interpreti se rozhodli vystoupil bez aparatury. Jejich skvělá myšlenka měla jednu chybu, zpívat na takovýto prostor bez mikrofonu se musí umět.  | Zdarr | foto: Irena Motlíková © |
Druhý večer na zámku započal ZDARR. Rozpumpoval diváky a v tomto duchu a v tomto tempu se pak nesl celý večer. Plzeňský COP, kapela hrající bluegrass s vervou sobě vlastní, DEVÍTKA s čerstvými novomanželi Brožovými a čerstvým CéDéčkem (k obojímu gratulujeme!), budějovičtí NEZMAŘI (chudší o hlas Pavlíny Jíšové, bohatější o nové písničky) a na závěr po nutné přestavbě pódia velká hudební show zimbabwské skupiny INKULULEKO JABATSHA. Kdo viděl jejich dopolední vystoupení na náměstí, spatřil jen zlomek toho, co tihle sympatičtí afričané umí.Ten, komu se nechtělo spát a měl štěstí, že sehnal lístky, mohl si na dobrou noc nechat zahrát manželi TICHOTOVÝMI, doprovázenými loutnou. Sobota, závěrečný den. Stejně jako včera funguje na náměstí od deseti hodin open scéna. Ten, koho neodradil ranní deštíček, mohl poslouchat písničkáře i skupiny, na které se v programu nedostalo nebo ty, kteří si chtěli znovu jenom tak zahrát.Závěr patřil opět africkým písním a tancům. A tentokrát přilákaly do oken nejen prosté občany,ale i místní městské strážníky. Odpolední program se smrskl na jednu scénu. A tak se na nádvoří muzea rozezpívaly kapely před početnějším publikem. ŠANTRÉ, kapela s dnes už vlastní nezaměnitelnou tváří nejen svou tvorbou, ale i díky vynikajícímu zpěvu své zpěvačky. ŠTRŮDL - velmi pohodová folková kapela s nádechem swingu. VNITŘNÍ SVĚTLO - kapela nová, která mě upoutala již na konkurzu Zahrady a od té doby zase o kousek povyrostla.Všechny tři sestavy patřily stejně jako další v pořadí - NOI, MYŠÁCI a QJETEN - do pražského hnízda.Perlou mezi "nepražáky" byla litvínovská KVINTA - oslabeni o jednu zpěvačku, posilněni nedávným portovním vítězstvím. Poněkud rozpačitě jsem. vyslechla i osobité folkové výpovědi libereckého sdružení SKORO. Poslední večerní koncert zahajovalo ŠANTRÉ, po nichž vystoupení místní skupiny JEN TAK TAK vypadalo trochu jak chudý příbuzný. Brněnská vokální skupina MOŠNY přijela nejen z vlastní tvorbou, ale "vypůjčila" si i jeden malý noční kousek od W.A.Mozarta. Po Mošnách si přišli na své příznivci skupiny ŽALMAN & SPOL. Nemohu se ubránit dojmu, že právě tahle sestava dává Žalmanovým písničkám ten správný šmrnc. Úplné finále obstarali chachaři z Vizovic - FLERET. Jejich vystoupení dominovala JARMILKA ŠULÁKOVÁ. Její závěrečné "rebelské" halekačky otřásaly klidným spánkem bývalých zámeckých pánů a způsobily, že i hosté z Afriky bledli nad jejím člověčím projevem závistí. Večerní "nočníček" v kapli obstaral IVO CICVÁREK a MOŠNY. Festival Folková Růže má v podtitul nejkrásnější festival na světě. Nevím, zda skutečně takovým je. Každopádně mě napadala i jiná přízviska - nejpohodovější, nejkouzelnější a to nejen kvůli skvělé hudbě a dobré dramaturgii, ale i díky prima lidičkám, kteří se celé ty tři dny snažili, aby Folková Růže byla tou nej. A za to jim dík!
Sdílet na...
|
A všimla sis, že vás blbe píšou skoro všude?